Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • Vědomí říká: 1. Jsem sám a všechno, co existuje, jsem zase

    jen já; z toho plyne, že jsem v sobě obsáhl prostor. 2. Měřím

    plynoucí čas nehybným okamžikem přítomnosti, v němž jedině

    si uvědomuji, že žiji; z toho plyne, že jsem mimo čas a 3. mimo

    příčiny, neboť cítím, že jsem sám příčinou každého projevu

    svého života.

  • Rozum vyjadřuje zákony nutnosti. Vědomí vyjadřuje podstatu

    svobody.

    Svoboda ničím neomezená je v lidském vědomí podstatou života.

    Nutnost bez obsahu je lidský rozum s jeho třemi formami.

    Svoboda je to, co je zkoumáno. Nutnost je to, co zkoumá.

    Svoboda je obsah. Nutnost je forma.

  • Jen když rozdělíme tyto dva prameny poznání, které se k sobě

    mají jako forma k obsahu, dostaneme samostatné, navzájem

    se vylučující a nepoznatelné pojmy svobody a nutnosti.

    Jen když je sloučíme, nabudeme jasné představy o životě

    člověka. Mimo tyto dva pojmy, které se, jsou-li spojeny, vzájemně

    podmiňují jako forma a obsah, není možná žádná představa

    o životě.

  • Vše, co víme o lidském životě, je pouze jistý poměr svobody

    k nutnosti, to jest vědomí k zákonům rozumu.

    Vše, co víme o vnějším světě přírody, je pouze jistý poměr

    přírodních sil k nutnosti nebo podstaty života k zákonům rozumu.

    Síly života přírody leží mimo nás, my si je neuvědomujeme

    a nazýváme je přitažlivostí, setrvačností, elektřinou, životní silou

    a tak dále; avšak sílu lidského života si uvědomujeme a nazýváme

    ji svobodou.

  • Ale právě tak jako sama o sobě nepostižitelná síla přitažlivosti,

    kterou pociťuje každý člověk, je nám pochopitelná jen

    potud, pokud známe zákony nutnosti, jimž podléhá (od prvního

    poznatku, že všechna tělesa jsou těžká, až po zákon Newtonův),

    právě tak sama o sobě nepostižitelná síla svobody, kterou

    si uvědomuje každý člověk, je nám pochopitelná jen potud, pokud

    známe zákony nutnosti, jimž podléhá (počínajíc tím, že

  • každý člověk je smrtelný, až po znalost nejsložitějších ekonomických

    a historických zákonů).

    Každý poznatek je pouze podřazení podstaty života zákonům

    rozumu.

    Svoboda člověka se liší od každé jiné síly tím, že si ji člověk

    uvědomuje; avšak pro rozum se od žádné jiné síly neliší. Síly

    přitažlivosti, elektřiny nebo chemické reakce se navzájem liší

  • jen tím, že je rozum různě definuje. Právě tak rozlišuje rozum

    sílu lidské svobody od jiných přírodních sil jen podle definice,

    kterou jí sám dává. Neboť svoboda bez nutnosti, to jest bez rozumových

    zákonů, které ji definují, neliší se ničím od přitažlivosti

    nebo tepla nebo síly vegetační – je pro rozum jen okamžikem,

    jen nedefinovatelným pocitem života.

  • A jako nedefinovatelná podstata síly uvádějící v pohyb nebeská

    tělesa, nedefinovatelná podstata síly tepla, elektřiny, síly

    chemické slučivosti nebo síly životní je obsahem astronomie,

    fyziky, chemie, botaniky, zoologie a tak dále, je podstata síly

    svobody obsahem historiografie.

  • Ale tak jako předmětem každé

    vědy je projev této neznámé podstaty života, kdežto sama tato

    podstata může být pouze předmětem metafyziky – právě tak

    projev síly lidské svobody v prostoru, čase a závislosti na příčinách

    je předmětem dějepisu, kdežto svoboda sama je předmětem

    metafyziky.

  • Ve vědách o živých organismech nazýváme všechno, co známe,

    zákony nutnosti a to, co neznáme, životní silou. Životní síla

    je pouze výraz pro neznámý zbytek toho, co víme o podstatě

    života.

    Právě tak je tomu v historiografii: to, co známe, nazýváme

    zákony nutnosti, to, co neznáme, svobodou. Svoboda je v historiografii

    pouze výraz pro neznámý zbytek toho, co víme o zákonech

    lidského života.

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit