Nikdy nezapomenu, jak jsem si jako třináctiletej kluk nesl papírovou krabici s nápise Mafia z Tesca (tenkrát možná ještě Carrefouru) v Ústí nad Labem. Sice tvůrci počítali s trochu jiným ratingem, ale dodnes si pamatuju slova Dana Vávry v některém ze článků o hře, že když psal příběh, chtěl, aby nesl určité morální poselství, a to se povedlo. Stejně jako hra celá. Sakra, když si tak vzpomínám na misi v nadzemní garáži, italské restauraci nebo v docích, mam docela chuť si to zahrát po letech znova :)

Kámoš se díky Mafii naučil nové slovo. Kriplkára! *1*

Jinak v té době jsem čuměl jaké má hra dobře udělané obličeje a že nemohu tahat vše co chci a vůbec na pohled fungující město s policí.
Když jsem prvně vlez do starého auta tak jsem si řekl "Sakra to šmejský starý krám" a on to byl šmejský starý krám!Do kopce to skoro nejelo zatáčelo tak,že to to jelo rovně a klaxón měl zvuk,že jsem se smál ještě ráno.Prostě byla tam vidět logika a skvělá práce.
Když jsem to viděl tak jsem se poté vysmál GTA III jaká to je sračka!.Prostě jsem byl Mafií tak zaujatý,že to bylo pro mně jako blesk z čistého nebe.Najednou tam bylo mnoho propracovaných drobností hulvátský jazyk který ale sedět do situacích který tam byli atd.Prostě super hra.
Škoda,že například skvělé keci které byli v Mafii jsem pak viděl snad již jen ve Vietcongu.

Jo a BTW.Ten závod jsem dojel bez podvodů! (Sice jsem předtím několikrát převrátil...)

Vždycky v Brně, když jede kolem 13 a tam svítí ten nápis JULIÁNOV ozve se mi v hlavě "Juiano Bridge" a já chci hrát Mafii... *4*

Bylo toho receno spoustu... nebudu dalsi moudra pridavat. Ten pan, co to udelal, je asi tak trosku exot, ale ma ve vsem pravdu a vsechno co jak on rekl "me sere", sere uplne stejne me ve vsech novych hrach a proto ten zaverecny dojem, ze je to ve srackach sdilim uplne stejne. Vic je nesmysl resit. Komu staci komerce, at ji hraje, komu ne, ma ted tak trosku smulu.

Ale!!! skoda ze nepozvali mne (koho jinyho pochopitelne), protoze ja bych dodal k hratelnosti nasledujici vec: Mafia je jedina hra mozna na svete, ktera ma neco co zadna jina nikdy nemela! A sice ze nepritel ma zbran s omezenou munici. Proto jsem z boju mel vzdy dojem, ze proti mne nestoji stroj, ale clovek.

Pamatujete jak koncila prestrelka, ktera trvala dlouho, vy jste se schovavali, tejpek strilel a najednou se ozvalo: Zahod tu bouchacku a per se jako chlap! A ja uz vedel ze tejpek je v hajzlu a jediny co mu zbylo jsou pesti (ktere pouzije) nebo nuz... to je kus poezie KUR.A!

Tak doposloucháno jedním dechem. Bylo to krásné. Nejvíc mi přijde zajímavý, jak Mafia je opravdu taková hra, kterou i když třeba někdo nehrál v životě žádnou jinou hru, tak Mafii hrál a nedá na ni dopustit. Podle mě je prostě z toho strašně moc cítit takové to nadšení udělat skvělou hru, nadšení pro to téma, smysl pro detail a perfekcionalismus, protože to ty vývojáře jednoduše baví a nehledí až tak na komerční stránku věci a zároveň to umí. A to je nějaký metafyzický otisk, těžko definovaný, který každý už při intru vycítí a tim je ta hra srdcová záležitost, a bude i za sto let klasikou, kterou si lidi rádi zahrajou a připomenou. Díky za to :)

Pamatuju si, jak jsem Mafii tenkrát dohrál a v noci se mi zdál sen, jak se postřelenej plazim po ulici Lost Heaven a kus ode mě se svíjí umírající Paulie... a já se k němu nemoh dostat. Byla to fakt síla... celkově ta hra na mě měla emoční dopad jako žádná jiná.

Já si pamatuju, jak jsem byl snad poprvý hrdej na český vývojáře, že udělali něco světovýho, co jinejm podobnejm hrám natrhlo ,prdel. Pro mě byla Mafia 1 víc než pro hokejový fanoušky zlatá medaile na mistrovství světa :)

Díky za parádní povídání, rozhodně stálo za to si počkat. Zítra půjdu najít CDčka a Mafii si po dlouhý době zase zahraju. Ještě jednou díky, skvělá práce.

(Vím, že Vietcong nedosáhl takové slávy, ale jednou bych si rád poslechl podobné povídání právě o něm)

Mafia I byl příklad produktu, který mi v dnešní době velice schází.

Produktu, který bez kompromisů vyžadoval dodržování pravidel ingame světa. Pravidel, která až na výjimky měřila všem aktérům stejným metrem, a díky kterým mohla hra jako celek nabídnout zážitek, který se od té doby u jiných her 3rd person žánru nedostavil.

A nedostavil se proto, protože se dnes všechny větší tituly tohoto žánru potenciálnímu hráči nechtutně podbízí. Žádné reakce avatara na zásahy, kačenkoidní AI, autoheal.

Pane Vávro, díky za tuto hru a držím palce vám i projektu studia Warhorse.

Tak celé doposloucháno a je to silný závan nostalgie. Připadá mi to jako nedávno, když se mi máma smála, když procházela okolo pokoje a já byl nervní u závodu a zatáčel jsem nejen autem, ale i celým tělem. Si pamatuju, že jsem tehdá dostal chvilku před vydáním Duron 900mhz s 512mb ram a GeForce 4 MX 128mb a jeden z prvních 15" LCD monitorů, kde už od začátku byly 2 mrtvý červený pixely přímo ve středu monitoru. Nejlepší zážitek? Intro a nejhorší? emočně konec, ale v tom dobrém smyslu slova. Zároveň fmv illusionu ve mně v tom věku (12 let) prohloubila chuť k tetování, kterou jsem měl už v sobě díky strejdovi. O 10 let později? Dobrá práce, tělo jako tapeta a vzpomínky na staré dobré hry, které pro mě v "nevypařeném" věku vyvolávaly pocit soutěžení se sebou samotným. Teď už je to jednodušší všechno jak obtížností celkovou tak i právě tím naučením veškerých herních mechanik. Salutuji původnímu teamu Mafie 1 a děkuji pánové, děkuji za super zážitek a děkuji bludrovi i redakci games za tento speciálek. Hua!