neexistuje a že se to především musí rozhodnout. Ostatně možná

že to ví a jen se přetvařuje. Mám se ho zeptat? Co si asi

myslí? napadlo ho. Ale ne, někdy později, později.

Při snídani sdělil Pierre kněžně, že byl včera u kněžny Marji

a zastihl tam – představte si – Natašu Rostovovou!

Kněžna se zatvářila, jako by na té zprávě neviděla nic neobvyklejšího,

než kdyby se tam Pierre setkal s Annou Semjonovnou

Gervinus, Schlosser a jiní dokazují, že Napoleon je produktem

revoluce, idejí roku 1789 a tak podobně, a dále říkají bez okolků,

že tažení v roce 1812 a jiné události, které se jim nezamlouvají,

jsou jenom produktem scestné vůle Napoleonovy a že Napoleonova

zvůle zastavila rozvoj myšlenek roku 1789 v samém

počátku. Revoluční ideje a všeobecná nálada daly Napoleonovi

moc. A tato Napoleonova moc udusila revoluční ideje i všeobecnou

náladu.

utvářejí povahy tehdejších vládců Francie tak, že se mu podřizují;

náhody utvářejí povahu Pavla I. tak, že uzná jeho vládu;

náhoda zosnuje proti němu spiknutí, které nejenže mu neuškodí,

ale ještě upevní jeho moc. Náhoda mu pošle do rukou vévodu

Enghiena a dohání ho mimoděk k vraždě a on tímto prostředkem

nad jiné silným přesvědčuje dav, že má pravdu,

protože má sílu. Náhoda způsobí, že vynakládá veškeré své

úsilí na výpravu do Anglie, která by ho patrně byla zahubila,

Nataša – hájila muže a napadala bratra. Její obrana byla slabá

a neobratná, ale cíle bylo dosaženo. Rozmluva se znovu navázala,

ale již ne v tom nepříjemně nepřátelském tónu, jímž byla

nesena poslední slova Nikolajova.

Když se všichni zvedli, aby šli k večeři, přistoupil Nikoluška

Bolkonskij k Pierrovi s lesknoucíma se, rozzářenýma očima.

„Strýčku Pierre… vy… ne… Kdyby tatínek žil… Souhlasil

by s vámi?“ zeptal se.

Jak mu to připadá lehké, pomyslel si Pierre. Neví, jak je to

strašné a nebezpečné. Příliš brzy, nebo příliš pozdě… Strašné!

„Co račte přikazovat? Račte jet zítra?“ zeptal se Saveljič.

„Ne; trochu to odložím. Pak ti řeknu. Odpusť mi, že jsi s tím

měl starosti,“ řekl mu Pierre, a dívaje se na jeho úsměv, pomyslel

si: Jak je to divné, že neví, že teď pro mne žádný Petrohrad

A snad právě proto, že si Nikolaj nepřipouštěl myšlenku, že

dělá něco pro jiné z ušlechtilosti, přinášelo všechno, co dělal,

plody: jeho majetek se rychle zvětšoval; sousední robotníci ho

přicházeli prosit, aby je koupil, a dlouho po jeho smrti se mezi

lidem zachovala zbožná vzpomínka na jeho hospodaření. „To

byl hospodář… Napřed selské a teprve potom své. Ale taky

nám nic neodpustil! Zkrátka – hospodář!“

Zdálo by se, že podle tohoto názoru nemůže být moc historických

osobností, která se jeví jako výsledek mnoha sil, považována

za sílu, která sama o sobě řídí události. Přesto však historikové

všeobecných dějin většinou užívají pojmu moci zase

jako síly, která je strůjcem událostí a je s nimi v příčinné souvislosti.

Podle jejich výkladu je historická osobnost jednou

produktem své doby a její moc je pouze výsledkem různých sil,

jindy zase je její moc silou dávající vznik událostem. Například

které by ho měly zničit. Ale vládcové Francie, dříve bystří

a hrdí, nyní cítí, že jejich úloha je dohrána, jsou zmateni ještě

víc než on a nemluví to, co by měli mluvit, aby si udrželi moc

a zničili ho.

Náhoda, miliony náhod mu dávají moc a všichni lidé, jako

by se byli dohodli, mu pomáhají tuto moc upevnit. Náhody

Ty říkáš, že je u nás všechno hnusné a že bude převrat; já to nevidím.

Ale ty říkáš, že přísaha je podmíněná věc, a na to ti řeknu:

jsi můj nejlepší přítel, ty to víš, ale když založíte tajnou společnost

a začnete pracovat proti vládě, ať je jakákoli, vím, že je mou

povinností se jí podřídit. A když mi Arakčejev v téhle chvíli poručí,

abych šel proti vám s eskadronou a rozsekal vás – ani na

okamžik se nebudu rozmýšlet a půjdu. Mysli si o tom, co chceš.“

Po těchto slovech zavládlo trapné ticho. První promluvila