„Víš, kamaráde, pro ty párkaře je Tugendbund dobrý, ale já

tomu nerozumím a ani to pořádně nevyslovím,“ ozval se hlučný,

rázný hlas Děnisovův. „Všechno je mizerné a hnusné, s tím

souhlasím, ale Tugendbundu nerozumím, a taky se mi to nelíbí,

ale bund, to je něco jiného! Jsem váš člověk!“

Pierre se usmál, Nataša se zasmála, ale Nikolaj ještě víc stáhl

obočí a začal Pierrovi dokazovat, že žádný převrat nehrozí a že

předtím, než se to stalo, chystal jsem se z nějakého důvodu

do Petrohradu, vzpomněl si. Ale proč? Ostatně, možná že tam

pojedu. Jak je hodný a pozorný a jak si všechno pamatuje! pomyslel

si při pohledu na starou tvář Saveljičovu. A jaký má příjemný

úsměv! řekl si v duchu.

„Tak co, pořád ještě nechceš na svobodu, Saveljiči?“ zeptal

se ho.

uspokojivé, ale jen tak dlouho, dokud se každou událostí zabývá

jen jeden historik. Jakmile však začnou jednu a touž událost popisovat

historikové různých národností a názorů, pak jejich odpovědi

ihned ztrácejí všechen smysl, neboť každý z nich chápe

tuto sílu nejen jinak, ale často zcela opačně. Jeden historik tvrdí,

že událost byla vyvolána z moci Napoleonovy; druhý ujišťuje, že

k ní došlo z moci Alexandrovy; třetí, že z moci nějaké třetí osoby.

Kromě toho si takoví historikové navzájem odporují dokonce

tak dobrý hospodář, že celou noc svážel s rodinou snopy, a ačkoli

nikdo jiný neměl ještě svezeno, jemu už stály stohy. Nechápala,

proč tak radostně chodil od okna k balkonu, usmíval

se pod vousy a pomrkával, když se na mladý oves snesl teplý

deštík; nebo když vítr při senách nebo při žních odnesl hrozivý

mrak, proč přicházel z humen červený, opálený, zpocený

a s vůní pelyňku a hořčice ve vlasech, mnul si ruce a říkal:

„Ještě den a moje i selské bude ve stodole!“

propase. V době, kdy je úplně omámen šťastně dokonanými

zločiny a bez jakéhokoli cíle přijíždí do Paříže, připraven ke

své úloze, v té době dosahuje rozklad republikánské vlády, která

ho před rokem mohla zničit, nejvyššího stupně a jeho příjezd

jako člověka nepatřícího k žádné straně ho nyní může jen pozvednout.

Nemá žádný plán; všeho se bojí; ale strany se ho chopí a vyžadují

jeho účast.

Ještě radostněji a nadšeněji hleděl na Pierra chlapec s tenkým

krkem vystupujícím z rozhaleného límečku, na něhož

všichni zapomněli. Každé Pierrovo slovo mu zapalovalo srdce

a Nikoluška nervózně, aniž si to sám uvědomoval, lámal pečetní

vosk a péra na strýcově stole.

„Vůbec ne to, co si myslíš. Německý Tugendbund byl takový,

ale to, co navrhuji, je docela jiné.“

Musím, ať je to sebepodivnější a ať je to štěstí sebenemožnější,

musím udělat všechno pro to, abychom se stali mužem a ženou,

řekl si.

Několik dní předtím se Pierre rozhodl, že v pátek odjede do

Petrohradu. Když se ráno, ve čtvrtek, probudil, přišel si k němu

Saveljič pro rozkazy k zabalení věcí na cestu.

Jak to, do Petrohradu? Co je s Petrohradem? Kdo je v Petrohradě?

zeptal se mimoděk sám sebe. Ach ano, kdysi dávno, ještě

Jaká síla hýbe národy?

Pisatelé monografií a historikové jednotlivých národů chápou

tuto sílu jako moc danou hrdinům a vladařům. Podle jejich líčení

dochází k událostem výhradně z vůle Napoleonů, Alexandrů nebo

zkrátka těch, jimiž se monografista zabývá. Odpovědi takových

historiků na otázku o síle, která dává vznik události, jsou

Hraběnka Marja žárlila na muže pro tuto lásku a litovala, že

ji nemůže prožívat s ním, avšak nemohla pochopit radosti a trpkosti,

které mu přinášel ten zvláštní, jí cizí svět. Nemohla pochopit,

proč je tak čilý a šťastný, když ráno vstal na úsvitě, strávil

celé ráno v poli nebo na humnech a vrátil se k čaji ze setí,

kosení nebo sklizně. Nechápala, čím je tak unesen, když nadšeně

vyprávěl o bohatém rolníkovi Matveji Jermišinovi, který byl

a lidi s ním osudově spjaté, rodí se v širých afrických pouštích.

Všechno, co dělá, se mu daří. Mor se mu vyhýbá. Surové zavraždění

zajatců se mu neklade za vinu. Klukovsky neopatrný,

bezdůvodný a nepěkný odjezd z Afriky, od kamarádů v neštěstí,

přičítá se mu za zásluhu a nepřátelské loďstvo ho opět dvakrát