Sláva a čest panu prezidentovi M.Zemanovi
A hlavně pevné zdraví v boji proti mediálním chcánkám ČT žumpa.

Kdoví jaký byl Masaryk ve skutečnosti. To, co se dovíme dnes už je jistě upravené.
Něco podobného jsme zažili s Havlem.

Jestli je něco groteskou, pak tenhle článek ze Štefanova nenávistného pera.
K Masarykovi: On rozhodně nebyl kladečem věnců, nýbrž osobností, která se nebála jít proti (zdánlivě) většinovému (ve skutečnosti jen hlasitému a ukřičenému) proudu. A taky byl schopen i při relativně malých pravomocích v krizových okamžicích bohužel již tradičně rozhádané tuzemské politické scény prosadit úřednickou vládu, která spravovala zemi líp, než rozhádaní "tradiční" politici. Takového prezidenta dnes, v době totálně roztříštěného rozložení sil v poslanecké sněmovně, neschopné domluvit se na čemkoli, potřebujeme. To roztříštěné rozložení je bohužel výsledkem dnes už nefunkčního (jak vidíme nejen u nás) poměrného volebního systému.

Mezi další světlé chvíle v dějinách, patřili i dva nejlepší prezidenti pan Svoboda a pan Zeman!

Ale i světlé chvilky zažila tato republika, třeba když emigroval mingoloidní pračůrák vanhorne!
IQ se v této zemi konečně dostalo ze záporných čísel!

Starej dědek vrah, první bába dementní a mladej Masařík feťák, jaký odkaz nám tu dědek ještě nechal?

Ano je to pravda, Česká republika si velice oddechla, že pračůrák vanhorne emigroval!

). Sám Havel se snažil vydávat svou ochotu přátelsky jednat s autoritami za „rozpačitou zdvořilost“ (Dál 130). StB kontaktovala Havla již kolem roku 1954 (Dan, s. 60) a udržovala s ním kontakt po celé trvání socialismu v Čechách (Dan, s. 60). Ve svých životopisech Havel tvrdil, že kvůli svému buržoaznímu původu byl odveden na vojnu a nemohl studovat (Eda, s. 19), ale faktem je, že byl Havel, na rozdíl od mnoha nadaných lidí, přijat na ČVUT, a školu pro nezájem opustil (Dan, s. 44). Na vojnu šel v termínu, který si kupodivu též zvolil sám (Eda, s. 23), a nakonec byl přijat i na vytouženou AMU (Eda, s. 36). Havlova hra Zahradní slavnost, komunistům nevadila, asi proto, že její styl neumožňoval přímou kritiku režimu, a Rudé Právo ji dokonce vysoce vyzdvihlo (Dan, s. 54). Havel intensivně cestoval do západních zemí již v roce 1965 (Eda, s. 60), kdy pro řadové občany byla hranice zavřena. Havel sice před přáteli dělal dojem, že švejkuje, ale příslušníci StB s ním byli spokojeni. Například v roce 1965 sám udal, že našel protistátní leták, a spolu s StB uvažoval, kdo mohl být jeho pisatelem (Dan, s. 61). Z archívů StB se ztratil hlavní Havlův svazek, ale zachovaly se záznamy rozhovorů s StB, vyšetřovací spisy a záznamy odposlechů (Dan, s. 8), a z těchto dokumentů vyplývá, že Havel policii předával jména svých známých již v šedesátých letech (Dan, s. 61). Když jej v roce 1977 policie postrašila delším uvězněním, Havel prozradil své blízké spolupracovníky (Dan, s. 131-132). Z vazby byl uvolňován a byly mu umožňovány schůzky s manželkou (Dan, s. 198). V kriminále se zapojil do soutěže o titul Vzorný pracovník (Dan, s. 171). StB umožňovala Havlovi užívat si opulentních financí zasílaných mu ze západu jeho nakladatelem a finančním agentem Klausem Junckerem (Dan, s. 188-189). Juncker byl za války pobočníkem nacistického generála Erwina Rommela (Dan, s. 55), pro svou minulost byl snadnou kořistí pro naverbování ke spolupráci s východoněmeckou tajnou službou Stasi a jeho kontakty s StB se zdají vysoce pravděpodobné (Dan, s. 173). Charakteristické pro Havla je, že s tímto bývalým nacistou navázal celoživotní přátelství (Dan, s. 55). Dokumenty Havla usvědčují, že ve vztahu s StB kapituloval (Dan, s. 135). Pro dohodu Havla s StB existují jasné indicie a Havlův životopisec Daniel Kaiser nazývá Havlovo jednání v roce 1977 „pakt s ďáblem“ (Dan, s. 131). Havel o okolnostech svého propouštění z vazby v roce 1977 a ani o pozdějším věznění příliš nemluvil (Dan, s. 136-137) a tato doba v jeho životě zůstává nejméně probádaná (Dan, s. 161).

Pro blbečky a Havlojidní dementy: Obrovská demonstrace s Bárou proti komunistům, co nám předložila Čt a ČTK a jaká byla skutečnost!


Skrytá pravda - Politika - Ekonomika - Aktuální dění

Bylo to normální naduté hoovado! V Luhačovicích kam jezdil při vyjížďkách ze sedla koně švihal bičíkem děti co se kolem něj srocovali. ...kolečko se polámalo, ale v jeho hlavě. A porevoluční češi se z něho div neposserou.