Probíhá opačný pohyb z východu na západ, pozoruhodně

podobný předešlému pohybu ze západu na východ. Velký pohyb

předcházejí stejné pokusy o pohyb z východu na západ

v letech 1805, 1807 a 1809, stejné semknutí ve skupinu obrovských

rozměrů, stejné připojování národů střední Evropy k pohybu,

stejné váhání v půli cesty a stále rostoucí rychlost, jak se

blíží cíl.

Kulturní historikové jdou zcela důsledně za svými předchůdci

– všeobecnými historiky, neboť je-li možné vysvětlovat historické

události tím, že se některé osoby k sobě chovaly tak

a tak, proč je nevysvětlovat tím, že takoví a takoví spisovatelé

psali ty a ty knížky? Tito historikové si z obrovského množství

znaků provázejících každý živý jev vybírají znak rozumové

k vytčenému cíli, objevuje nesčetné množství opačných

náhod, od rýmy u Borodina až po mrazy a jiskru, která zapálila

Moskvu, a místo geniality se objevuje bezpříkladná hloupost

a podlost.

Vpád se mění v útěk, vrací se, znovu prchá, všechny náhody

se teď neustále obracejí nikoli v jeho prospěch, nýbrž proti

němu.

na tento dům, k večeru už měli všechno prohovořeno a rozmluva

neustále klouzala z jedné bezvýznamné věci na druhou

a často vázla. Pierre seděl tentokrát tak dlouho do noci, že si

kněžna Marja s Natašou mezi sebou vyměňovaly pohledy a čekaly

zřejmě na to, až konečně odejde. Pierre to viděl, ale nemohl

odejít. Bylo mu těžko a trapně, ale seděl dál, protože se

nemohl zvednout a odejít.

Míťa dělal u stolu hlouposti. Otec poručil, aby mu nedali

moučník. Nedali mu jej; ale díval se tak lítostivě a chtivě po

ostatních, dokud jedli! Myslím si, že trestat odepřením sladkostí

jen rozvíjí v dítěti mlsnost. Říci Nikolajovi.“

Nikolaj odložil sešitek a pohlédl na ženu. Zářivé oči se na

něj dívaly tázavě. (Schvaluje, nebo neschvaluje deník?) Nemohlo

být pochyb o tom, že jej nejen schvaluje, ale že je svou

ženou nadšený.

Jsou to nicůtky, ženské fňukání, nebo má pravdu? ptal se

sám sebe. Než došel v duchu k nějakému rozhodnutí, podíval

se ještě jednou na její ztrápenou a milující tvář, plnou utrpení

a lásky k němu, a najednou pochopil, že má jeho žena pravdu

a že by se měl sám před sebou stydět

Třetí skupina, takzvaní historikové kulturní, jde cestou vytyčenou

všeobecnými historiky, kteří uznávají někdy i spisovatele

a ženy za síly tvořící události; tato skupina chápe onu sílu zase

docela jinak. Vidí ji v tzv. kultuře, v rozumové činnosti.

Nikolaj se podíval do zářivých očí, které se na něj upíraly,

a dál obracel list za listem a četl. V deníku bylo zapsáno všechno

to z dětského života, co se zdálo matce pozoruhodné, protože

to vyjadřovalo povahu dítěte nebo že se z toho daly vyvodit

všeobecné myšlenky o způsobu výchovy. Byly to většinou samé

bezvýznamné maličkosti, ale jim to tak nepřipadalo – ani

matce, ani otci, když teď poprvé četl ten dětský deník.

Pátého prosince bylo zapsáno:

Vpád směřuje na východ a dosahuje konečného cíle – Moskvy.

Hlavního města je dobyto; ruské vojsko je zničeno více, než

kdy byly zničeny nepřátelské armády v dřívějších válkách, od

Slavkova až po Wagram. Ale najednou se místo náhod a geniality,

které ho dosud tak důsledně vedly nepřetržitou řadou úspěchů

Byla taková, jak ji znal ještě jako dítě a později jako nevěstu

knížete Andreje. Z očí jí zářil veselý, zvědavý svit; její tvář měla

laskavý a podivně šelmovský výraz.

Pierre se naobědval a byl by u nich proseděl celý večer, ale

kněžna Marja jela na večerní mši a on se zvedl s nimi.

Druhý den přijel Pierre hned ráno, obědval u nich a seděl celý

večer. Třebaže kněžna Marja s Natašou měly z hosta zřejmou

radost a třebaže se všechen Pierrův zájem soustřeďoval nyní jen