Jo, BG3 je fakt masivní hra s obrovskou hromadou různých možností. I jednotlivé menší questy mají (většinou) více různých možností, jak je vyřešit a pak i NPC na ta různá řešení reagují jinými slovy. 

Já mám teda jasno o hře roku.

I  lineární RPG může být celkem dost zábavné. Obzvlášť když tam je občas nějaké zpestření s trochu větší lokací či možnost vydat se 2 různými příběhovými linkami. 

Třeba takový Zaklínač 2: Vrahové Králů. To žádný open world nebyl a přesto to dodnes považuji za jedno z nejzábavnějších ARPG. Maximálně tam občas hráč narazil na nějaké trochu širší údolí, kde mohl chvíli běhat okolo. Ale většinu času to byla koridorovka.

Od určité části hry jsem to hrál jako vnucený speedrun. Nejsem si jistej, jestli bylo scénáristicky dobře zvládnuté, že měl "V" poruchy vidění, třásla se minimapa apod. Před samotným hraním jsem si o příběhu nechtěl nic zjišťovat, takže jsem nevěděl, v kterých částech hry vidí "V" normálně a v kterých se o mě bude pokoušet epileptický záchvat. Jako, čučet na to 6h v kuse bylo prostě otravné. Hrál jsem až verzi 2.0 s Phantom Liberty.

Pak to všechno nabralo rychlé obrátky a najednou byl konec hry. V té době jsem už sice věděl, v jakém zhruba pořadí mise hrát, aby mě "Johnny" a poruchy vidění otravovaly co nejkratší dobu a já si mohl Night City projít pěkně v klidu a vyzobat zajímavé lokace, ale...vlastně proč?. Viděl jsem dost, bavilo mě to (po letech jako jedna z mála her), ale nic, v čem bych musel utopit znovu dalších 50 - 150h.

Tento typ her nemám rád, naposledy jsem se takto spálil u jednoho dílu Rainbow Six, kde jsem byl zvyklý si celý úder naplánovat od začátku do konce, kde akce trvala 2-3 minuty a plánování klidně hodinu a tady jsem nemohl ovlivnit nic, dokonce přicházení nepřátel bylo naskriptováno, hrozné... To samé když je RPG které není open world, úplně se mi ztrácí k čemu taková hra je? Ano byl pro mě šok první díl Falloutu, tenkrát v 90. letech jsem podobný hry nikdy nehrál, vůbec jsem nevěděl jak to chytit, ale když jsem se do toho dostal, tak to byla herní extáze.

Tak Cyberpunk jsem dohrál 2x a Skippyho jsem nikdy nemissnul. Stačí projít značky ve východní části Heywoodu, nejde říct přesnou lokaci, protože pokaždé je někde jinde, nemyslím si že by Skippy měl být někomu narván do chřtánu, toto má být odměna. :D Jsem zvědav, kde ho naleznu teď, s tím patchem a DLC se dost věcí změnilo, tak jsem celkem zvědav. Naštěstí tím FOMO netrpím, je mi to celkem jedno. Nenajdu, tak nenajdu... Konkrétně ale v Cyberpunku jsem splnil 100 % misí a chybí mi asi jen 3 achievementy. Popravdě od dob Fallout 2 mě žádná hra takto silně nepohltila.

Co se týče skippyho tak není nějak důkladně schovaný, vím že je nějakým způsobem označen na mapě, formou vedlejšího úkolu nebo policejní akce. 

Přesně tenhle syndrom mám taky. Asi nejhorší to bylo u Fallouta3 a New vegas. Každý šuple, každej kout prošmejděnej. A to rozhodování. Jel jsem to save/load a zkoušel. Jen aby mi náhodou něco neuniklo. Raději nechci vědět kolik hodin jsem u toho tenkrát musel nechat. Dnes pokud mě hra nějak víc nechytí za srdce tak se na to můžu vykašlat. Naposledy jsem tohle udělal u tebou zmiňovaného CP2077 a teď se to projevilo na plno zas u Alan wake 2 ta hra je super.

Mám to podobné jako autor. Proto mám raději koridorové hry s jasným začátkem a jedním koncem a minimem rozhodovacích možností.

Teda přijdemi, že autor spíš popisuje nějaké svoje OCD spojené s ADHD než FOMO. Hroznej článek, škoda času číst 

Já jsem si v zaklínači všechno vypnul. Zajížděl jsem jenom tam kde mě něco zaujalo. Ale nedávno jsem dojel základní hru a nějakých 200 hodin:)

Já tomu nechávám volný průběh:)

Mám to stejně. Možná nějaké ADHD, či co. Ale raději mám Zaklínače 3 kde je nad vším otazníček a já tuším že nic neminu když je sesbírám všechny, než Elden Ring kde něco minete raz dva. Prostě mě to taky štve a i proto úplně všechno čtu. Každé písmenko co najdu, snad jen v Oblivionu a Skyrimu jsem to porušil. Ale to se fakt nedalo, když už jsem pak zapomínal co už jsem četl a co ještě ne  😉

Není to zdravý a radil bych se toho zbavit.

Hraju Cyberpunk a přiznám se, že se občas jen kochám a projíždím městem, prozkoumávám boční uličky a netajím se tím že z toho chci vidět co nejvíce :)

Ale je to tak určitě ve více dobrých hrách.

A co teprve BG3, to je v tomhle ohledu úplné peklo, můžete přicházet nebo složitě získávat parťáky s celýma příběhama. Míjet zásadní části příběhu, itemy co úplně mění průchody celou třetinou hry nebo úplně měnit jakého hrdinu/záporáka hrajete.