Pohyb národů se začíná vracet do svých břehů. Vlny velkého

pohybu opadly a na ztichlém moři se tvoří kruhy, na nichž

se vznášejí diplomaté, představujíce si, že jsou to oni, kdo uvádějí

pohyb do klidu.

Avšak ztichlé moře se náhle opět vzedme. Diplomatům se

zdá, že oni, to jest jejich neshody, jsou příčinou tohoto nového

Není pochyby, že existuje souvislost mezi vším, co žije v jedné

a téže době, a proto je možné najít i jistou souvislost mezi rozumovou

činností lidí a jejich historickým pohybem, právě tak

jako je možné najít tuto souvislost i mezi vývojem lidstva a obchodem,

řemesly, sadařstvím a čímkoli chcete. Ale proč tuto rozumovou

činnost prohlašují kulturní historikové za příčinu nebo

vysvětlení veškerého historického pohybu – to lze těžko pochopit.

Podobný závěr historiků se dá vysvětlit pouze takto.

Zarazil se a přejel si tvář a oči rukama.

„To je tak,“ pokračoval a ze všech sil se namáhal mluvit souvisle.

„Nevím, odkdy ji miluji. Ale miloval jsem vždycky jen ji,

jen ji celý svůj život, a mám ji tak rád, že si bez ní nedovedu ži-

„Ano, vím,“ řekla hraběnka Marja. „Nataša mi to vyprávěla.“

„Tak to tedy víš,“ rozpaloval se Nikolaj při pouhé vzpomínce

na hádku, „chce mě přesvědčit, že povinností každého čestného

člověka je jít proti vládě, zatímco přísaha a povinnost… Škoda

žes tam nebyla. Všichni se na mne vrhli, i Děnisov a Nataša…

Šlechtická společnost v gubernii si Nikolaje vážila, ale neměla

ho ráda. Zájmy šlechty ho nezajímaly. Proto ho jedni považovali

za pyšného a druzí za hloupého. Celé léto, od jarního

setí až po žně, věnoval všechen svůj čas práci v hospodářství.

Na podzim se stejně důkladně a vážně, jako se zabýval hospodářstvím,

věnoval lovu a odjížděl na měsíc i na dva s lovci na

hony. V zimě objížděl ostatní vesnice a věnoval se četbě. Četl

síla, síla ideje, jejíž souvislost s masami si ještě žádá vysvětlení.

Je možné pochopit, že Napoleon měl moc, a že proto došlo

k nějaké události; s jistou blahovůlí lze ještě pochopit, že Napoleon

byl spolu s jinými příčinou události; ale jak kniha Contrat

Social1) způsobila, že se Francouzi začali mezi sebou pobíjet

– to nelze vysvětlit bez vysvětlení příčinné souvislosti mezi

touto novou silou a událostí.

„Chtěl jsem s vámi mluvit,“ začal, odpovídaje na její pohled

jako na slova. „Kněžno, pomozte mi. Co mám dělat? Mohu mít

naději? Kněžno, má milá, vyslechněte mě. Všechno vím. Vím,

že jí nejsem hoden; vím, že se teď o tom nedá mluvit. Ale chci

jí být bratrem. Ne, to… nechci, nemohu…“

„Moc a moc se mi to líbí, má drahá,“ přikývl Nikolaj s vážnou

tváří. A po chvíli mlčení dodal: „Ale já jsem se dnes choval

nemožně. Tys v pracovně nebyla. Přeli jsme se s Pierrem a já

jsem se rozčilil. Ale hrozně. Je to takové dítě. Nevím, co by

s ním bylo, kdyby ho Nataša tak pevně nedržela na uzdě. Dovedeš

si představit, proč jel do Petrohradu…! Založili tam…“

čel rozbitým prstenem a klopil oči před tím, kdo ho rozzlobil.

Avšak přesto se dvakrát třikrát do roka zapomněl a pak šel

vždy za ženou, přiznal se jí a znovu dával slib, že to bylo tentokrát

naposledy.

„Marie, ty mnou jistě pohrdáš?“ ptal se jí. „Zasloužím si to.“

„Odejdi, vždycky se hned seber a odejdi, když cítíš, že se nemůžeš

ovládnout,“ říkala smutně hraběnka Marja, snažíc se

muže utěšit.