by rozkazoval a nařizoval; ve skutečnosti se však od nich učil

jejich zvykům, řeči a názorům, co je dobré a co špatné.

A teprve tehdy, když pochopil záliby a snažení rolníků, když

se naučil mluvit jejich řečí a chápat její tajný smysl, když cítil,

že s nimi srostl, teprve tehdy jim začal poroučet, to jest

konat vůči nim svou povinnost, jejíž plnění se od něj vyžadovalo.

A Nikolajovo hospodářství přinášelo nejskvělejší výsledky.

o něm nemluvíme, jako bychom se bály, abychom něčím neurazily

své city, a tak na něj zapomínáme.“

Kněžna Marja ztěžka vzdychla a tím vzdechem přiznala, že

Nataša má pravdu; ale slovy svůj souhlas nevyjádřila.

„Cožpak je možné zapomenout?“