Mrtví a zranění ruští vojáci na Ukrajině ruskou vládu vůbec nezajímají, její hlavní starostí je, aby se o ruských vojácích umírajících na Ukrajině nikdo nedozvěděl, zejména ne ruská veřejnost, proto je všechno kolem nich, jejich zranění a jejich pohřbívání, přísně tajné - proto ruští vojáci u sebe nemají žádné doklady, ani insignie na uniformách, ani známku na krku „ , prohlásila Mělniková.

„Přesný počet padlých a zraněných není veřejnosti známý, protože rodiny se Putina bojí – zatímco rodiny vojáků v Afghánistánu a v 1.čečenské válce se nebály svědčit, za Putinova režimu se odvážila podat svědectví pouze jedna rodina, a to v listu Novaja gazeta.

Všichni ruští vojáci, kteří odjíždějí na Ukrajinu, podepisují prohlášení o utajení své mise – dle zákona může ruská vláda do zahraničí se souhlasem Dumy vyslat jen profesionální vojáky, ale náš Výbor má důkazy, že Putin na Ukrajinu vysílá i brance, kteří podepisují stejné prohlášení o utajení – obdrželi jsme stížnosti mnoha rodin, kteří nás upozorňují, že na jejich syny v základní službě je vyvíjen nátlak, aby jeli do Donbasu, 250 z nich jsme dokázali pomoci, takže nic nepodepsali a nikam nejeli „ .

V roce 02 Kovalev ustavil svoji veřejnou vyšetřovací komisi/Kovalevova komise, kterou chtěl vyšetřit bizarní útoky „čečenských islámistických teroristů“ proti moskevským panelákům ze srpna a září 99, které srpnovému premiéru Putinovi poskytly záminku ke druhému tažení do Čečenska, které jej pro národ zviditelnilo …

O tom, že útoky proti panelákům zinscenovala FSB, je přesvědčen i US novinář David Satter,* 1947 bývalý dlouholetý moskevský dopisovatel Financial Times a Wall Street Journal, jenž v 3/80 informoval Západ´o závažné havárii továrny na bakteriologické zbraně ve Sverdlovsku, která si vyžádala desítky obětí na životech, což MOW popřela, nicméně později potvrdil Jelcin.

Satter napsal zajímavé knihy o Rusku Age of Delirium, the Decline and Fall of the SU z roku 96, Darkness and Dawn, the Rise of the Russian Criminal State z roku 03, a Haunted Ground, Russia and the Communist Past z roku 011 .

David Satter obvinil Putina a jeho FSB z inscenování útoků proti panelákům v MOW (300 mrtvých), Bujnasku a Volgodonsku , a to nejen ve své knize Darkness and Dawn (podobně i Politkovská ve své knize Putinovo Rusko) , ale svědčil v tomto smyslu i před Kongresem ( viz také Operace Nástupce – Putin svůj slib dodržel, a první věcí, kterou udělal, když se stal prezidentem, bylo, že Jelcinovi a jeho rodině zajistil imunitu před trestním stíháním) …
Ruský režisér Andrej Někrasov v německo-lotyšské koprodukci natočil podle knihy Darkness and Dawn dokumentární snímek.

Rok 1968 si dnes před rozhlasem a na venclu připomělo až 20 lidí. *15* *15* *15*

Všichni dobře víme, jaké byly jejich plody. Masivní komunistické zločiny spočívající v desítkách milionů mrtvých, gulazích a brutálnímu teroru vůči skupinám obyvatelstva. Tak například komunistické bojůvky použily ve středním Rusku při potlačování rolnických povstání na začátku dvacátých let minulého století otravný plyn proti lidem ukrývajících se v lesích před bolševickým terorem. Umíraly přitom i ženy a děti.

Sympatický pokus dvou ruských mladíků. Zkoušeli reakci kolemjdoucích na situaci, když se vám na ulici udělá nevolno. Srovnávali reakci lidí v ruském Sankt Petěrburgu a americkém Miami. Pro Rusko dopadlo toto srovnání tragicky, kolabujícího na ulici lidé přehlíželi, a trvalo dlouho, než se o něj mladá slečna začala zajímat. Američané v takové situaci pomohli hned.

Tuto ruskou bezcitnost potvrdila v jednom čísle časopis Reflex v rubrice Vandr i mladá Češka žijící v Moskvě. Tato popsala natvrdo, když člověk omdlí na ulici a budou silné mrazy, má smůlu. Nikdo mu nepomůže, nikdo si ho nebude všímat, a pokud jej nenajdou včas policisté, má smůlu a zmrzne. Rusové si prostě myslí, že tu leží nějaký opilec, který přebral a nezajímá je to.

Režisér Otakar Vávra se kdysi v nějakém novinovém rozhovoru chlubil, že když natáčel masivní bitevní scénu na Vítkově v díle husitské trilogie Proti všem, tak se nikdo vážně nezranil a nezabil. „Ruští režiséři se tomu moc divili, v Rusku je to totiž jiné, tam mají i při natáčení válečných filmů povoleny pětiprocentní ztráty jako na manévrech,“ objasnil Vávra. Věřím, že za Sovětského svazu něco takového bylo možné, protože bolševikům na lidech nezáleželo,

Oleg Panfilov, šéf Ústředí novinářů, prohlásil, že Putin mnohé kreativní a investigativní novináře úspěšně za velké peníze zmutoval v agenty public relations, pracující v jeho prospěch – podle Panfilova se tak Putinovi podařilo navrátit éru sovětského „seksotu“/éru sekrétnych satrudnikov/tajných zaměstnanců – každý pátek se šéfové významných TV kanálů scházejí povinně v Kremlu, aby pod jeho taktovkou zkoordinovali své politické pořady na příští týden …

Nezávislá intelektuální ruská TV Doždˇ/Déštˇ, která vznikla v roce 011, byla Kremlem zlikvidována během potěmkinových OH v Soči.

TV Doždˇ jako jediná během parlamentních voleb v 12/011 odvysílala masové protiputinovské demonstrace proti volebním podvodům– počet jejích diváků rázem vzrostl o astronomická čísla, zatímco oficiálním TV kanálům sledovanost prudce klesla.

Putin vrchovatě naplnil lidové rčení v „ Izvěstijích není pravda a v deníku Pravda nejsou informace“ …Relativní svoboda tisku v Rusku skončila s nastolením Putina na prezidentský stolec v 5/00, třebaže mnohé šlo ještě uveřejnit do jara 04 … Pevný náhubek média definitivně dostala po Putinově znovuzvolení v roce 04 a totálním potlačení (včetně úmrtí/Chlebnikov) či zakoupení odbojných médií provládními miliardáři

Hrůzy sovětských bolševických vězení a pracovních lágrů/gulagů, v nichž se vyhlazovalo prací, dokonale popisuje zejména Solženicyn (Souostroví Gulag), rovněž bývalá vysoká bolševická funkcionářka Jevgenije Ginzburgová /1904 -1977/ , židovského původu, která byla zatčena za stalinských procesů (36-39) v roce 37 a deportována do gulagu, 1967 vydala Krutoj maršrut, Odeon v roce 92 vydal pod názvem Strmá cesta, na Západě kniha vyšla pod názvem Into the Whirlwind . V roce 69 vyšly Paměti sovětského disidenta, který bojoval za dodržování lidských práv v SU Anatolije Marčenka /1938-1986/ - Marčenko zemřel po více než 20 letech věznění v 12/86, kdy jej nepropustil ani Gorbačov, na následky hladovky …

dnes je i den odvedení romů do osvětimi