Poválečná zoufalství, tragédie a zločiny Stalinova Ruska

Tak v roce 1952 napsal předseda kolchozu v tambovské gubernii Ivan Krjukov dopis šéfovi komunistů Stalinovi, v němž mimo jiné uvedl, že kolchozníci, placeni v naturáliích obilím, žijí v bídě. Když jim chtěl přilepšit, pozvali si ho na okresní výbor komunistické strany a tam mu pohrozili, že když neslní státní dodávky, půjde před soud. To, že státní dodávky byly nepřiměřeně vysoké, nikoho nezajímalo. Chudoba kolchozníků byla obrovská, tři až čtyři členy rodiny měli jedno zimní oblečení, děti 60% obyvatel nemohly chodit v zimě do školy, protože neměly v čem.

Nelze se tedy divit tomu, že v letech 1946 až 1947 vypukl v Sovětském svazu poválečný hladomor, při kterém zemřely na venkově asi dva miliony lidí. Jenomže předsedové kolchozů (zemědělských družstev), kteří chtěli pomoci hladovějícím rolníkům, byli odsuzováni soudy a posíláni do gulagů za plýtvání kolchozním majetkem.

Sovětští komunističtí vůdci hlásali rovnost všech lidí, ale sami byli daleko horší než jimi tolik kritizovaní kapitalisté. Jedny tzv. podsovětské lidi ruský stát ničil a nechal bez zájmu umírat v lepším případě živořit, těm druhým sovětským nomenklaturním kádrům dal bez zásluh obrovský luxus. Měli své vlastní neveřejné obchody s potravinami i dalším zbožím, krejčovské a obuvnické dílny, restaurace a všechno, co potřebovali, jenom v té nejvyšší kvalitě a za nízké ceny. Bydleli v přepychových vilách, jezdili odpočívat na okázalé chaty, k dispozici jim byly zástupy služebnictva, auta s řidiči, bývalé carské paláce na Krymu, vlastní sanatoria a nemocnice.

Důkazů o tom, že za sestřelením civilního malajsijského letadla, jsou proruští separatisté, je poměrně dost, nicméně ten hlavní a rozhodující dodali oni sami. A ten zpochybnit nelze v žádném případě.

Nedávno se objevilo v médiích video, na kterém vyděšení proruští teroristé zjistili, že právě zavraždili na tři sta nevinných civilistů, když předtím sestřelili systémem BUK dopravní letadlo. Stačí použít obyčejný selský rozum a je jasné, že nikdo jiný než Rusové nebo doněčtí zločinci to udělat nemohli.

V době, kdy byl letoun malajsijských aerolinií sestřelen, se tamní proruští separatisté ve stejný čas na svém serveru chlubili zásahem ukrajinského vojenského transportního letadla. Takové tam ovšem v tu dobu neletělo. Když pak zjistili, že se jaksi pořádně sekli, tak záznam odstranili z internetu. Tím se ovšem sami usvědčili ze zločinu. Pak nastaly zmatky, Rusové předložili několik často amatérský zfušovaných důkazů, které měly dokázat ukrajinskou vinu.

Pak si stoupenci Kremlu vymysleli báchorku o ukrajinské stíhačce. Proč by ji tam ovšem Ukrajinci vyslali, když separatisté nemají letectvo. Takže pak se objevila varianta s bitevním letounem Su-25, přičemž sami ruští letečtí odborníci dokázali, že tento být nemohl, protože je primárně určený k boji s pozemními cíli a nikoliv k sestřelování jiných letadel. Pak sami Rusové přišli s tím, že to fakt tedy byl BUK, ale stříleli prý Ukrajinci. Těžko říci proti komu by tam ovšem měli protiletecké komplety, když jejich protivník tam žádná vojenská letadla neměl. To, jak ruská strana často měnila varianty sestřelu a vyráběla falešné podvrhy, ji rovněž usvědčuje z viny.
Podle toho, co se závěrečné zprávy mezinárodního vyšetřovatelského týmu uniklo do médií, malajsijský letoun sestřelili proruští teroristé a fakta jsou celkem jasná.

Semjon si nechal přidělat kozy a myslí si, že je holka, néééé, je bukvice!

Stalinovo komunistické Rusko se stalo jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus.

Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, co k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde masově rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Mnozí místní lidé pak po brutálním mlácení při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky.

Navíc Rusové hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

Ruská tradice, papaláš zabije dítě a nic se mu nestane

Na zpravodajském serveru iDNES se objevila zpráva, kterak dcera ruské prominentky autem srazila dvě ženy a nic se jí nestalo. Horší ovšem je, že v Rusku umírají pod koly aut věrchušky i malé děti a také bez následků.

Dcera vysoké ruské hodnostářky Anny Savčenkové srazila v centru Irkutska na chodníku dvě ženy, jedna zemřela, druhá nebude zdravá do konce života. Původně tříletý trest si nikdy neodseděla. Nakonec ji zachránila amnestie a soudce z případu povýšil. Inu v zemi, kde šéf dopravní policie, který v Moskvě vjede do protisměru a srazí dívku, dostane diplom za zlepšení bezpečnostní situace, je možné všechno.

Horší však byla dřívější nehoda kurského gubernátora, jehož kolona přejela devítiletého chlapce, který zemřel. Gubernátorův řidič zůstal nepotrestán. Případy, kdy v Rusku auta vysoce postavených papalášů srazí a zabijí dítě, nejsou výjimečné. A není to nic nového, stávaly se často i za komunistů. Ve svém vynikajícím románu Očista je popisuje podle skutečnosti estonská spisovatelka Sofi Oksanen. Scénář byl obvyklý. Černá volha s nějakým vysoce postaveným soudruhem z oblastního výboru komunistické strany se řítila po ulici, smetla dítě a ani nezastavilo. Když to šli rodiče hlásit na milici (policii), tak měli smůlu. Milicionáři se s nimi nebavili, vyhnali je ven a někdy i zmlátili.

Ostudné chování ruských hokejistů po prohře ve finále mistrovství světa s Kanadou právem odsoudili všichni normální lidé. Ovšem takové vidlácké vystupování je mnoha Rusům vlastní, takže se nechutné scéně z O2 arény nelze divit.

To, že Rusové neunesli porážku, se nestalo poprvé. Už v roce 2010 po finálové prohře s Českou republikou si demonstrativně nenasadili až na několik čestných výjimek stříbrné medaile. Nyní v Praze to ovšem silně přehnali, když odešli uprostřed slavnostního ceremoniálu a nevyslechli hymnu vítěze. Uznání si zaslouží Malkin s Ovečkinem, kteří se pokusili své spoluhráče zastavit. Tyhle způsoby ovšem rozčílily i samotného prezidenta mezinárodní hokejové federace IIHF Reného Fasela, který jim pohrozil potrestáním. Doufám, že se tak stane, a nezůstane jen u slov.

Komičtí jsou ovšem členové proruských skupina na Facebooku, kteří opravdu chrlí nesmysl za nesmyslem. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že ruští hokejisté odešli z ledu proto, že jim nezahráli hymnu. To jsou mně věci, odkdy pak se hraje poraženým týmům na hokejovém mistrovství hymna? Hloupost holt nezná hranice.

Zchátralé nemocnice a miliony dětí bez domova – inu Rusko

Je to děsivý dokument, který popisuje život dětí bez domova v Putinově Rusku. Odhaduje se, že v celé zemi jsou jich čtyři miliony, v samotné Moskvě asi třicet tisíc. Film Děti ze stanice Leningradská je obžalobou vlády kremelské mafie. Když k tomu, připočítáme kolabující zdravotnictví a chátrající nemocnice,

Dokument o Děti ze stanice Leningradská je jasným důkazem toho, že milá Natalie nelhala. Je třeba ocenit její statečnost, protože si svoji upřímnost od prokremelských médií pořádně slízla.

Rovněž tak ruské nemocnice jsou obrazem zoufalství a bídy. Já jsem si kdysi myslel, že ta hrozná zanedbanost, je typická pro zařízení na úrovni našich okresních špitálů a ve větších městech je to lepší. Jenomže hrozně vypadá i nemocnice v Omsku, což je hlavní město oblasti, kde sídlí gubernátor a má více než milion obyvatel. Ještě taková drobnost pro zajímavost. U nás je normální, že pacient po mozkové příhodě odchází z nemocnice na rehabilitaci. V Rusku nikoliv, tam Vás z nemocnice vyrazí, žádná rehabilitace pro obyčejné lidi neexistuje, a vy, si poraďte, jak umíte.

Putin a separatisté ohrožují příměří na Ukrajině

Už před uzavřením příměří bylo jasné, že Rusové a promoskevští teroristé z východu Ukrajiny mír nechtějí. Byly to oni, kteří shodili ze stolu návrh prezidenta Petra Porošenka na okamžité příměří. Putin a jeho soukmenovci tak na Ukrajině zavinili smrt nevinných lidí. Byli to také separatisté, kteří ještě před příměřím zahájili masivní útoky proti vládním silám.

Ukázalo se dále, že údajné použití kazetových bomb ukrajinskou armádou bylo další trapnou lží kremelské propagandy.
Naopak, pravdou je trvalé porušování ženevských konvencí ze strany separatistických teroristů, kteří civilní obyvatelstvo používají jako živých štítů. Nic jiného není fakt, který potvrdila paní Jevalcevová z předměstí Doněcku, že separatisté běžně rozmisťují minomety na dvorku jejího domu a odtud odstřelují ukrajinské pozice. Logické je, že Ukrajinci palbu opětují. Jenomže jsou to teroristé z východu Ukrajiny, kteří se tímto podlým způsobem kryjí za civilisty.

Jak Sikorski rozsekal na kusy lži Kosačeva o Ukrajině

Víkendová Mnichovská bezpečnostní konference přinesla zajímavý souboj polského exministra zahraničních věcí Radka Sikorského a předsedy zahraničního výboru ruské Státní dumy a válečného štváče Konstantina Kosačeva. Ten hájil ruské lži o Krymu a Ukrajině, ale byl svým polským protějškem zcela smeten.

Srovnání referenda ve Skotsku a na Krymu podle něj neobstojí, nikdo si totiž nevšiml toho, že by ve Skotsku stály před volebními místnostmi anglické tanky.

Rusové také nemají co Ukrajincům vyčítat sochy Bandery, když v každém větším ruském městě stojí sochy masového vraha Lenina. Já dodávám, že tento bolševický vůdce zavinil smrt minimálně dvou milionů lidí a Rudá armáda na jeho příkaz neváhala vypalovat sibiřské vesnice a používat proti bezbranným vesničanům bojovné otravné plyny. Lenin a jeho banda se v Rusku dostali k moci ozbrojeným pučem a svržením zákonné vlády.