Souhlasím, u akčních her je interakce se světem a NPC dost omezená ale ve všech akčních hrách lepší kvality to je alespoň trochu a většina hráčů to vnímá positivně. Proč to je tak málo... je to asi tím že už nejsou na to při vývoji prostředky a vývojáři by musely ubrat jinde... Fakt je že u většiny RPG co jsem zkusil nebo viděl videa je akční stránka slabá (alespoň pro mě), takže asi je tak že vývojáři udělají propracovanou interakci se světem nebo propracovanou akci ale obojí ne. *9*

Pravda, to jsem nedomyslel, jen tohle nestaci. Este me napada ta uz recena interakce se svetem okolo a celkove otevreny svet, zadny koridor.

To je jedno uz... :-)

kazdopadne myslim, ze kdo si precetl navod, tak o limitu int/kouzla vedel

Něco na tom, co říkáš, bude.
Ale: 1) Souhlasím s ním, že jde svým způsobem o nespravedlnost, jelikož hra nevyložila všechny karty na stůl. Hráč není předem spraven o "terrible class balance". A samotná znalost faktu, že povolání nejsou vyrovnaná, může být při jejich výběru určující. Že je kouzelník z podstaty fyzicky a odolnostně slabší povolání, nutně neimplikuje, že je slabší celkově a "easy to kill".

2) Xzara jsem taky nikdy nebral, horší už to bylo s Imoen, která byla v podstatě příčinou, že jsem nikdy nehrál za zloděje. Sawyerovi jde ale podle mého spíš o princip; zase je tu cosi, co přede mnou hra skryla a kdybych to býval věděl, šel bych na to jinak. I když v případě společníků mi to taky přijde celkem ujeté. Mně spíš vadí, že volíš-li společníky na základě sympatií, a nikoliv povolání (což byl můj případ), můžeš si tak stvořit partu, která stojí úplně za houby (např. trojina zlodějů). To souvisí s bodem 1). Např. v DA, kde bylo každé povolání životaschopné, bylo možné hru uhrát téměř s jakoukoliv partou. Já ale systém v BG vždycky respektoval a byl to jeden důvodů, proč si zahrát hru znova. Tady bych tedy spíš souhlasil s tebou.
3) Tady bych zase souhlasil se Sawyerem a jde opět o ten stejný princip nedostatečného proniknutí začátečníka do herních mechanismů - BG jsem dohrál jen dvakrát, ale rozehrál jsem ho asi třicetkrát.

Nehodlám si tady nárokovat status pravdivosti, "pravdu" podle mého nemá ani jeden z nás. Je to totiž klasický protiklad přístupů: "chci z herních mechanismů vyždímat co nejvíce a být co nejlepší" X "jde mi hlavně o co nejautentičtější role-playing" Je to čistě věc osobních preferencí. Znám člověka, který při tvoření postavy v BG jednou "hodil" a bylo - hrál, přestože čísla byla slabá. Já jsem si postavu házel asi šest hodin... V tomhle jsme prostě rozdílní, ale určitě si nemyslím, že jeden přístup je lepší než druhý - dokonce ten druhý obdivuji, já bych to nedokázal.

Naprosto a jednoznačně souhlasím. Líp bych to opravdu nenapsal.