k tomu vychován. A dělají to všichni. Má takový příjemný,

dobrý obličej a usmívá se na mne.

Pierre jel na oběd ke kněžně Marje.

Když projížděl ulicemi mezi spálenými domy, obdivoval se

kráse těch trosek. Vyhořelými čtvrtěmi se táhly komíny a zřícené

zdi domů, zakrývajíce se navzájem, a svou malebností

připomínaly Pierrovi Rýn a Koloseum. Potkával drožkáře,

jezdce, tesaře, kteří roubili domy, trhovkyně a kramáře,

ko obyčejně vypravovat, čím se to ráno zabýval, a mezi jiným

se zmínil i o bogučarovském starostovi. Hraběnka Marja střídavě

rudla a bledla, svírala rty, seděla stále se sklopenou hlavou

a neodpovídala mužovi ani slovem.

„Takový drzý darebák,“ rozčiloval se Nikolaj při pouhé

vzpomínce. „Kdyby mi byl aspoň řekl, že byl opilý, že neviděl…

Co je s tebou, Marie?“ zeptal se najednou.

roce a restaurace Bourbonů byla kromě Alexandrovy vůle ještě

činnost Steinova, Metternichova, Talleyrandova, Fichtova,

Chateaubriandova, Mme de Staël a jiných. Tento historik, jak je

vidět, rozložil Alexandrovu moc na jednotlivé části: na Talleyranda,

Chateaubrianda a tak dále: součet těchto částí, to jest

činnost Chateaubriandova, Talleyrandova, Mme de Staël a jiných,

se zcela evidentně nerovná celé výslednici, totiž skutečnosti,

že tento člověk přijme do svého lože císařskou dceru; papež,

strážce svatyně národů, slouží svým náboženstvím k povznesení

velikého člověka. Sám Napoleon se ani tolik nepřipravuje

k vyplnění své úlohy, jako celé okolí připravuje jeho převzetí

odpovědnosti za to, co se děje a co se má stát. Není skutku, zločinu

nebo drobného podvodu, kterého by se nedopustil a který

Při večeři se už nemluvilo o politice a o společnosti, naopak

se rozproudil rozhovor Nikolajovi nejmilejší – Děnisov

vyvolal vzpomínky na rok 1812 a Pierre byl při tom obzvláště

milý a zábavný. A celá rodina se rozešla v nejpřátelštějším

duchu.

Když se Nikolaj po večeři v pracovně svlékl, dal rozkazy

správci, který na něj po celou tu dobu čekal, a přišel v županu

do ložnice, zastihl ženu ještě u psacího stolu; cosi psala.

Týž den přijel k Pierrovi policejní komisař s návrhem, aby

pověřil některého svého člověka převzetím věcí, které se právě

rozdávaly v Hranovité síni majitelům.

Tenhle taky, říkal si Pierre, dívaje se mu do tváře, takový milý,

hezký důstojník, a jak je hodný! Teď se stará o takové hlouposti.

A to se o něm říká, že je nečestný a využívá každé příležitosti.

Jaký nesmysl! Ostatně proč by všeho nevyužil? Je

ko obyčejně vypravovat, čím se to ráno zabýval, a mezi jiným

se zmínil i o bogučarovském starostovi. Hraběnka Marja střídavě

rudla a bledla, svírala rty, seděla stále se sklopenou hlavou

a neodpovídala mužovi ani slovem.

„Takový drzý darebák,“ rozčiloval se Nikolaj při pouhé

vzpomínce. „Kdyby mi byl aspoň řekl, že byl opilý, že neviděl…

Co je s tebou, Marie?“ zeptal se najednou.

Monografista, který popisuje tažení z roku 1813 nebo restauraci

Bourbonů, říká přímo, že k těmto událostem došlo z vůle

Alexandrovy. Avšak historik všeobecných dějin Gervinus jeho

názor vyvrací a snaží se dokázat, že příčinou tažení v třináctém

sbližuje se tento člověk se všemi korunovanými hlavami Evropy.

Nimbu zbavení vládcové světa nemohou postavit proti napoleonskému

ideálu slávy a velikosti, který nemá smysl, žádný

rozumný ideál. Jeden přes druhého se snaží ukázat mu svou nicotnost.

Král pruský posílá svou ženu, aby pochlebenstvím získala

milost velkého člověka; rakouský císař považuje za milost,