Lidé, kteří si myslí, že jim kvůli jejich postavení, bohatství atd., všechno projde, se najdou všude. Jenomže v Rusku je to vyhnané do extrému. Tam vrchnost odmítá respektovat jakákoliv pravidla vůči těm dole. Navíc gubernie jsou státy ve státě a soudci jsou s těmi u kormidla jedna ruka. Nezávislá justice v Rusku neexistuje, a když přijde rozkaz shora, jak má soudce rozhodnout, udělá to bez odporu. Putinovi tento stav nevadí, pokud se mu jeho poddaní nebouří a nefinancují například opozici. To je zločin, za který se v Rusku chodí za mříže. Pokud jsou však lidé kremelskému vládci zcela oddáni, nemusí se bát. Mohou beztrestně krást, uplácet, neplatit daně. Také to, když někoho srazí autem a zabijí, nevadí, vězení jim nehrozí.

Ruská tradice, papaláš zabije dítě a nic se mu nestane

Na zpravodajském serveru iDNES se objevila zpráva, kterak dcera ruské prominentky autem srazila dvě ženy a nic se jí nestalo. Horší ovšem je, že v Rusku umírají pod koly aut věrchušky i malé děti a také bez následků.

Dcera vysoké ruské hodnostářky Anny Savčenkové srazila v centru Irkutska na chodníku dvě ženy, jedna zemřela, druhá nebude zdravá do konce života. Původně tříletý trest si nikdy neodseděla. Nakonec ji zachránila amnestie a soudce z případu povýšil. Inu v zemi, kde šéf dopravní policie, který v Moskvě vjede do protisměru a srazí dívku, dostane diplom za zlepšení bezpečnostní situace, je možné všechno.

Horší však byla dřívější nehoda kurského gubernátora, jehož kolona přejela devítiletého chlapce, který zemřel. Gubernátorův řidič zůstal nepotrestán. Případy, kdy v Rusku auta vysoce postavených papalášů srazí a zabijí dítě, nejsou výjimečné. A není to nic nového, stávaly se často i za komunistů. Ve svém vynikajícím románu Očista je popisuje podle skutečnosti estonská spisovatelka Sofi Oksanen. Scénář byl obvyklý. Černá volha s nějakým vysoce postaveným soudruhem z oblastního výboru komunistické strany se řítila po ulici, smetla dítě a ani nezastavilo. Když to šli rodiče hlásit na milici (policii), tak měli smůlu. Milicionáři se s nimi nebavili, vyhnali je ven a někdy i zmlátili.

To je jeho problém. Já jsem holka Simona

Ještě si zapomlouvej Ivane- Na víc nemáš a nikdy mít nebudeš chudáku.

Bolševické zločince - Putinovce tu obhajuješ ty.

Já jsem holka a tobě to vadí takže do kategorie Gay se řadíš ty Ivane

Současný šéf ruských železnic Vladimír Jakunin kdysi býval důstojníkem komunistické tajné policie KGB ostatně jako samotný prezident Vladimír Putin, a zřejmě právě proto udělal takovou kariéru. Jeho roční plat činí cca 1,6 milionů dolarů. Firma, kterou vede, je trvale ve ztrátě, 20% sítě ruských železnic je v havarijním stavu a vyžaduje okamžitou rekonstrukci. I na klíčové železniční spojnici Ruska Transsibiřské magistrále jsou úseky, po kterých vlaky jezdí kvůli technickým problémům nejvíc šedesátkou. Výstavba vysokorychlostních železnic se v této zemi prakticky děje pouze na papíře. Ale tohle ať si vyřeší sami Rusové.

Důležitější je fakt, že bloger Alexandr Navalnyj objevil jeho luxusní rezidenci ve vesnici Akulinino nedaleko Moskvy bratru za sedmdesát milionů dolarů a pan Jakunin neumí vysvětlit, kde na ni vzal peníze. Ale jelikož je to Putinův věrný nohsled, tak nemusí, pokud bude loajální k současnému kremelskému vládci. Takoví lidé mohou všechno, loupit, krást, tunelovat i vraždit. Ovšem běda, jestli se hlavě Ruska znelíbíte. Najednou jste vyvrhel společnosti a Vaše čachry vyjdou najevo. Přesně to se stalo bývalému starostovi Moskvy Juriji Lužkovovi.

Jsem starej bolševik, zapšklej dědek, kterej sedí na zádeli v zaprděný garsonce ale cítím se být krásnou a inteligentní slečnou Simonkou. V životě jsem nic nedokázal, jen bu.erovat lidi a bonzovat. Mám jedinýho kámoše Bc. KaKa, ten se cejtí bejt bohatý a na úrovni.
Oba jsme ve finále magoři a měli bysme se léčit.

Semjon bukvan 1.

Já jsem holka. Tobě to vadí Ivane - takže do kategorie Gay spadáš ty.

Jsou přírodní. Jsem ráda že závidíš. *1* *1* *1* *1* *1* *1* *1* *1* *1* *1* *1* *1*

Stalinovo komunistické Rusko se stalo jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus.

Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, co k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde masově rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Mnozí místní lidé pak po brutálním mlácení při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky.

Navíc Rusové hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

Semjon si nechal přidělat kozy a myslí si, že je holka, néééé, je bukvice!

Důkazů o tom, že za sestřelením civilního malajsijského letadla, jsou proruští separatisté, je poměrně dost, nicméně ten hlavní a rozhodující dodali oni sami. A ten zpochybnit nelze v žádném případě.

Nedávno se objevilo v médiích video, na kterém vyděšení proruští teroristé zjistili, že právě zavraždili na tři sta nevinných civilistů, když předtím sestřelili systémem BUK dopravní letadlo. Stačí použít obyčejný selský rozum a je jasné, že nikdo jiný než Rusové nebo doněčtí zločinci to udělat nemohli.

V době, kdy byl letoun malajsijských aerolinií sestřelen, se tamní proruští separatisté ve stejný čas na svém serveru chlubili zásahem ukrajinského vojenského transportního letadla. Takové tam ovšem v tu dobu neletělo. Když pak zjistili, že se jaksi pořádně sekli, tak záznam odstranili z internetu. Tím se ovšem sami usvědčili ze zločinu. Pak nastaly zmatky, Rusové předložili několik často amatérský zfušovaných důkazů, které měly dokázat ukrajinskou vinu.

Pak si stoupenci Kremlu vymysleli báchorku o ukrajinské stíhačce. Proč by ji tam ovšem Ukrajinci vyslali, když separatisté nemají letectvo. Takže pak se objevila varianta s bitevním letounem Su-25, přičemž sami ruští letečtí odborníci dokázali, že tento být nemohl, protože je primárně určený k boji s pozemními cíli a nikoliv k sestřelování jiných letadel. Pak sami Rusové přišli s tím, že to fakt tedy byl BUK, ale stříleli prý Ukrajinci. Těžko říci proti komu by tam ovšem měli protiletecké komplety, když jejich protivník tam žádná vojenská letadla neměl. To, jak ruská strana často měnila varianty sestřelu a vyráběla falešné podvrhy, ji rovněž usvědčuje z viny.
Podle toho, co se závěrečné zprávy mezinárodního vyšetřovatelského týmu uniklo do médií, malajsijský letoun sestřelili proruští teroristé a fakta jsou celkem jasná.

Semjon a Tečka neexistují. to jsopu jen tvoje nálepky pro odpůrce a odpůrkyně
Putina na debatě ulhaný Ivane.

Už neprudíš ale jenom nudíš

Sovětští komunističtí vůdci hlásali rovnost všech lidí, ale sami byli daleko horší než jimi tolik kritizovaní kapitalisté. Jedny tzv. podsovětské lidi ruský stát ničil a nechal bez zájmu umírat v lepším případě živořit, těm druhým sovětským nomenklaturním kádrům dal bez zásluh obrovský luxus. Měli své vlastní neveřejné obchody s potravinami i dalším zbožím, krejčovské a obuvnické dílny, restaurace a všechno, co potřebovali, jenom v té nejvyšší kvalitě a za nízké ceny. Bydleli v přepychových vilách, jezdili odpočívat na okázalé chaty, k dispozici jim byly zástupy služebnictva, auta s řidiči, bývalé carské paláce na Krymu, vlastní sanatoria a nemocnice.

Píše se TEN blbec, ne TA blbec, Semjone!!!

Poválečná zoufalství, tragédie a zločiny Stalinova Ruska

Tak v roce 1952 napsal předseda kolchozu v tambovské gubernii Ivan Krjukov dopis šéfovi komunistů Stalinovi, v němž mimo jiné uvedl, že kolchozníci, placeni v naturáliích obilím, žijí v bídě. Když jim chtěl přilepšit, pozvali si ho na okresní výbor komunistické strany a tam mu pohrozili, že když neslní státní dodávky, půjde před soud. To, že státní dodávky byly nepřiměřeně vysoké, nikoho nezajímalo. Chudoba kolchozníků byla obrovská, tři až čtyři členy rodiny měli jedno zimní oblečení, děti 60% obyvatel nemohly chodit v zimě do školy, protože neměly v čem.

Nelze se tedy divit tomu, že v letech 1946 až 1947 vypukl v Sovětském svazu poválečný hladomor, při kterém zemřely na venkově asi dva miliony lidí. Jenomže předsedové kolchozů (zemědělských družstev), kteří chtěli pomoci hladovějícím rolníkům, byli odsuzováni soudy a posíláni do gulagů za plýtvání kolchozním majetkem.

Ivane tvoje blbost je opravdu výstavní když sis dal jméno Pame L *1* *1* *1*

Jsem ta simona.

Popsal si tvoje chování ivane - kradeš nicky jména a podvádíš při hlasování

Moje Semjoní blbost a teplota je výstavní

Jsi Simone proamrdolský ubožák, co nesnese jiný názor a tak krade nicky, podvádí při hlasování a tapetuje.

Pokud ses zamiloval do Pavlíka, Ivana nebo Putina, pak si teplej. Gay bar v Plzni je ti plně k dispozici. *15*

Vrátili se jako hrdinové, pak jim komunisté zničili životy

Naši letci ve Velké Británii patřili k Těm, kteří pomohli vyhrát II. světovou válku nad nacistickým Německem. V srpnu 1945 se vrátili do vlasti, ovšem to ještě netušili, jaká hrůza – rudý teror je čeká o pár let později.

jak se Československo k těmto lidem po komunistickém puči v roce 1948 zachovalo. Tito lidé měli nárok na úctu a oslavování, protože hrdinně bojovali za svou zemi. Místo toho se dočkali urážek, očerňování, věznění, vyhazovu z armády, degradací a podřadných zaměstnání. Přitom je mučili a týrali v lepším případě zbabělci, kteří válku přežili při usilovné práci pro Říši nebo v horším zrádci, kteří si vylepšovali kádrový profil s legitimací KSČ. Třeba takový Karol Pazúr, který byl členem Hlinkových gard a výstavní ukázkou kolaboranta, v padesátých letech s rudou knížkou v kapse předsedal svazu protifašistických bojovníků. Skuteční protinacističtí hrdinové však byli komunisty zavíráni do lágrů. Naši letci v RAF přinášeli velké oběti v boji za svobodu svého milovaného Československa, bohužel ale nemohli tušit, že nacistickou diktaturu vystřídá o několik let později ta komunistická.