Ten plátek za 12 kč si pamatuju. Mám pár kusů ještě doma, ale na jméno si nevzpomínám (píšu z práce). Čtení to bylo skvělý! A dokonce pak začli přihazovat i DVD. Nebo chtěli, teď ani nevím. Každopádně pak zanikl. Moc dlouho se neudržel.

Ad reklamy.. Ty si opravdu myslis, ze reklamy jsou nejakym negativnim znakem? Sehnat inzerci pro takhle profilovany casopis je umeni a cim vic, tim jasnesji signal, ze je na tom subjekt dobre. Pokud se tedy nejednalo o in-house inzerci jinych titulu vydavatelstvi...

Jmenoval se GameON a dělal ho Tomáš Zvelebil (Ali) ještě, tuším, s Tukanem a lidmi, kteří skončili na webu Gamecenter. Bez silného vydavatele ale nebyli schopní ustát začátek, kdy se na peníze z inzerce čeká klidně i půl roku, a proto časopis lehnul. Tolik k tomu, proč není tak snadný kompletně změnit koncept a začít vydávat čaosopis hned bez přílohy. Velká spousta reakcí v týhle diskuzi je obecně hodně mimo a chápu, že byť se zdá vydávání časopisu bez přílohy za rozumnou korunu jako logický, nenajdete žádného vydavatele, který by byl přesvědčený, že si časopis koupí adekvátní počet lidí. Vždyť si to vemte - časák stojí 200 Kč, půlka jde distribuci, půlka je zisk. To jsme na sto korunách. Při nějakých 5000 prodaných kusech to dělá půl milionu. A teď si představte, že by časopis za 80 Kč bez přílohy musel na ty stejné peníze (které je nutné opět vrazit do výroby, tisku a dalších věcí) prodat kusů 12500. Tolik neprodává Score ani Level dohromady, čili prostor pro časák bez přílohy (a to se bavíme o ideálním stavu) tu zkrátka není... Proberte se.

Napadá mě akorát „100% nezávislý PLAYSTATION 2 magazín“ PLAY (85 Kč) nebo „Magazín všech hráčů“ DOUPĚ (29 Kč). Že by stál nějaký videoherní plátek 12 kaček, to si vůbec nevybavím.

Ve všem s tebou víceméně souhlasím. Já osobně si kupuji pravidelně SCORE. Je větší, má vyšší počet stran a lepší kvalitu papíru. Také má vždy více her, kdy se vždy trefí do mého vkusu minimálně s jednou. LEVEL si kupuji jen vzácně když mě velmi zaujme hra. Časáky si samozřejmě čtu, hlavně v práci o přestávce. :)
Kvalita LEVELu ale i SCORE dost klesá. U LEVELu to teď tak neposoudím, jak říkám, nyní si už delší dobu kupuji jen vzácně. Ale SCORE se zhoršilo docela dost v kvalitě svých článků. Poslední taková rána pro SCORE byl odchod Tukana a Modráka, s novým redaktorem se prostě nemůžu srovnat. Jeho články mi nesedí, v každé větě se snaží být strašlivě vtipný a strašlivě mu to nejde. Z jeho recenzí se nedozvím vůbec nic (třeba recenze na Bulletstrom - to byla tragédei!!!). další věcí je psaní paní Alžběty. Nic proti holkám, ale to co ona píše je poněkud nechutné? Vůbec nechápu, proč bych se z úvodní stránky SCORE měl dovídat, že jsem perverzák. A i kdybych byl, ona nemá právo mi něco takového takto sdělovat. Její koutek "Alžbětinec" slouží asi k jejímu uvolnění, protože si tam neustále stěžuje jak se hráči chovají k hráčkám a pod. Zřejmě jí to nechtěli tisknout do SCOREGirl, tak s tím přišla sem. Sama ale nedokáže napsat jediný článek kde by několikrát nezmínila ko*y, prd*le a tak dále. Často dělá sexuální vtípky i na svoji osobu a zní to fakt otřesně. Jestli SCORE začíná cílit na hráče/čtenáře 10-15 let. tak se jim to daří a věřím, že nejeden z nich se dokáže udělat dřív než dočte Alžbětinec. Já bych ale spíše uvítal čtenější články na úrovni, kdy to v každém odstavci nesmrdí hnědejma, nebo mokrejma vtipama a hlavně exkluzivní info o hrách a ne kde jakej hráč urážel nějakou hráčku. Jinak si pro svoji dvoustovku z výplaty každý měsíc už najdu jiný využití.

a co teprv stará garda jako Michal Rybka...to bývavaly recenze.

Když dáváš do lisovny 500 kusů a pak čekáš, jestli se prodají (a ony se prodají), a pak zadáš lisovně zakázku na dalších 500 kusů... no, pochopitelně se ti to prodraží, než kdybys jednorázově objednal 1 000 kopií časáku. Množstevní sériová výroba je vždycky levnější, než výroba jednoho kusu.
Nevím, jestli je cena do 100 korun v dnešní době pro videoherní časopis reálná, s ohledem na počet lidí, již by si časopis každý měsíc skutečně koupili. V takovém roce 2000 byla cena za samotnej časák 60 korun, s CD za 170 – ale to se s dnešním stavem nedá srovnávat, poněvadž byl mnohonásobně větší odběr! Je pochopitelně několik variant, jak by to muselo fungovat:

Kdyby se zítra probudilo takových 100 000 lidí, již by okamžitě letěli do trafiky pro LEVEL, a každý měsíc by se toho drželi, troufám si tvrdit, že s cenou 100 korun za časopis by nebyl problém. Jenže pokud vstanou pouhé 4 000 lidí, tak to trošičku problém je. V takovém případě by se musel časopis osekat, snížit počet článků, velmi pravděpodobně i snížit redakci a počet externích spolupracovníků. Papír by nebyl tak pěkný, jak si pamatujeme, a barvy by taky byly nějaké vybledlé.

Jedinou cestu, jakou vidím, je mít velmi dobré kontakty s těmi, co mi časopis reálně vyrobí (lisovna, grafici atd.), již mi dají i nejlepší ceny na trhu. To samé platí o samotných „redaktorech“, již se přetrhnou, aby psali nejlepší texty svého života a za to budou chtít minimální mzdu. (Ehm :-) A pak objednávky – aby se nevyrábělo ani víc, ani míň, než je reálná poptávka, a časák by se zasílal přímo konkrétním odběratelům. V tom lepším případě by se postupně navyšoval počet objednávek, lidé by občas za časák přihodili i víc než „sto“ kaček (kdyby chtěli) a čas by ukázal.

Věřím tomu, že lačnost po dobrých věcech nikdy nevymře. Teď jde jen o to, jestli je o „dobrý časopis“ v naší zemi skutečně zájem? A samozřejmě: „novinky“/recenze by byla hloupost. Cestu bych viděl v dobře psaných preview, v článcích o videoherní historii, úvahách a obecně v intertextualitě článků – když chytrý čtenář vidí, že má autor načteno, že to dává smysl a je to třeba i vtipný, je to vždycky plus. A kdo ví? Za čas by časopis mohl doopravdy něco vydělávat a z jedné utopie by mohla vzniknout opravdová legenda.

A že by noví autoři byli zpočátku příliš noví? O to přeci jde, ne? I taková naše malá celebrita Lukáš Grygar začínal támhle v prodejně s videohrama a strašil děti svým „nezvyklým“ úsměvem. A kde je dnes? Na tohle nezapomínejte.