U knihy nic jako "gameplay" neni. Je tam jen pribeh. Srovnavat hru s knihou je vlastne poprenim celeho historickeho herniho vyvoje, kdy od pocatku bylo vse postaveno na interaktivite, kdy 5 pixelu tvaru krize strilelo jednim pixelem na 6 pixelu  tvaru kruhu. To, ze vyvoj technologie umoznil dospet k interaktivnimu filmu, definovalo zanr, ktery spustil celou tuto diskusi. Ale je to porad subzanr celeho kolosu sveta PC her.

A na zaver ultimatni magicke slovo: Civilisation.

No, TLOU 2 má dle mě solidní  gameplay, ale o tom se bavit nechci, většinou to spadne ke zbytečnýmu hejtu. 

Jo, DOOM 2016 je geniální, Bioshock taky - to je koneckonců jedna z mála her, který jsem dohrál víckrát. Ale čím jsem starší, tím mám na hry míň času, a radši to strávím u nových her, než u hraní starých, byť skvělých.

Mozna se to casem zaji... Ale tezko rict. Dorusta nova generace lidi.

Mi se treba velice trefil do herniho stylu Doom Eternal. Nedavam to na nejtezsi obtiznost, ale i na Hurt plenty se to dobre a intenzivne hraje. Vubec bych se nezlobil, kdyby hra v tomto stylu vysla klidne kazdy rok. A nemusi byt nutne z prostredi Doomu, jednou by mohla byt hratelna postava Lelith Hesperax, jindy zase nejaky mag z predelavky Hereticu. Pak by se opet vzedmula kritika, ze je to furt to same, ale fanousci by byli radi a generovali zisk.

Kingdom come ma podle mne jednu obrovskou botu a to je obtiznost sermu rizena klasickym ovladanim. Pokud to chtel Vavra udelat takto, tak mel jedinecnou sanci udelat to pres pohybovy ovladac (hra samotna by nemusela byt VR, mohlo by se sermovat pred TV, monitorem). Sermovaci hra typu Oblivion ovladana pres interaktivni virtualni "mec", kde si clovek muze vyzkouset co se naucil v realnem sermu je muj herni sen.

Bioshocky hraju porad dokola. Prostredi steam-diesel punkove dystopie, kulisy rozpadajiciho se kdysi krasneho mesta, atmosfera mezivalecne doby, kupodivu (!!!) nezastaravajici pocit z akce a boju, v pripade Infinitu zase cisty viktoriansky steampunk. Pribeh, vcetne drobnych miniquestu uz davo znam nazpamet, ale rad to hraju pro atmosferu a pocit.

Doom Eternal ma zase tak intenzivni a kvalitne udelane boje a prostredi, ze se da znovuhrat taky.  Neco takoveho bych klidne snesl i v deseti klonech v ruznych prostredich, od skutecne fantasy, pres steampunk az do future scifi.

Zajimave je, ze hry ktere jsou redakcemi pro pribeh vynaseny do nebes, budu jmenovat napr: last of us 2, mass effect, zpravidla maji gameplay natolik nezajimavy, ci rovnou otresny, ze je nikdo znovuhrat nechce.

Ackoli se shodneme, musim trochu oponovat s tim, ze Factoria, Mashinky (vlastne obe jsou to jedine ceske hry, ktere povazuji za vynikajici) a podobne veci bych socialnim aspektem neradil k pocitacovym hram, je to spis virtualizovane lego, merkur a jine stavebnice dotazene do vyssi abstrakce nebo modelova zeleznice. Technicky samozrejme o hry jde. Stejne jako fotbalove simulace, sims a podobne.

Gro clanku je mezi radky mysleno a cileno na hry v otevrenem svete, simulator zivota. A tam si stale myslim, ze je hlavnim prvkem gameplay. Co treba takove Diablo? Tak oblibena hra a pribeh naprosto genericka fantasy o zlem demonu. Na straslivy gameplay dojel zapomenuty, ale konceptem genialni Hellgate London.

Podle mě je omezené zamrznout na hraní pár her pořád dokola, ale každý to máme jinak.

Na hrách je krásný jak je každý může vnímat jinak a je tím pádem o čem povídat a co řešit. Většinu těch věci co jsi napsal vidím naprosto obráceně :) Teda s vyjímkou toho že mapa je opravdu nádherná (pro mě někdy až moc kýčovitá) a s tou stolni hrou s kostkama. Ta mě opravdu baví :)

Tohle je hodně omezený pohled na věc :). Kolega ja_nice_nevim ti to shrnul pěkně za mě.

A proč bych měl proboha hrát hru víckrát? Nových dobrých her je spoustu, proč se vracet k dohranému? Tohle jsem nikdy nepochopil. Hra je pro mě zážitek, ale jakmile to dohraju, nemám potřebu to hned pustit znovu. Asi máš hodně času, ten já nemám :)

Ono je spíš problém v tom, že všechno se jednou zají. A i když ty hyr můžou být fajn samostatně (a já se u prvních dílů tehdy bavil), tak když během 13 let vychází 24tý díl, tak je to prostě moc. (prostě stejný problém jako Telltale hry. První série super, ale to neznamená, že když funguje jedna nebo dvě, tak že nekrachne když jich přes copy paste udělám deset). Ubisoft prostě dělá tu stejnou chybu, že sám sobě zasycuje trh tak, že člověk ty jejich hry už ani nemá chuť hrát.

Wau, takovou rozsáhlou odpověď jsem nečekal. Moc díky! 🙂 Teď se na to těším mnohem víc 😀

Souhlas. Hry se mají v prvé řadě hrát dobře, příběh je vedlejší. Samozřejmě dobrý příběh je vždy příjemný bonus, ale hratelnost má táhnout hru, jinak to není hra, ale film. Hry které nabízejí jen dobrý příběh a nic jiné člověk jednou dohraje a není důvod to zapínat znova.

Tak Vávra je papírovej tygr. Ostatní hry kritizoval a že sám by to prý zvládl lépe. Ale když už si konečně udělal svoji vlastní hru, tak se ukázalo, že skutek utek.

Nicméně musím uznat, že jakési náznaky dobrého děje v Kingdom Come byly. Sice to bylo o několik řádů horší než ostatní zmíněné hry, ale určitá nostalgická hodnota tomu pomohla k plusovým bodům. Třeba u mise v opatství s knězem Godwinem jsem se fakt nasmál a dost mi to utkvělo v paměti.

Což o jakémkoliv z posledních Assassin's Creed nemůžu říct. Absolutně nic hodného zapamatování!!! Jediný díl s dobrým dějem byl AC2 s Ezio Auditore. Od té doby se z AC stala generická fraška, kde forma vítězí nad obsahem.

Většina z těch her jsou opravdu pecky, ale Kingdom Come a dobrý příběh mi nejdou k sobě, protože ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak dobrý prostě nebyl. Od všeuměla (teď už i politika a mistra architekta) pana Vávry bych čekal daleko více.

Klidně ti tu něco hodím. 

Asi největší změna/vylepšení Valhally jsou boční "mise" a aktivity. Ze začátku jsem opravdu nevěřil, že vůbec hraju hru od Ubisoftu. Už tady není 150 otazníků a vykřičníků posetých po mapě a desítky úkolů v quest logu. Aktivity a mini příběhy je třeba objevit. Mini příběhy mě velice příjemně překvapily kvalitou. Dokonce mi přišly zajímavější a zábavnější, než například v RDR2. Je tam i velice povedená deskovka, kterou bych se zábavností vůbec nebál porovnat s Gwentem z Witchera 3.

Dále bych vyzdvihl příběh po určité době hraní a rozhodnutí ve hře. Rozhodnutí mají opravdu obrovský dopad. Není to jen lákadlo jako tomu bylo do teď u většiny her, už se mi stalo asi 3x, že jsem rozhodl špatně a hra mě o pár hodin později profackovala a dala mi jasně najevo, že jsem zvolil špatně. Příběh se rozjíždí pomalu, ze začátku není nic moc, ale po cca 20 hodinách hraní nabere na obrátkách a je opravdu zajímavý. Asi nejlépe napsaný příběh od dob Black Flagu. Psal to totiž stejný týpek. Chtělo by to větší tempo a ubrat na hrací době, ta je opravdu monstrózní a spoustu lidí to odradí.

Ještě ti shrnu prostředí, ale jinak. Že Ubisoft umí dělat jedny z nejhezčích herních světů v herním průmyslu, to uznávají i hateři, to se prostě o nich ví. Ale v poslední době je vůbec neuměli zaplnit obsahem. To se u Valhally změnilo. V Origins a Odyssey jsem potkával pořád ty stejné kempy a pevnosti, které se točily na celé mapě pořád dokola. Střídaly se třeba 3 variace pevností, které se po celé herní ploše střídaly. Bilo to do očí. Ve Valhalle je skoro každá lokace naprosto unikátní. A to mi přijde při tak obrovském rozměru herního světa jako velice kvalitní ukázka world designu. Opravdu to funguje tak, že si vyhlédnu nějaký kostel, zajdu se tam podívat, najdu tam něco zajímavého a ještě mě hra odmění. Buď dostanu zkušenosti, najdu nějaké vybavení (které je unikátní, předměty se neopakují), objevím mini příběh a nebo najdu nějaký kus papíru na kterém je napsáno co se v daném místě stalo.

Abych nepsal jen to dobré, nejvíce mě na hře štve až přílišná arkádovost a snové sekvence v Jotunheimu a Asgardu. Tohle AC vůbec nepotřebuje. Grafika jako taková je nádherná, hlavně v přirodě a ve městech, ale občas když jsou postavy v místnosti a mluví spolu, hra má příšerné nasvícení a animace taky nejsou moc dobré. Ale jinak se Valhalla velice povedla. Mohl bych toho napsat mnohem více, ale snad to stačí :).

"Ale my se tu bavíme o Assassins Creed, Watch Dogs a o podobných hrách, to sis nevšiml? Tam je příběh integrální součástí zážitku."

Všiml. To ty sis nevšiml, že můj argument platí i u těchto her. Co bys preferoval? AC s nemastným příběhem, který má nejlepší combat na trhu, vysokou replayabilitu a návykovost nebo AC se super příběhem, který je nudný jako prase. Myslím, že odpověď je jasná...

1) Pokud hra podle tebe "herně" nestojí za nic, tak to logicky nemůže být kvalitní hra. Spíš kvalitní interaktivní film nebo kniha.

2) Adventury byly vždycky postavený na puzzlech, odkrývání příběhu, interakci s postavama a světem, takže by se dalo úspěšně polemizovat o tom, že TO je jejich gameplay.

3) Žádná z těch her, co si uvedl, nepatří k průlomovým hrám, které by všude sbíraly desítky, zapsaly se do historie nebo nějak zásadně ovlivnily herní průmysl.

Takže... máš pravdu, může to sice fungovat, (to sem nikde nepopíral), ale to nemění nic na tom, že gameplay je u her prioritou. Hra bez gameplaye není hra, ale interaktivní film. Můžu se bavit příběhem a artem, ale pokud je gameplay repetitivní, nudí a musím u toho trpět, tak to nikdy nebude kvalitní hra jako celek. Obráceně to ale funguje bez problému, viz. třeba Factorio.

A mě by ty tvé důvody, proč si vysoké hodnocení zaslouží, celkem zajímaly 🙂 Valhallu jsem zatím nehrál, tak pokud můžeš, tak bez spoilerů.

Našel jsi nějaké další dobré důvody, kromě "krásného prostředí a dobře vytvořené smyčky"? 😀

hry jako heavy rain taky mají QTE gameplay, ale luxusní příběh z toho dělá velkou pecku a zábavu, takže ne, gameplay není klíčový a pokud je výborný příběh, postavy atd. tak slabší gameplay vůbec nevadí