V takovém: v poměru pomocníků! Společnost nemusí být

tajná, povolí-li ji vláda. Nejenže není vládě nepřátelská, ale naopak

je to společnost opravdových konzervátorů. Společnost

gentlemanů v pravém smyslu toho slova. Jen proto, aby Pugačov

nepřišel podřezat tvoje nebo moje děti a aby mě Arakčejev

neposlal do vojenské osady – jen proto bojujeme ruku v ruce

s jediným cílem obecného blaha a obecné bezpečnosti.“

To všechno je docela možné a lidstvo je ochotno s tím souhlasit,

ale zajímá je něco jiného. To všechno by mohlo být zajímavé,

kdybychom uznávali božskou moc, která má původ sama

v sobě, je vždy stejná a řídí své národy prostřednictvím

Napoleonů, Ludvíků a spisovatelů; my však tuto moc neuznáváme,

a proto dříve než začneme mluvit o Napoleonech, Ludví-

Služebnictvem se zabýval nerad, nazýval je darmojedy, a jak

všichni říkali, povoloval jim a zhýčkal je; bylo-li třeba o služebnictvu

nějak rozhodnout, zvláště bylo-li třeba je potrestat,

býval nerozhodný a radil se se všemi v domě; pouze když mohl

poslat na vojnu sluhu místo rolníka, učinil to bez nejmenšího

zaváhání. Naproti tomu rozkazy týkající se rolníků vydával bez

nejmenších pochybností. Věděl, že každé jeho nařízení bude

a pokaždé se nějak nečekaně zachrání. Ruská vojska, jediná,

která mohou ohrozit jeho slávu, nevstupují z různých diplomatických

důvodů do Evropy, dokud tam je on.

Po návratu z Itálie nalézá vládu v takovém stavu rozkladu, že

se lidé, kteří se do ní dostávají, navzájem nevyhnutelně potírají

kruh společnosti. Heslem nechť není jen ctnost, nýbrž nezávislost

a činnost.“

Nikolaj nechal synovce být, zlostně si odsunul křeslo jinam,

a poslouchaje Pierra, nespokojeně pokašlával a mračil se čím

dál tím víc.

„Ale jaký má být cíl té činnosti?“ zvolal. „A v jakém poměru

budete k vládě?“

„Chápu, že on (kníže Andrej) neměl nikoho tolik rád jako jeho,“

řekla kněžna Marja.

„Ano, a je docela jiný než on. Říká se, že muži jsou dobrými

přáteli, když je každý jiný. Asi je to pravda. Že se mu ničím nepodobá?“

„Ničím, ale je úžasný.“

„Tak dobrou noc,“ řekla Nataša.

A ten šelmovský úsměv jí dlouho zůstával na tváři, jako by

jej tam zapomněla.

Je-li cílem historie popsat pohyb lidstva a národů, pak první

otázka, která nezodpověděna ponechává všechno ostatní nejasným,

zní takto: jaká síla hýbe národy? Na tuto otázku se nám

nová historiografie snaží vyprávět, buď že Napoleon byl velmi

geniální, nebo že Ludvík XIV. byl velmi hrdý, nebo nanejvýš

ještě to, že ti a ti spisovatelé napsali takové a takové knížky.

dobytka u jednotlivých rolníků a rozmnožoval tento počet všemi

možnými prostředky. Selské rodiny udržoval v největší početnosti

a nedovoloval jim, aby se dělily. Lenochy, nemravy

a slabochy všechny bez rozdílu pronásledoval a snažil se je

vyloučit ze společnosti ostatních.

Při setí a při sklizni sena a obilí dbal naprosto stejně o svá

i o selská pole. A málokterý statkář měl tak brzy a dobře zaseto

a sklizeno a tak velký výnos z polí jako Nikolaj.

tohoto člověka ho vyšinou do čela armády. Výtečné složení

francouzského vojska v Itálii, nechuť nepřítele k boji, klukovská

drzost a sebedůvěra mu získávají vojenskou slávu. Všude

ho provází nekonečné množství takzvaných náhod. Nemilost,

do níž upadl u vládců Francie, je mu ku prospěchu. Jeho pokusy

změnit svou předurčenou životní dráhu nemají úspěch: nepřijímají

ho do ruských služeb a nepodaří se mu uchytit v Turecku.

Za válek v Itálii je několikrát na samém pokraji záhuby