Nasir: Už jsi četl pohádky bratří Grimmů? To je docela masakr.

Robotron: to je docela povrchní pohled.
Vyjmenuj nám, prosím tě, ty pohádky, kde hrdina skutečně zabíjel loupežníky. To jsem zvědav, kolik jich bude. Nebo tím rádoby zabíjením myslíš to, že je jen tak spráská, zažene a to je všechno? V pohádkách se záporák skoro vždy vyžene, strčí za mříže, nebo někam zapudí (není vidět kam) a zabije se max. ten drak.

Zadruhé podstatný je kontext, v jakém se to odehrává. Pokud dítě chápe, že zlo bylo potrestáno, a že by se to nestalo, kdyby hlavní hrdina jen přihlížel a nic neudělal (což neznamená, že je nutné použít násilí - jsou pohádky, kde se zlo přemůže jenom lstí ap.), tak to je přínosné a dítě chápe příčinu-jednání-následek. Pokud bude místo toho např. hrát násilné hry, kde bude hromadně kosit protivníky, aniž by chápalo smysl, a dokonce mu hra bude servírovat krvavé scény v domnění, že to je ta pravá zábava a žádný smysl to nemá a nepotřebuje, tak to je pravý opak a může (opakuju může) to způsobit problémy. A ty ani nemusí nutně souviset s násilím, ale třeba "jen" určitou zaostalostí nebo otupělostí, neschopností porozumět tomu, proč se věci dějí, co to přináší, co je na tom dobré atp.
Tím nebrojím proti hrám, to byl příklad. A zdůrazňuju že mluvím o dětech, nikoliv o puberťácích nebo dospělých. Pokud sám mluvíš o vlivu médií, nemůžeš z něj uměle vytrhnout hry.

Viktor_H: A v kolika případoch figurovaly jako útočníci spojovaní s hrama děti? Pokud si pamatuju tak poslední útoky páchali lidi okolo 20ti.

To už mají na děti větší vliv pohádky. A skoro v každé pohádce je nějaký hrdina, který zabíjí ostatní, ať už draka, nebo loupežníky, nebo dělá ještě mnohem horší věci. Pokud bych jen na chvilku připustil, že hry mají nějaký vliv na chování lidí, tak bych taky musel uvažovat nad tím, jestli všechno, co považujem za uplně normální, nemá negativní vliv ještě větší.

"Příčiny jsou rodina, kamarádi, společnost jako taková" - Je prokázáno, že děti rozlišují mezi realitou a fikcí mnohem méně než dospělí. Když si děti ve školce hrají na policajty a lupiče/na maminku a na tatínka apod. má to na ně obrovský formující vliv, promítají do té interakce sami sebe (prožívají to). Nejsou schopni to tak striktně oddělit jako dospělý člověk vychutnávající si role-play za korunovanýho zmrda... Z toho plyne, že jakákoliv fikce (filmy, hry) jsou pro děti rizikový faktor, jelikož pro ně jsou právě součástí té tebou zmiňované společnosti mnohem více než pro vyrovnaného jedince - mohou být příčinou, spolupříčinou, slabou spolupříčinou, nebo nikdy nepřerůst v něco víc, než jen v ohrožení - to už záleží na spoustě faktorů.

"Hry na to vliv nemůžou mít veškerý žádný" - V dětském věku jsou lidi jako houba a i zkušený psychoterapeut odhaluje příčiny problémů v řádech měsíců nebo i více..., ale Robotron ví jistě, že hry prostě mít vliv nemohou a basta. *7*

Nikdo netvrdí, že hra má větší vliv než matka... Ale jestli to dělíš jen takto, jako když rozpůlíš meloun uprostřed, a ani se nepokoušíš o strukturovanější analýzu, pak asi nemá smysl to řešit.

Média myslim samozřejmě ta, která o něčem informují, zprávy, noviny, atd., a lidi si z toho utváří názory. Nevim o tom, že by hry tohle dělaly.

Jen technická: média (a nově tedy i hry) jsou součástí společnosti a do určitý míry (televize například do míry poměrně velký) tu společnost formujou.