co OLOMouc ?? je tu nekdo  ?nebo kdo aspon projizdi ci nastupuje cestou ? nejlepe slecna 18-28 ale neni podminkou :D

A počínajíc Francouzskou revolucí, rozpadá se stará, ne dost

velká skupina, ruší se staré zvyky a tradice, krok za krokem se

vytváří skupina nových, nebývalých rozměrů, vznikají nové

zvyky a tradice a připravuje se člověk, který má stát v čele budoucího

pohybu a nést na sobě veškerou odpovědnost za nastávající

události.

a Francouzi, kteří ho nenáviděli, se mu okamžitě všichni

podřídili. To však spojenecké panovníky rozzlobilo a šli znovu

bojovat proti Francouzům. Geniálního Napoleona porazili

a odvezli ho na ostrov svaté Heleny, prohlásivše ho najednou

zase za zločince. Tam vyhnanec, odloučený od svých drahých

a od milované Francie, umíral na skále pomalou smrtí a odkázal

své veliké činy potomkům. A v Evropě nastala reakce

a všichni panovníci znovu začali utiskovat svůj lid.“

„No a všechno jde z kopce. U soudů se krade, v armádě znají

jen karabáč: nesmyslná cvičení, vojenské osady. Týrají lidi

a potlačují vzdělání. Co je mladé a čestné, to ničí. Všichni vidí,

že to takhle už nemůže jít dál. Všechno je příliš napjaté a určitě

to praskne,“ říkal Pierre (jako to říkají všichni lidé posuzující

činnost kterékoli vlády od těch dob, co vlády existují). „Říkal

jsem jim v Petrohradě jednu věc.“

předmětem žertů všech jejích blízkých. Obecné mínění bylo, že

je Pierre pod pantoflem, a skutečně tomu tak bylo. Hned v prvních

dnech jejich manželství Nataša vyhlásila své požadavky.

Pierra velice překvapil ten pro něj zcela nový názor, že každá

minuta jeho života patří jí a rodině; ženiny požadavky ho tedy

překvapily, ale lichotily mu a on se jim podrobil.

Moskvy (které uskutečnily), musely: 1. utvořit vojenskou skupinu

tak silnou, aby vydržela srážku s východní vojenskou skupinou,

2. zříci se všech ustálených tradic a zvyků a 3. mít při

svém vojenském tažení v čele člověka, který by mohl ve svých

i v jejich očích ospravedlnit všechny podvody, loupeže a vraždy,

k nimž mělo přitom dojít.

vzduchu, ani pluh a hnůj, nýbrž hlavní nástroj, jehož prostřednictvím

účinkuje dusík i kyslík, hnůj i pluh – a to pracovník –

rolník. Když se Nikolaj dal do hospodaření a začal vnikat do

jeho jednotlivých odvětví, upoutal jeho pozornost obzvláště

rolník: byl pro něj nejen nástrojem, nýbrž i cílem a soudcem.

Zpočátku si všímal vesničanů a snažil se pochopit, co potřebují,

co považují za špatné a co za dobré, a jen se tvářil, jako

Kněžna Marja s Natašou se jako obvykle sešly v ložnici. Mluvily

o tom, co vyprávěl Pierre. Kněžna Marja nevyslovila svůj

názor na Pierra. Nataša o něm také nemluvila.

„Tak dobrou noc, Marie,“ řekla. „Víš, často mám strach, že

a diplomaté (zejména Talleyrand, který si pospíšil, aby obsadil

dřív než někdo jiný určité křeslo a tím rozšířil hranice Francie)

domlouvali ve Vídni a svými rozmluvami dělali národy šťastnými

nebo nešťastnými. Tu se diplomaté a panovníci málem pohádali;

užuž dávali svým armádám opět rozkaz k vzájemnému

pobíjení; ale vtom přijel do Francie Napoleon s praporem vojska

a Francouzi,

Pierre teď nikomu neodpouštěl). Nehledá nic než klid, a ten mu

mohou dát jen ti lidé bez víry a svědomí, kteří se kolem sebe

ohánějí hlava nehlava a rdousí, co se dá; Magnickij, Arakčejev

a podobní lidé… Uznej, že kdyby ses sám nezabýval hospodářstvím

a toužils jen po klidu, pak dosáhneš svého cíle tím rychleji,

čím krutější bude tvůj šafář,“ obrátil se k Nikolajovi.

„A proč to vlastně povídáš?“ zeptal se Nikolaj.