Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství a co ti lidi na tom mají a proč tam chodí, vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený. Kazí to kredit naší lidově demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak Husák říká: "Víš co, Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje."
Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: "Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu - blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu sotva vyžiju, nikdy jsem tě tak neprosila, jako teď - spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život..."
Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, ať už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.
"Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, ať už jde pryč."
Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova: "... tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příště to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali..." *15* *15* *15*

Autorka knihy Doba z druhé ruky – s podtitulem Konec rudého člověka dostala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Příběhy desítek lidí z území bývalého Sovětského svazu, zaznamenala Světlana Alexijevičová na diktafon.

Tak mladá bohatá podnikatelka z Moskvy popisuje současnou putinovské období a realitu ruské metropole. Když máte peníze, tak můžete prakticky všechno. A pokud zámožné oligarchy už nudí obyčejná povyražení spočívající v bujarých alkoholových večírcích s krásnými nahými mladými děvčaty nebo v lovech připomínajících spíše masakry zvěře, tak na ulici najdou bezdomovce, dají mu tisíc dolarů (pro něho peníze, které do té doby nikdy neviděl), a uspořádají na něj hon. Když přežije, bude si nějaký čas užívat života, v opačném případě má holt smůlu a je zabit.

Na začátku devadesátých let po zhroucení Sovětského svazu se mnoho obyvatel nástupnického Ruska dostalo až na samé dno. Práci buď neměli žádnou, nebo mizerně placenou, a tak se třeba vysokoškolsky vzdělaní lidé živili sběrem a prodejem nedopalků cigaret. Stalo se třeba také, že v jedné rodině umřela babička, přijela doktorka a chtěla peníze za to, že vyplní úmrtní list. Rodina respektive dcera s vnučkou žádné neměla a tak zesnulá babička byla asi týden u nich v bytě, než ony ženy nějaké sehnaly a mohly ji důstojně pohřbít.

Soudruhu Gustávu Husákovi jednou prišel následujíci telegram:
"G ROH KSČ BSP G"
Což v normální řeči znamená:
"Gusto, Rychle Opusť Hrad, Konec Starých Časů, *2* *2* *2* *2* *2*

Číně došla s ruskou neschopností stavět dálnic trpělivost a hledá náhradní dopravní trasy do Evropy přes Kazachstán, Azerbájdžán a Turecko. Rusko za celou putinovskou éru nepostavilo jediný kilometr vysokorychlostní železnice.

Deset let po Leninově smrti se v Moskvě měla uskutečnit slavnostní výstava obrazů namalovaných tvůrčí metodou socialistického realismu na téma "Lenin". Předem bylo ovšem třeba, aby speciální umělecká a ideologická komise obrazy prohlédla a schválila k vystavení. Všechna díla splnila náročná kritéria, jen nad jedním zůstala komise v rozpacích. Na velkém plátně se rozprostírala stará veliká postel se silnou duchnou, ze které vyčuhovaly dvoje nohy. Ženské a mužské. Obraz se jmenoval Lenin v Polsku. Komise si zavolala malíře a zahrnula ho zvídavými otázkami. Až nakonec se dostala k jádru věci. "Čí jsou ty ženské nohy?" zahřměl předseda komise.
"Naděždy Krupské" odvětil malíř.
"Čí jsou ty mužské?"
"Felixe Džeržinovského."
"A kde je Lenin?" zeptal se překvapený předseda.
"No přece v Polsku!" odpověděl malíř. *15* *15* *15* *15* *15* *15*

Máte smůlu demokrati! Všecku pravdu překlikáme a Zeman je náš!

Soudruh Brežněv se vydá sám na lov medvědů na Sibiř. Když se po týdnu nevrátí, vydá se ho ochranka hledat. Po několika dnech potkají mužika a ptají se:
"Mužiku viděl jsi soudruha Brežněva?"
Mužik odpoví: "No viděl i neviděl."
Ochranka: "Tak viděl nebo neviděl?!"
Mužik: "No soudruha Brežněva jsem neviděl, ale viděl jsem tááákovýhle medvědí lejno plný metálů. *15* *15* *15* *15*

U hory Říp lezou dvě kostry. Objevil se názor, že by to mohli být Cyril a Metoděj. Kdosi navrhl: "Pošleme je k soudruhům do Moskvy, tam jsou skuteční odborníci." A tak se stalo, když před tím pietně uložili oba kostlivce na cestu do polstrovaných rakví s národním znakem. Asi za měsíc přišla z Moskvy krabice od bot a tam naházené kosti a uvnitř ještě lístek: "Jsou to oni."
Češi nad tím kroutily hlavami a po čase si dodali odvahy poslat soudruhů dotaz, jak vlastně ke svým závěrům došli. Tentokrát přišel dopis, ve kterém bylo pouze napsáno: "Přiznali se." *15* *15* *15* *15*

Silnic dnes Rusko staví čtyřikrát méně než na konci Jelcinovy éry. Dosud nebyla dokončena dálnice mezi dvěma největšími ruskými městy Moskvou a Sankt Petěrburgem, která se staví od devadesátých let. Některé úseky současné silnice mezi těmito městy jsou rozbité tak, že proti nim je naše dé jednička úžasně rovná. To, že dálnice není dostavěna v ani pro Rusy klíčovém směru mezi Vladivostokem a Moskvou, není snad třeba ani připomínat. Dokonce některé úseky této trasy nemají ani asfalt.

Právě okolnost, že Rusko není schopno stavět dálnice, rozlítila Číňany. Rusové jim totiž nabídli projekt západočínské- západoevropské tranzitní dálnice. Jenomže zatímco Číňané své úseky bez problému postavili a Kazaši mají svou 2400 kilometrů dlouhou dálnici těsně před dokončením, ruská delegace pouze ukazovala v Pekingu maketu své dálnice, na které se ovšem reálně ještě ani nekoplo.

O letecké dopravě v Rusku není třeba mluvit. Podle údajů Mezinárodního úřadu pro civilní letectví patří k nejnebezpečnějším na světě. Jaromír Jágr kdysi trefně poznamenal. „Ruská letiště, to jsou často jen takové malé budky v poli, ale alespoň tam netrvá dlouho odbavení.“

Rusko jako země, které není evidentně schopno postavit dálnici o délce cca 700 kilometrů mezi svými dvěma největšími městy a moderní dopravní komunikace vůbec, patří tak spíše mezi rozvojové země.
Shodou okolností dnes vystoupil na Gajdarském fóru 2016 šéf Sberbank German Gref, tedy renomované ruské finanční instituce. „Rusko je mezi těmi co prohráli, Rusko je „downshifter“. Budeme silně zaostávat, j

Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka.
Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá:
"Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!"
Státník je potěšen, jak ho tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod.
Stoupne si k pisoáru a vedle něj čurá malý chlapeček, který se ně něj divně podívá a říká:
"Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba..."
*15* *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15*