Nejvíc se asi ztotožňuju s Vaškem. Přijde něco nového a to co je rozehrané jde na druhou kolej a než se to opět dostane na řadu, tak už ztrácím vazbu na daný save a progress v něm, takže následuje New Game, jenže víme jak to dopadne, zase po nějaké době přijde nová hra nebo jen nálada na něco jiného a je zle.

Ještě bych doplnil, že mám rád mody a většinou se dostanu do situace, že hraju, přidávám mody, pak nějakou dobu trávím pomalu víc času vybíráním a stahováním modů až si hru totálně rozbiju a odložím nedhranou. Až zase třeba po půl roce, ale to už je 1/2 modu nefunkčních, tak nastane unsubcribe všeho a vybírání nových aktualizovaných modů a přidávm je postupně dokud si to zase nerozbiju :(

Další problém mám u strategií, kdy jakmile v kampani třeba v polovině odemknu všechno a všechno vyzkouším, tak už většinou rychle omrzí další postup, kdy už kromě příběhu nic nového není.

Práve pred pár dňami som presne nad touto témou premýšľal. U mňa sú tie dôvody rovnaké ako spomínajú v podstate všetci najviac ale Adam, Patrik a Vašek - tam to mám rovnako vrátane spomínaných výnimiek ako Phantom Pain a Witcher 3. Často je to problém práve Open Worldov, ktoré extrémne zahltia. Jasné niekto si môže povedať, veď nemusíš ísť pozrieť ten otázniček alebo vedľajší quest, ale ak dopredu človek nevie či o niečo neprichádza tak to proste preskúma. Witcher a Phantom Pain sú práve príkladom mega rozsiahlich hier, ktoré to robia správne, AC naopak (aj keď je to dobrá séria, ale vždy som mal problém s dohrávaním).

Z toho čo v článku spomenuté nebolo ma ešte odradzuje dlhý loading prípadne mnoho drobností, ktoré zbytočne žerú čas napr. komplikovaný inventár, stlač 5x rôzne tlačitko a vyčkaj 2x loading než sa dostaneš do hry/z hry atď.- keď nemám moc času a chcem si na chvilku hru zapnúť tak to odradí. Poprípade ak je strašne pomalý progres, či už príbehový alebo vývoj postavy. Napr. hrám 2-3 hodiny a na konci zistím, že som sa vlastne nikam neposunul len som sa motal hore dole, backtrackoval atd (tu je zas výnimka RDR2 - aj keď som ju ešte nedohral a dávam si pauzy :D )

Poslední dva assassiny jsem dotáhnul do příběhového konce, ale občas to drhlo. Kolikátý je tohle tábor vojáků nebo lovců nebo kultistů? Kolikátá pevnost? Kolikátý agent Kosmu? Kolikátý předmět do kolikáté zlaté sady zbroje. Dovedl jsem Alexia domů do rodné Sparty, k večeři se sestrou a matkou. Masová vražedkyně zachránila duši masového vraha a tím pro mě Odysea skončila. Vic jak půl obsahu hry nikdy nedotčeno, Atlantyda ponachána svému osudu. Je to absurdní herní design a doufám, že vymře.

Já si koupil PS a nemůžu dohrát spoustu oceňovaných klasik kvůli QTE. Když moje postava propadne v cutscéně třikrát střechou a já musím zmáčknout čtvereček nebo trojúhelník ve správný čas, abych neumřel, tak končím já, hra, i moje nadšení pro konzole.

Ony ty první tři díly Gears nebyly úplně bez emotivních chvilek. Scéna, co se odehrává potom, co zachráníte Taie z mučící komory, se mnou teda solidně hnula.