http://www.novinky.cz/domaci/403232-nejvetsi-letoun-sveta-odletel-z-prahy-turbogenerator-do-nej-nalozily-dva-jeraby.html

Tak kolik
120 tun???
117 tun???
135 tun???
Domluvte se!!!

V plejádě ruských válečných násilností začneme v Afghánistánu. Ruská komunistická armáda se tam po vpádu v roce 1979 dopustila mnoha válečných zločinů. Bývalí ruští vojáci sami přiznávají, že v Afghánistánu se svými nepřáteli nijak nemazlili. Tak poru­čík Igor Kotov, který v osmdesátých letech válčil ve východním Afghá­nistánu, prohlásil zcela otevřeně: „Za­jatce jsme nelitovali, často jsme je mučili.“ Ten také přiznal, že Rusové běžně zabíjeli zajatce tak, že je shazovali z vrtulníků z velkých výšek. Hodně se o zločinech ruské armády v Afghánistánu píše v Černé knize komunismu.

Ruští vojáci postupovali vždy stejně. Nejdřív hodili do vesnického domu granát a pak pro jistotu ještě postříleli všechny přítomné muže. To, jestli patřili k protikomunistickým bojovníkům nebo se jednalo o civilisty, samozřejmě nezjišťovali. Asi k nejhoršímu masakru došlo 20. prosince 1980, kdy byla zničena městečko Tarinkot u Kandaháru. Sověti tam během jediného dne povraždili na tři tisíce lidí včetně žen a dětí. To bylo daleko víc obětí než v Američanům tolik předhazovaném vietnamském My – lai. Je jasné, že ruské komunistické běsnění v Afghánistánu bylo hlavní příčinou vzniku fanatického muslimského Talibanu a rovněž radikála Usáma bin Ladina, zakladatele teroristické al-Káidy. Kdyby Rusové nechali Afghánistán na pokoji, Taliban by neexistoval. Rusové jsou tedy v případě Afghánistánu hlavní příčinou islámského terorismu.

Častým evergreenem různých rádoby milovníků spravedlnosti jsou rovněž indiánské války v Americe. Jenom připomínám, že ve stejné době, kdy ve Spojených státech amerických válčili bílí s Indiány, tedy v první polovině 19. století, zahájily ruské armádní sbory dobývání Kavkazu. Nakonec obrovské přesile - půlmilionové carské armádě – tamní horské kmeny podlehly. Tato brutální invaze si vyžádala 8 milionů mrtvých Kavkazanů (Toto číslo je uvedeno v knize Dějiny Ruska, str. 237, nakladatelství LN, Praha 1995), tedy daleko víc než zahynulo Indiánů v severní Americe.

Ukrajinské letadlo.

Už před uzavřením příměří bylo jasné, že Rusové a promoskevští teroristé z východu Ukrajiny mír nechtějí. Byly to oni, kteří shodili ze stolu návrh prezidenta Petra Porošenka na okamžité příměří. Putin a jeho soukmenovci tak na Ukrajině zavinili smrt nevinných lidí. Byli to také separatisté, kteří ještě před příměřím zahájili masivní útoky proti vládním silám.

Ukázalo se dále, že údajné použití kazetových bomb ukrajinskou armádou bylo další trapnou lží kremelské propagandy.

Naopak, pravdou je trvalé porušování ženevských konvencí ze strany separatistických teroristů, kteří civilní obyvatelstvo používají jako živých štítů. Nic jiného není fakt, který potvrdila paní Jevalcevová z předměstí Doněcku, že separatisté běžně rozmisťují minomety na dvorku jejího domu a odtud odstřelují ukrajinské pozice. Logické je, že Ukrajinci palbu opětují. Jenomže jsou to teroristé z východu Ukrajiny, kteří se tímto podlým způsobem kryjí za civilisty.

Úžasné dílo ruských konstruktérů z východní Ukrajiny. *4*

A kde je Buran?

Provokace a lži mají v Rusku dlouhou tradici. Bývalý agent ruské tajné služby FSB Alexandr Litviněnko, který utekl do Velké Británie, uvedl, že pumové útoky na obytné domy v Rusku v roce 1999 nemají na svědomí čečenští teroristé, ale právě lidé z FSB, aby vyvolali záminku pro druhou válku s Čečnou. Pravdou je, že později byli tajní z této služby dopadeni v Rjazani, jak dávají bomby pod bytový dům.

Tyto praktiky potvrzuje i bývalý poradce ruského prezidenta Vladimíra Putina Andrej Illarionov. Podle něj chystali Rusové na Krymu provokace ještě před událostmi na Majdanu, při níž měli být speciálními komandy napadáni a zabíjeni Rusové, aby Kreml zdůvodnil invazi na Ukrajinu. To by zapadalo do plánu, který nepřímo potvrzují i kremelští činitelé, že Rusko se snaží obnovit slávu bývalých SSSR a carské říše a znovu obsadit ztracená území. Jak uvedl redaktor ČRo Petr Vavrouška v časopise Reflex, od roku 2009 platí v Ruské federaci zákon, podle kterého může prezident vyslat vojska všude tam, kde jsou ohroženy zájmy Ruska a jeho občané. To je ovšem velmi nebezpečná formulace, která má sloužit ke zdůvodnění agresivity Kremlu proti jiným zemím. Byli to rovněž Rusové, kteří jako první podkopali jednotu suverénního státu, když v jejich režii se od Moldavska odtrhlo Podněstří. To se stalo dříve než separace Kosova.

Pravdou je, že syrští Arabové otevřeně sympatizovali s hitlerovským Německem a po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 ukrývaly tamní vlády nacistické válečné zločince včetně těch nejhorších masových vrahů. Důvod byl jasný - protižidovská nenávist.

Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.

V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.

Nehorázná byla především slova Lavrova, který vyhrožoval sousedním zemím. To platilo pro Švédsko a Finsko, které uvažují o vstupu do NATO. Dlouhodobým terčem ruských provokací jsou také Litva, Lotyšsko a Estonsko. Ruský ministr jako téměř vždy lže! Namátkou mohu uvést porušování vzdušného prostoru pobaltských zemí ruskými letadly, zločinné vměšování se do nezávislosti lotyšské justice v případě ruského vraha z II. světové války, vyprovokování násilností v estonském hlavním městě v Tallinu v roce 2007, zadržení litevské rybářské lodi v mezinárodních vodách v minulém roce, zneužívání monopolního postavení při dodávkách plynu a ropy a další provokace. Rusko také pořádá vojenské manévry, při kterých nacvičuje jaderný útok proti stále neutrálnímu Švédsku a obsazení Pobaltí.

A já se ptám, jaký udělalo Rusko vstřícný krok vůči Pobaltí, aby zdejší země nemusely do NATO vstupovat? Žádný! Garantovalo jejich nezávislost? Nikoliv! Místo toho se z Kremlu ozývaly a stále ozývají blouznivé hlasy o rozpadu Sovětského svazu jako o největší geopolitické chybě 20. století. Kdyby Rusové řekli jasně, ano, my respektujeme nezávislost a Litvy, Lotyšska a Estonska a chceme s nimi mít dobré sousedské vztahy, bude klid. To neudělali a místo toho opakovaně provokují, jako v případě Litvy, která když postavila mimo zákon nacistické a komunistické symboly, tak ji Gazprom najednou prudce zvýšil ceny plynu.

Proti takovému nevyzpytatelnému sousedovi je třeba si v případě nutnosti zajistit pomoc a tou je členství v Severoatlantické alianci. To plně chápu, a NATO už dalo jasně najevo, že případný ruský útok proti pobaltským zemím, bude mít pro Moskvu velmi těžké následky. Západ se tak poučil z hrubé chyby v roce 1938, kdy zločinci Hitlerovi vydal malé Československo a odmítl oběti ohrožované násilnickým sousedem přijít na pomoc. A to je dobře, protože malé Pobaltí nyní pro změnu čelí zločinci Putinovi.