To je všechno o prioritách. Čas se vždycky najde. Buď chcete mrhat čas prací kde to stejně nikdo neocení, trávit čas s manželkou a dětma, který vás nakonec opustí, nebo zažívat rozmanitá dobrodružství ve hrách, které s váma budou navždy a když vás nahodou budou štvát, tak se dají narozdil od manželky vypnout. Za mne je volba jasná 😁

U RPG je třeba čas na to aby se rozvinuli mechaniky, příběh, postavy a tak. Za mně rpg na 10 hodin ztrácí smysl. To samé hry které těží z velkého světa, tam už z principu krátkost moc fungovat nemůže. Jsou žánry kde krátká herní doba stačí aby to bylo ok. Fps, survival horory, bojovky a tak.

Jinak pokud má někdo náročnější práci a rodinu logicky chuť a čas na hraní ztrácí. Ale tak to přeci chtěl ne? Nechtěl do smrti zůstat nerdem ve sklepě s hrami, tak jim není. Ale nebojte, ono se to vrátí až budete mít aktivní část života za sebou, když pak budete chtit sedět u hry od rána do noci v pohodě to půjde. :)

Souhlas, jako otec od dvou deti pod dva roky - tedy takovych, ktere jeste nelze nijak zapojit do hry a vyzaduji imrvere tunu pozornosti zjistuju, ze se normalne bojim dvojklikem nejakou hru vubec zapnout. 

A tak casto bezradne sedim pred PC, zhlidnu par videi na Youtube a zase to potupne vypnu. Na tech 30 minut, co clovek nekde urve preci takovy Horizon nebo AC skutecne nema smysl zapinat. 

No, mně běžně trvá měsíce dohrát hru a to ani nemám děti nebo podobný starosti. Forbidden West jsem hrál, ani už nevím, jak dlouho -- možná třičtvrtěrok? A zrovna hry typu Horizon jsou v tomto opravdu mor -- pořád je tam co dělat a člověk se musí vědomě rozhodnout, že dneska prostě ten příběh o něco posune.

Nepřímo související myšlenka -- shodou okolností jsem dnes dohrál Ratchet & Clank: Rift Apart. Fajn jednohubka, chápu, proč tady dostala absolutní hodnocení. Nicméně s věkem zjišťuju, že hrát hry na nejvyšší obtížnost přestává být pro mě a krom toho mi Ratchet znovu připomněl, že mě boss fighty na několik kol čím dál víc rozčilujou. Prostě dejte mu jeden pruh; je mi jedno, jestli bude rozdělenej na deset částí, ale jakmile ho v potu tváře dobiju, chci, aby prostě zdechl a šmitec. 😀

Je mi pětatřicet, a času na hraní mám mraky. Je to o tom, jak si člověk ten život zařídí a jaké má priority.

Ja bych mel na hrani casu dost, ac mam dve male deti.. ale k PC usedam az tak kolem osme... kdy mam za sebou sporty a veceri. No pustim internet, postu, reddit, utube a je deset.. pak se jeste premlouvam, ze bych mel zapnout nejakou hru aspon do jedenacti.. tak hraju 45 minut a jdu spat.. takze u me je to spis o prioritach a chuti.. a posledni dobou na hry nemam chut, tak snad to prejde s podzimem a zimou.. jinak Jagged Alliance 3 na jeden sektor, spravu inventare a vedlejsi operace je 45 minut naprosto perfektni😊

já nehraju pravidelně, naštěstí, ale mám spíš binge epizody hraní asi v ročních nebo dvouročních intervalech mezitím. Tj teď jsem třeba půl roku vůbec nic nehrál, a pak zničeho nic chytne chuť si něco zahrát, a tak doháním ty největší herní resty co jsem si vytipoval. Při poslední binge epizodě to byl Elden Ring, Amnesia Rebirth, Pathfinder WOTR. Je to vždycky jako jet nějak na dovolenou, vypadnou na čas z reality, pobavit se. Neumím si ale představit že bych hrál pořád, z toho bych brzy vyhořel a přestalo by mne to bavit. Docela mi to takto vyhovuje, takže i jako čtyřicátním jsem občas schopen zažívat takovou tu radost ze hry jako to bylo za mlada, a myslím že je to právě tím že hraju takto epizodicky.

Stále  vyhlížím den, kdy si konečně najdu čas zahrát si Kingdom come deliverance… o RDRII nemluvě.

No, já se spíš přistihl, že hraju hrozně pomalu. Když dohraju hru s polovinou achievementů (nijak je nehoním, zvlášť ne ty časově náročné), srovnám svůj herní čas s howlongtobeat a vidím, že jsem se hrou strávil víc než dvakrát tolik času než průměrný completionist, tak si říkám, že bych toho vlastně mohl odehrát dvakrát tolik. Jenže když mě baví ve hrách se kochat, prolézat každý kout, roleplayovat i tam, kde to není herní náplní, zkoušet, co se stane, když provedu nějakou blbost...

To nemá co do činění až tak s volným časem, ten si člověk většinou (alespoň příležitostně) udělá, ale ten volný čas už prostě věnuješ úplně jinejm aktivitám, než aby si freneticky klikal myškou po monitoru. Je to vcelku přirozené. V dospělosti už si taky nehraješ s legem a zadnici si prostě utřeš sám. Nebudeš čekat, až to udělá tvoje přítelkyně/manželka.

S harním je to velice podobné. Jasné, jednou za čas přijde prostě nějaká subjektivní pecka (pro každého to bude jiný titul, ale věřím, že v dospělosti hrajeme podobné hry) ale už ten čas prostě nevěnuješ každé hova*ině, která vyjde. To jsme totiž mnozí nedělali ani v těch 9 - 15 -20 letech. I tehdy jsme si vybírali, v čem utopíme volný čas. Je dobře, že se člověk postupem života přirozeně vyvíjí. Pak ti YT v nabídce vyhodí nabídku na nějaké lobotomní, DOSPĚLÉ, hova*o, které streamuje z dětského pokojíčku, kvíká při tom do mikrofonu nějaké ubber tvrďácké infantilní skřeky a máma mu do toho přinese svačinu. Takhle dopadnout fakt nechceš, to je životní marast a zoufalství jedince.