Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • „Přemýšlím o tom, co jste mi řekl,“ pravila kněžna Marja.

    „Něco vám řeknu. Máte pravdu, že mluvit s ní teď o lásce…“

    Kněžna se odmlčela. Chtěla říci, „mluvit s ní teď o lásce je

    nemožné“, ale zarazila se, poněvadž už třetí den viděla na Nataše,

    najednou celé změněné, že by se nejen neurazila, kdyby jí

  • Koncem ledna přijel Pierre do Moskvy a ubytoval se v zachovalém

    křídle svého domu. Jel na návštěvu ke knížeti

    Rastopčinovi a k některým známým, kteří se vrátili do Moskvy,

    a tři dny poté se chystal odjet do Petrohradu. Všichni oslavovali

    vítězství; ve městě vstávajícím z trosek vše kypělo životem.

  • „Ano, všimla jsem si,“ přitakala hraběnka Marja.

    „Když jsem mu řekl, že povinnost a přísaha stojí nade vším,

    začal mi dokazovat bůhvíco. Škoda žes tam nebyla; co bys na

    to řekla?“

    „Podle mého máš docela pravdu. Také jsem to řekla Nataše.

    Pierre tvrdí, že všichni trpí, trápí se, mravně upadají a že je naší

    povinností pomoci bližním. Samo sebou, že má pravdu,“ pravila

  • že se zabývá vážnými věcmi. V zimě, když nebyl na

    cestách za hospodářskými záležitostmi, trávil většinu času doma

    uprostřed rodiny a vnikal do drobných vztahů mezi matkou

    a dětmi. S ženou se sbližoval čím dál tím víc a každý den v ní

    objevoval nové duševní poklady.

    Od té doby, co se Nikolaj oženil, žila Soňa v domě s nimi.

    Nikolaj ještě před svatbou vyprávěl své ženě o všem, co bylo

  • náporu sil; čekají, že mezi jejich panovníky vypukne válka; situace

    se jim zdá neřešitelná. Cítí, že se vzdouvá nějaká vlna, ale

    ta se nevalí odtud, odkud ji očekávají. Vzdouvá se táž vlna z téhož

    východiska – Paříže. Je to poslední šplouchnutí ze západu;

    šplouchnutí, které musí rozřešit zdánlivě neřešitelné diplomatické

    potíže a učinit konec válečnému pohybu tohoto období.

  • že činnost jejich stavu je základem pohybu celého lidstva – právě

    tak jako si to přirozeně a se stejným potěšením myslí o sobě

    kupci, zemědělci a vojáci (neříká se to jen proto, že kupci a vojáci

    nepíší dějiny), a 2. duševní činnost, osvěta, civilizace, kultura,

    idea – to vše jsou nejasné, neurčité pojmy, pod jejichž praporem

    se dá pohodlně užívat slov ještě nejasnějších, a proto

    snadno dosaditelných do všech možných teorií.

  • vot představit. Neodvažuji se teď požádat o její ruku; ale pomyšlení,

    že by možná mohla být mou a že propasu tu možnost…

    tu možnost… je to hrozné. Povězte mi, mohu doufat?

    Řekněte mi, co mám dělat? Milá kněžno,“ dodal, a když neodpovídala,

    dotkl se po chvíli její ruky.

  • XV
  • Nataša je k popukání. Drží ho pod pantoflem, ale sotva se začne

    mluvit o něčem vážném, nemá ani vlastní slova, používá

    výhradně jeho slov,“ dodal, podléhaje neodolatelnému nutkání

    posuzovat lidi nejdražší a nejbližší. Zapomínal přitom, že totéž,

    co říkal o Nataše, dalo by se slovo od slova říci o něm v poměru

    k jeho ženě.

  • hlavně knihy historické a každý rok si jich objednával za určitou

    sumu. Shromažďoval si, jak říkal, knihovnu seriózní literatury

    a učinil si pravidlem přečíst všechny knihy, které si koupil.

    S důležitou tváří sedával v pracovně nad četbou, již si nejdříve

    uložil jako povinnost, ale jež se pro něj později stala obvyklým

    zaměstnáním, které mu skýtalo jistý požitek a dodávalo mu vědomí,

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit