Avšak Nataša, která znala všechny zvyky a myšlenky svého

muže, viděla, že Pierre stále chce, ale nemůže převést rozhovor

do jiných kolejí a vyložit svou tajnou myšlenku, tu, kvůli níž

vlastně jel do Petrohradu, aby se poradil se svým novým přítelem,

knížetem Fjodorem. Pomohla mu tedy otázkou, jak dopadlo

jeho jednání s knížetem Fjodorem.

Na podzim roku 1814 se Nikolaj oženil s kněžnou Marjou

a se ženou, matkou a se Soňou se přestěhoval do Lysých

Hor.

Aniž prodal některý ze statků své ženy, zaplatil během tří let

všechny zbylé dluhy, a když zdědil malý obnos po zemřelé

době knížky. Koncem XVIII. století se v Paříži sešlo na dvacet

lidí, kteří začali mluvit o tom, že všichni lidé jsou svobodní

a sobě rovni. Následkem toho se lidé po celé Francii začali navzájem

zabíjet a pronásledovat. Tito lidé zabili krále a mnoho

jiných lidí. V téže době žil ve Francii geniální člověk – Napoleon.

Všude všechny porážel, to jest zabíjel mnoho lidí, protože

byl velmi geniální. Z jakéhosi důvodu jel zabíjet Afričany a byl

tak chytrý a rozumný, že když se vrátil do Francie, poručil

A tato myšlenka, která ji napadla poprvé, naplňovala její duši

radostí.

Byly tři hodiny v noci. Lokajové se smutnými, přísnými obličeji

přicházeli měnit svíce, ale nikdo si jich nevšímal.

Pierre skončil vyprávění. Nataša se na něj dál upřeně a pozorně

dívala rozzářenýma, vzrušenýma očima, jako by se snažila

Tyto úvahy a dnešní otázky – podobající se otázce, jak získat

co nejvíc požitku z jídla – tehdy neexistovaly, právě tak jako

neexistují ani dnes pro lidi, jimž je cílem oběda nasycení a cílem

manželství rodina.

Jen tehdy, vzdáme-li se poznání blízkého, pochopitelného cíle

a připustíme-li, že konečný cíl je nám nedostupný, uzříme

důslednost a účelnost v životě historických osobností; odhalí se

nám příčina činnosti neúměrné obvyklým lidským vlastnostem

a nebudeme potřebovat slova náhoda ani génius.

Stačí jen připustit, že cíl nepokoje evropských národů neznáme

a známe jen skutečnosti, totiž vraždění napřed ve Francii,

potom v Itálii, v Africe, v Prusku, v Rakousku, ve Španělsku,

Nikolaj sice nemínil vidět všechno jen černě jako Děnisov,

ale také považoval za dobré a důležité zkritizovat vládu a soudil,

že okolnost, že A. byl jmenován ministrem a B. generálním

gubernátorem tam a tam, že panovník řekl to a ministr ono,

jsou samé velmi významné věci. Považoval za nutné se o to zajímat

a vyptával se na to Pierra. Při otázkách těchto dvou debatérů

nepřekročil rozhovor obvyklý ráz klepů v nejvyšších vládních

kruzích.

Nová historická věda, odpovídajíc na tyto otázky, říká: Chcete

vědět, jaký význam má tento pohyb, jak k němu došlo a jaká

síla k němu dala podnět? Poslyšte tedy:

„Ludvík XIV. byl velmi hrdý a domýšlivý člověk; měl ty a ty

milenky a ty a ty ministry a špatně vládl Francii. Jeho nástupci

byli rovněž slaboši a také špatně vládli Francii. I oni měli ty

a ty oblíbence a ty a ty milenky. Přitom jistí jedinci psali v té

pozornost; neušlo jí ani slovo, ani záchvěv jeho hlasu, ani pohled,

ani cuknutí svalu v obličeji, ani pohyb. Chytala v letu slovo

ještě nevyslovené a ukládala je přímo do svého otevřeného

srdce, uhadujíc tajný smysl celého Pierrova přemýšlení.

Kněžna Marja rozuměla vyprávění a poslouchala je s účastí,

ale viděla teď něco jiného, co pohlcovalo všechnu její pozornost;

viděla možnost lásky a štěstí mezi Natašou a Pierrem.