Nedávno jsem se tu o tom rozepsal v diskusi. Hodnotu hry si určuju JÁ SÁM, a kupuju, až pokud hodnotě odpovídá i její cena.

Hry niesu mliečne výrobky...časom sa nepokazia (práva naopak vdaka patchom a modom) takže často nevidím dôvod kupovať hru hned pri vydaní. Celkovo nechápem ľudí čo to robia...asi aby sa pochválili v škole *15* ...takže počkať chvíľu a kúpiť ju potom ešte aj za lacnejšie je výhra v každom smere.

Jednoduché - vydavatelé mě odnaučili kupovat hry v předprodeji, nebo nové (bugy, dlouhé záplatování, dlc...). Teď už hry kupuju až když jsou v "complete" edici.

... takže nepatřím k té polovině, která kupuje po první slevě. Jsem v té polovině, co kupuje až po pořádné slevě. *15*

Např. u Total War Rome II čekám buď na komplet, nebo na 80% slevu - co bude dřív. Spíš bych tipnul těch 80% *5*

Půl roku čekání:

1) dohnání restů, protože běžným životem vytížený a zároveň herně náročný člověk nemá čas na to dohrát všechno hned poté, co hra vyjde
2) nižší and/or rozumná cena
3) o několik patchů později, kdy je hra kolikrát teprve hratelná

Win-Win

Vysolit 60€ a pak dělat týdny či měsíce ( BF4) beta testera po tom vážně netoužím. Měl sem v plánu předobjednat si FC4. Ve chvíli kdy vyšlo najevo že PC verzi dělá UBI Kyjev sem usoudil že takové riziko podstoupit nehodlám. Hru kupuji v momentě kdy sem přesvědčený že mě bude přinášet zábavu místo toho aby prudila. Zda to je v launchi, za měsíc či po půl roce je pouze v rukách tvůrců a vydavatele. *6*

Hry na který se fakt těším (fakt hodně) kupuju hned, ale snažím se najít co nejlepší deal (např. Dishonored, Sleeping Dogs, Dark Souls... jsem kupoval po 35 dolarech na GMG, nebo teď Risen 3 jsem koupil za 22 eur od člověka na neogafu). Hry na který se těším extrémně (Witcher 3, Fallout New Vegas, Cyberpunk 2077, Kingdom Come) kupuju ve sběratelkách. Taková je většinou max jedna do roka, občas ani to ne.
No a pak je spousta her co mě zajímají, ale nijak extra se na ně netěším. A ty většinou kupuji ve slevách, když dosáhnou cenu kterou jsem ochoten akceptovat. A někdy mě příjemně překvapí (Walking Dead, State of Decay) a někdy mě vůbec nebaví (Castlevania, Titanfall..).
Tento přístup mi připadá v pohodě.

Hra ktera dostane celosvetove 7/10 nebo 6/10 nemuze cekat zeji hrac kupi za 45eu... *7*

Ono dát 50€ za hru co je totálně vyhypovaná a pak zjistit, že to je totální ***** -> po pár takových zklamáních si fakt raději počkám..

pokiaľ hra stojí 50-60 eur tak rozumný človek počká...ak od začiatku stojí cca 30 ako dnes Witcher 3 na gog, tak nie je prečo čakať :)

Hry sbírám a hraji cca 20 let. V současné době mám nedohraných PC věcí (+ nějaké PSX, PS2 a Amiga hry) okolo 300. Nemluvě o tom, že bych si rád desítky titulů zahrál znovu (třeba Wizardry 7, Anachronox, Arcanum nebo Fallouty). Pro člověka mého "typu" nemá příliš smysl kupovat hry za plnou cenu, když se k nim dostanu za další dva roky (možná) a to už budou stát desetinu dnešní ceny.

Čím jsou hry levnější, tím více si jich člověk může koupit, aby pak zjistit, že už je opravdu vůbec nestíhá hrát, pouze je hromadí. V poslední době díky indie vývojářům a digitální distribuci navíc vychází tolik titulů, že už se v nich přestávám orientovat (časy, kdy k orientaci v nových titulech stačilo jednou za měsíc přečíst Score, jsou nenávratně pryč).

Slevovými akcemi si samozřejmě pod sebou distributoři větev řežou, stejně jako se to stalo s filmy nebo s distribucí pomocí slevomatů. Pochopitelně se na druhou stranu těžko konkuruje, když slevní všichni ostatní.