Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • „Víš, kamaráde, pro ty párkaře je Tugendbund dobrý, ale já

    tomu nerozumím a ani to pořádně nevyslovím,“ ozval se hlučný,

    rázný hlas Děnisovův. „Všechno je mizerné a hnusné, s tím

    souhlasím, ale Tugendbundu nerozumím, a taky se mi to nelíbí,

    ale bund, to je něco jiného! Jsem váš člověk!“

    Pierre se usmál, Nataša se zasmála, ale Nikolaj ještě víc stáhl

    obočí a začal Pierrovi dokazovat, že žádný převrat nehrozí a že

  • předtím, než se to stalo, chystal jsem se z nějakého důvodu

    do Petrohradu, vzpomněl si. Ale proč? Ostatně, možná že tam

    pojedu. Jak je hodný a pozorný a jak si všechno pamatuje! pomyslel

    si při pohledu na starou tvář Saveljičovu. A jaký má příjemný

    úsměv! řekl si v duchu.

    „Tak co, pořád ještě nechceš na svobodu, Saveljiči?“ zeptal

    se ho.

  • uspokojivé, ale jen tak dlouho, dokud se každou událostí zabývá

    jen jeden historik. Jakmile však začnou jednu a touž událost popisovat

    historikové různých národností a názorů, pak jejich odpovědi

    ihned ztrácejí všechen smysl, neboť každý z nich chápe

    tuto sílu nejen jinak, ale často zcela opačně. Jeden historik tvrdí,

    že událost byla vyvolána z moci Napoleonovy; druhý ujišťuje, že

    k ní došlo z moci Alexandrovy; třetí, že z moci nějaké třetí osoby.

    Kromě toho si takoví historikové navzájem odporují dokonce

  • tak dobrý hospodář, že celou noc svážel s rodinou snopy, a ačkoli

    nikdo jiný neměl ještě svezeno, jemu už stály stohy. Nechápala,

    proč tak radostně chodil od okna k balkonu, usmíval

    se pod vousy a pomrkával, když se na mladý oves snesl teplý

    deštík; nebo když vítr při senách nebo při žních odnesl hrozivý

    mrak, proč přicházel z humen červený, opálený, zpocený

    a s vůní pelyňku a hořčice ve vlasech, mnul si ruce a říkal:

    „Ještě den a moje i selské bude ve stodole!“

  • propase. V době, kdy je úplně omámen šťastně dokonanými

    zločiny a bez jakéhokoli cíle přijíždí do Paříže, připraven ke

    své úloze, v té době dosahuje rozklad republikánské vlády, která

    ho před rokem mohla zničit, nejvyššího stupně a jeho příjezd

    jako člověka nepatřícího k žádné straně ho nyní může jen pozvednout.

    Nemá žádný plán; všeho se bojí; ale strany se ho chopí a vyžadují

    jeho účast.

  • Ještě radostněji a nadšeněji hleděl na Pierra chlapec s tenkým

    krkem vystupujícím z rozhaleného límečku, na něhož

    všichni zapomněli. Každé Pierrovo slovo mu zapalovalo srdce

    a Nikoluška nervózně, aniž si to sám uvědomoval, lámal pečetní

    vosk a péra na strýcově stole.

    „Vůbec ne to, co si myslíš. Německý Tugendbund byl takový,

    ale to, co navrhuji, je docela jiné.“

  • Musím, ať je to sebepodivnější a ať je to štěstí sebenemožnější,

    musím udělat všechno pro to, abychom se stali mužem a ženou,

    řekl si.

    Několik dní předtím se Pierre rozhodl, že v pátek odjede do

    Petrohradu. Když se ráno, ve čtvrtek, probudil, přišel si k němu

    Saveljič pro rozkazy k zabalení věcí na cestu.

    Jak to, do Petrohradu? Co je s Petrohradem? Kdo je v Petrohradě?

    zeptal se mimoděk sám sebe. Ach ano, kdysi dávno, ještě

  • Jaká síla hýbe národy?

    Pisatelé monografií a historikové jednotlivých národů chápou

    tuto sílu jako moc danou hrdinům a vladařům. Podle jejich líčení

    dochází k událostem výhradně z vůle Napoleonů, Alexandrů nebo

    zkrátka těch, jimiž se monografista zabývá. Odpovědi takových

    historiků na otázku o síle, která dává vznik události, jsou

  • Hraběnka Marja žárlila na muže pro tuto lásku a litovala, že

    ji nemůže prožívat s ním, avšak nemohla pochopit radosti a trpkosti,

    které mu přinášel ten zvláštní, jí cizí svět. Nemohla pochopit,

    proč je tak čilý a šťastný, když ráno vstal na úsvitě, strávil

    celé ráno v poli nebo na humnech a vrátil se k čaji ze setí,

    kosení nebo sklizně. Nechápala, čím je tak unesen, když nadšeně

    vyprávěl o bohatém rolníkovi Matveji Jermišinovi, který byl

  • a lidi s ním osudově spjaté, rodí se v širých afrických pouštích.

    Všechno, co dělá, se mu daří. Mor se mu vyhýbá. Surové zavraždění

    zajatců se mu neklade za vinu. Klukovsky neopatrný,

    bezdůvodný a nepěkný odjezd z Afriky, od kamarádů v neštěstí,

    přičítá se mu za zásluhu a nepřátelské loďstvo ho opět dvakrát

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit