matky a Soni. Vážila si společnosti lidí, k nimž mohla přijít rozcuchaná

a v županu dlouhým krokem z dětského pokoje a s radostnou

tváří jim ukázat plenku se žlutou skvrnou místo zelené

a vyslechnout ujištění, že teď bude dítěti mnohem lépe.

Nataša se zanedbávala do té míry, že její šaty, účesy, její nevhodně

pronesená slova a její žárlivost – žárlila na Soňu, na vychovatelku,

na každou hezkou i ošklivou ženu – byly obvyklým

Hlavní, podstatnou událostí evropských dějin na počátku

našeho devatenáctého století je vojenský pohyb mas evropských

národů ze západu na východ a potom z východu na

západ. První popud k němu dal pohyb ze západu na východ.

Aby západní národy mohly uskutečnit vojenské tažení do

Nikolaj byl prostý hospodář, neměl rád novoty, zejména ne

anglické, které tehdy přicházely do módy, posmíval se teoretickým

spisům o zemědělství, neměl rád továrny, drahé stroje

a drahá obilní osiva, a vůbec se nezabýval zvlášť některým

hospodářským odvětvím. Před očima měl vždy jen statek,

a nikdy žádnou jeho jednotlivou část. A na statku zase nebyl

pro něho tím hlavním dusík a kyslík, které jsou v půdě a ve

„Ano, a nic jiného,“ opakovala.

„To není pravda, to není pravda!“ zvolal Pierre. „Já za to nemůžu,

že žiju a chci žít; a vy zrovna tak.“

Nataša najednou složila hlavu do rukou a rozplakala se.

„Co je ti, Natašo?“ ptala se kněžna Marja.

„To nic, to nic,“ a usmála se na Pierra závojem slz. „Sbohem,

je čas jít spát.“

Pierre vstal a rozloučil se.

zločince mimo zákon. Na trůn nastoupil Ludvík XVIII., který

byl do té doby Francouzům i spojencům jen pro smích. A Napoleon

se slzami v očích se rozloučil se svou starou gardou,

zřekl se trůnu a jel do vyhnanství. Potom se zkušení státníci

Tak co tedy uděláš?“ zeptal se Děnisov.

„Věčně nějaké fantazie…,“ poznamenal Nikolaj.

„Tohle…,“ začal Pierre. Nesedl si a chvílemi přecházel po

pokoji, chvílemi stál, živě gestikuloval a šlapal si při řeči na jazyk.

„Tohle. Situace v Petrohradě vypadá tak: car se o nic nestará.

Docela propadl tomu svému mysticismu (mysticismus

si ani představit, ba ani ji nebavilo si představovat, jaké by to

bylo, kdyby to bylo jinak.

Nataša neměla ráda společnost jako takovou, ale tím víc si

vážila společnosti svých příbuzných – hraběnky Marji, bratra,

Začal hospodařit z nutnosti, ale brzy ho hospodaření tak

upoutalo, že se stalo jeho oblíbeným a téměř jediným zaměstnáním.

bych si vybral ještě jednou zajetí a koňské maso. Myslíme si,

že když nás něco vyšine z vyšlapané cestičky, je všemu konec;

ale zatím teprve tehdy začíná to nové a dobré. Dokud je život,

je i štěstí. Před námi je toho ještě mnoho, mnoho. Věřte mi to,“

řekl, obraceje se k Nataše.

„Ano, ano,“ odpovídala mu na něco zcela jiného. „Já bych

také nechtěla nic jiného než prožít to všechno znovu.“

Pierre se na ni pozorně zadíval.