Základní příběhová kostra je zajímavě paralelní s nedávno vydanou Hellblade Senua‘s Sacrifice. En se, stejně jako Senua, vydává do bájného fantastického světa, aby oživila blízkého člověka. En nosí jeho duši v rudém krystalu na zádech, Senua ji schraňuje v lebce za pasem. Cesty obou hrdinek lemují provázející, našeptávající a obviňující hlasy shůry.

To neni recenze, ale plac a narek, ze je hra tezka. Mam dohrano a nejak obtizny me to neprislo, clovek musi trochu premyslet a vedet kdy a co v chovani zmenit.

On to hlavně shazuje ten leveldesign (a teď tím nemyslím ten fakt, že jednotlivé sekce sou prakticky jednolité) a příliš časté rebooty.

Například máte na výběr buďto proskočit parapetem nebo projít dveřma, což po rebootu můžou Echa použít. Ale co je to za výběr, když je jedno jestli Echa projdou dveřma nebo proskočí, prostě vás to nezachrání.

Celkově mi přijde jako by to bylo ve skutečnosti víc lineární než se zdá, natolik, že musíte používat přesné sekvence a cesty k vašemu cíly a tudíž je ta otevřenost jednotlivých levelů k ničemu.