jaj ty si taky ocas ze by sa za tebou ani pes nenahanal *2*

vskutku hodně křečovitý trolling

Pro mne tedy první Demons Slouls byl "láska na první pohled", dodnes ho beru jako nejlepší ze série, i když Dark Souls vylepšil téměř vše co šlo, co se týče mechanismů, ale některé věci mi tam už chybí, jako různé tendence světa s tím spjaté různé události které je možné objevit, dostupné jen při určité tendenci.

A bohužel, Demons Souls je jediný, kde mi chybí Platinová trofej, Dark Souls a Dark Souls 2 to nebylo tak těžké. V Demons mám 95% a jediné co mi chybí je vylepšit zbraň Pure Bladestonem který mi nikdy nevypadl :(.

Ale chápu, že může být dost lidí které ta hra neosloví na poprvé, možná ani na podruhé. Hodně kamarádů by to neskouslo, ne že by se jim hra nelíbila, ale vždycky je odradila obtížnost, rovnu řekli, že by to asi nehráli. Většinou ti co hrají jen Fifu, GTA a podobně :).

Ale, každý kdo má rád objevování neznámého, tajemno a dokáže se trochu zabejčit, když mu něco nejde by to neměl vzdát a měl by to skusit. Hlavní je přežít začátky, osahat si mechanismy přijít na nejvhodnější cestu počátečního postupu, protože většinou bývá dostupných cest víc a ne každá je vhodná. Najít solidní zbraň která bude vyhovovat Vašemu stylu hry. A pak se už jen ponořit do objevování fantaskních lokací a hledání indícií o jednotlivých NPC na která narazíte, abyste si dokreslili proč v tom světě vlastně jsou. Ty skryté příběhy obyvatel Boletarie, Lordranu a Drangleicu mne vždy nejvíc bavilo objevovat.
Postavy jako Yurt the Silent Chief (Lautrec of Carim je jen slabej odvar), Patches the Hyena jsou nezapomenutelní. Příběh pany Astraely a jejího ochránce Gnarla Vinlanda, uvězněný Lord Rydiel, osud královy stráže Biorra a Vallarfaxe, příběh "Cibulových rytířů", výprava Rhey of Thorolound s družinou do katakomb pro "Rite of Kindling" která se až tak nevydaří, nebo řádně ujetý Dark Sun Gwyndolin, příběh vlka Sifa a rytíře Artoriase, výprava rytířu z království Berenike, nebo z posledního dílu příběh Lucatiel of Mirrah, či příběh zhollowatělého kovaře v Majue a jeho dcery .... plno skvělých zážitků při zkoumání těch "obskurních" světů.

A abych to hrál jen ze setrvačnosti to se mi nikdy nestalo, vždycky mne to bavilo celou dobu hraní ... ono to moc ani nejde, když se při každém souboji musí člověk soustředit na to co dělá, protože většinou moc chyb = smrt.

A neni to znak blbe knizky, kdyz nedokaze chytnout hned od zacatku? Neni. Vetsinou to totiz znamena, ze nebyla stvorena primarne pro zisk, ale taky z duvodu tvurciho nutkani autora. No a s hrama je to podobne, navic je to taky trosku jako sport. Taky je to znamka spatneho sportu, kdyz to nedokaze chytnout cloveka hned od zacatku, ale je potreba se kousnout, trenovat a ta radost se dostavi.
DS hry jsou proste takove jine. Neni to nic pro hrace, ktery chce instatni zabavu bez nutnosti trenovat boj, zkoumat svet a zjistovat o cem to vlastne cele je. Sam jsem Dark Souls z PC 2x odinstaloval s tim, ze uz na to kaslu, ze mi to za to nestoji a nakonec mi to nedalo a znovu jsem se k tomu vratil. Takove zadostiucineni a pocit uspokojeni, kdyz jsem DS dohral, to jsem dlouho u zadne hry nezazil a stalo to za to.

Ale hovno, nemám tolik času, abych mohl hrát kraviny. Když se mi hra nelíbí, tak ji nehraju, naprostou většinu her jsem do konce nedohrál, protože mě nebavilo je hrát déle než týden. DS jsem tedy také nedohrál, ale strávil jsem u té hry 160 hodin, ne ze setrvačnosti, ale protože mě bavila a čas od času mě zase chytne a posunu se o kus dál, takže ji možná jednou i dohraju.

Tuhle sérii si oblíbilo hodně hráčů, takže to o něčem svědčí. I hodnocení jsou nadprůměrný. A to, že dokud to člověk nehrál, tak je nezaujatý a může podle toho hodnotit??? To je jako nevidět film a psát o něm, že je to kravina, protože to někde četl, nebo slyšel...

Není...já jsem si Dark Souls koupil na PS3, hrál jsem to asi dvě hodiny a pak jsem hru prodal (což se později ukázalo jako obrovská chyba), po pár měsících jsem si řek, že to zkusím znovu a koupil si to na X360, do dnešní doby jsem nikdy nehrál hru, která by mě tak pohltila a ze který bych měl silnější a hlubší prožitky, dodnes na dobu, kdy jsem se jí prokousával, vzpomínám, rozhodně jsem nikdy nic lepšího nehrál (ačkoliv Demon’s Souls se tomu velice blížilo) Musím ale poznamenat, že jsem RPG pozitivní a pro člověka, kterej má radši FPS nebo TPS může být hra nestravitelná, obtížná a náročná na trpělivost a psychickou odolnost, nevodí nikoho za ruku a na všechny mechanismy si musí člověk přijít sám (lepší varianta) nebo najít na wiki. P.S. celkem mě pobavil člověk, kterej výše uvádí, že nejvíc Dark Souls podobnou hru hrál LOTR War in The North *1*

Stejné je to u grafiky her. Hned od začátku vidíte, že je hnusná, ale pak se do ní vžijete a hnusnost přestanete vnímat.