Slyšela jsem jen tenkrát o té historii. Je mi jí líto.“

Ona nic nechápe, nebo se přetvařuje, pomyslel si Pierre. Raději

to neřeknu ani jí.

Také kněžna připravila Pierrovi jídlo na cestu.

Jak jsou všichni hodní, myslel si Pierre, že se tím vším zabývají,

ačkoli je to jistě nemůže bavit. A to všechno pro mne; to je

na tom to podivuhodné.

Jednou v létě zavolali z Bogučarova starostu, nástupce zemřelého

Drona, který byl obviněn z různých podvodů a z nepořádků.

Nikolaj k němu vyšel před dům a hned po prvních starostových

odpovědích se v síni ozvaly výkřiky a rány. Potom se

Nikolaj vrátil domů na snídani a přistoupil k ženě, která seděla

s hlavou hluboko skloněnou nad vyšívacím rámem, jal se jí ja-

Aby dílčí síly daly určitou celkovou nebo výslednou, je nutné,

aby se součet dílčích rovnal celkové síle. Tuto podmínku

všeobecní historikové nikdy nezachovávají, a proto k vysvětlení

výslednice musejí kromě svých nedostatečných dílčích sil

připustit ještě další, nevysvětlenou sílu, působící stejným směrem.

Jako kdyby to zkoušely a připravovaly se k nastávajícímu tažení,

táhnou síly západu několikrát, v roce 1805, 1806, 1807

a 1809 na východ, sílí a rostou. V roce 1811 vznikne ve Francii

skupina lidí a spojí se v jednu obrovskou skupinu s národy

střední Evropy. Zároveň se vzrůstem skupiny se dále rozvíjí síla

ospravedlňující člověka, jenž stojí v čele pohybu. Během desetiletého

přípravného období, které předcházelo velký pohyb,

„Strýčku, odpusťte mi, co jsem udělal…, nechtěl jsem,“ ukázal

na polámaný pečetní vosk a péra.

Nikolaj sebou zlostně trhl.

„Dobrá, dobrá,“ řekl a hodil kousky vosku a péra pod stůl.

A zřejmě s úsilím přemáhaje hněv, který se v něm zvedal, odvrátil

se od něho. „Vůbec jsi tu neměl být,“ dodal.

„Znáte ji?“ zeptal se Pierre.

„Viděla jsem kněžnu jednou,“ odpověděla. „Slyšela jsem, že

jí namlouvali mladého Rostova. To by bylo pro Rostovovy výhodné;

říká se, že jsou na mizině.“

„No ptám se, jestli znáte Rostovovou?“

Jen jediná věc Nikolaje při jeho hospodaření mrzela, a to byla

jeho prchlivost spolu se starým husarským zvykem ponechávat

rukám zvůli. Zpočátku v tom neviděl nic zavrženíhodného,

ale dva roky po svatbě se jeho názor na takový způsob

trestu náhle změnil.

Tento podivný rozpor není náhodný. Setkáváme se s ním na

každém kroku, ale to není všechno – z posloupné řady takových

rozporů jsou sestavena všechna líčení autorů všeobecné

historie. Tento rozpor vzniká tím, že historikové, jakmile jednou

vstoupí na půdu analýzy, zůstávají stát v půli cesty.

ale nikdy tento svůj úmysl neuskuteční, nýbrž nenadále napadne

Macka s Rakušany, kteří se vzdají bez boje. Náhoda a genialita

mu přinášejí vítězství u Slavkova a náhodou všichni lidé,

nejenom Francouzi, nýbrž i celá Evropa s výjimkou Anglie,

která se nezúčastní příštích událostí, všichni tito lidé přes

všechnu dřívější hrůzu a odpor k jeho zločinům uznávají nyní

jeho moc, titul, který si přisvojil, i jeho ideál velikosti a slávy,

který se všem zdá čímsi krásným a rozumným.

Pierre náhle pochopil, jak zvláštní, složitou, samostatnou

a usilovnou činnost rozumovou i citovou musel chlapec vyvinout

během jejich rozhovoru, a když si vzpomněl na všechno,

co říkal, mrzelo ho, že to chlapec slyšel. Avšak musel mu odpovědět.

„Myslím, že ano,“ řekl a vyšel z pracovny.

Hoch sklopil hlavu a teprve teď si všiml, co natropil na stole.

Začervenal se a přistoupil k Nikolajovi.