když si vezmete vetšinu umení tak společným znakem je že je vnimate pasivne (divadlo, sochy, malby film, hudba atd) hry jsou proste oddechova aktivita takže je to asi jina kategorie. S jistou nadsazkou by se za (interaktivní) umení daly považovat QTE hry ale to je nižší forma umení pro jednodušší a nenaročne konzolove publikum.

Když může být uměním pár cákanců na zdi s rádoby hlubokým duševním přesahem, proč by nemohly být i hry uměním? U některých p2w her je skutečně uměním, jak dokáží s ofeček tahat prachy.

Laicky jsem přesvědčený o tom, že videohry obecně jsou v jádru takovým obrovským specifikem, že rozhodně překonávají definici "jedné z mnoha pouze moderních a vedlejších zábav vyhraněné skupiny" a naopak dovolují, aby byly interpretovány komplexněji a bylo na ně pohlíženo sériozněji. Právě z toho, co umí, co umožňují, jakou mají myšlenku, co se prostřednictvím nich vytváří, jaký zajímavý a přínosný vliv mohou mít dál za hranice virtuálních menu. Za mě je jejich"uměním" hodné pozornosti a dochování už jen jejich vznik, vývoj a existence. Z pohledu hráčů asi otázka jednoznačná.

Na druhou stranu, to kategorizování videoher jako umění z těch hledisek které naznačil autor, natož které konkrétní hry by měly a neměly být označeny za umělecké a s tím spojená jejich celospolečenská reprezentace, to si asi nějaký ten čas ještě vybere. Taky ale myslím, že i kdyby hry třeba neměly být považovány za umění, jsou tvořeny takovými částmi, které tyhle ambice rozhodně mají. Už jen například z té výtvarné/grafické stránky fungujících fiktivních i reálných světů. Třeba jednoho dne budou běžnější i vernisáže herních screenů a artworků, kdo ví.

Asi jo, nevím jaké to bylo předtím. Škoda že byl jen jeden ovladáč :) Btw. jen pro zajímavost byl to klasickéj wireless xbox360 controller, který hlídala jedná hezká slečna :-D

hra je hra a ne umení, stejne jako není umení fotbal ale je jim balet. autorovi bych doporučil venovat čas užitečnejším vecem než premejšlením nad hovadinama *3*

Úžasné a díky za foto! Koukám, že udělali pořádný upgrade!

Zdar a díky za komentář! Líbí se mi tvůj pohled na věc, protože svým způsobem možná naznačuje něco, k čemu jsem ve článku moc nedostal. A to jak hry jakožto média můžou být umělecké ze své podstaty = herních mechanik a gameplaye. Mrkni na hru Passage má 5 minut: http://hcsoftware.sourceforge.net/passage/ a řekni, co si o tom myslíš :).

PS: Moc se těším, až si zahraji Life is Strange.

Videohry jako celek určitě umění nejsou ale sem tam se objeví zajímavej kousek kterej by se dal za umění považovat.

Asi nepopulární názor ale myslim si že hry uměním nejsou už kvůli různejm slevovejm akcím, hry jsou pak prakticky na úrovni spotřebního zboží. Nebo třeba hledisko obsahu, v konkurenci se skutečným uměním neobstojí.

Díky za komentář. Souhlasím. Viz citace Davide Notze v některém z komentářů *3*

V New Yorku v MoMA mají cca 20m dlouhou chodbu, na stěny promítají Super Maria a klidně si můžete záhrat... Prostě bomba :) foto: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10204693784128420&l=db7d81875f

V evoluci umění je hra nejvíce komplikované a hlavně interaktivní umění. V tuto chvíli je na špici evoluce, která započala mluveným slovem, které vyprávělo příběhy, ty však byli závislé na vypravěči. Dále přišli knihy, které dokáži čtenáře vtáhnout do děje, až na pár obrázků však nezobrazují samotný svět a role čtenáře je pasivní. Dále přišli filmy, které jsou schopné obsáhnout neuvěřitélné množství informací o ději pomocí obrazu, ale divák je stále pasivním pozorovatelem děje, který nemůže ovlivnit a navíc se jedná o relativně krátký zážitek. Hra je na vyšším evolučním stupni, protože jednak ukazuje ohromné množství obsahu vizuálním zpracováním, hráč poprvé není pouze pasivní pozorovatel, ale aktivně se podílí na příběhu a svět již není pouze popsán, ale existuje okolo hráče.
Hry už nejsou „kostky“ a „domino“. Jsou to obrovské světy s neuvěřitelnou možností aktivně vytvářet příběh. Hry umí přiblížit člověka příběhu ze všech médií nejlépe.
I když je hra na špičce této evoluce, neznamená to, že se přestanou používat i ty předchozí formy vyprávění. Nicméně je třeba začít hru respektovat na její pozici špičky evoluce, kterou může překonat pouze plná virtuální realita.

Tak tak. Spíš mi šlo poukázat na to, že Duchamp svými díly si dělal srandu z umění a nebral je jako umělecké (nebo určitě ne zpočátku). Kdežto Hirst dělá pomalu PR kampaňe na svoje díla *1*

mě se to na nějaké základní vysmáté primitivní úrovni i líbilo, ale stejně jsem nevydržel víc než 3 díly a přeskočil do 80s, Secret Wars, Avengeři, Xmeni, Galactus, Doctor Doom, Ultron a Beyonder si na uměle vytvořené planetě dávají do držky, to byl už víc můj šálek čaje *1*

Jojo komiksy taky dlouho bojovaly o svou pozici. V nich se však vůbec nevyznám, takže osobně nehodnotím. *3*

Já nevim jak se ještě dneska může někdo zamýšlet nad tím zda jsou hry uměním... Velké hry jsou asi to nejkomplikovanější umění, které dosud existuje, protože zahrnuje stovky umělců pracujících několik let na jediném díle. Pro ty, co si myslí, že hry padají z nebe, tady je výčet několika uměleckých činností, které jsou nezbitnou součástí hry: digitální malba (od konceptů, které hře dají první vzhled až po textury listí na stromě), fotografie (fotografování předmětů a extrahování textur, inspirace, grafika ve hře), modelování (každý 3D předmět ve hře je modelován), skládání, hraní editování hudby (nejen hudby, ale také zvuků), dabing (dabing je jistě umění ovládání hlasu), herectví (od tvorby animací postav po přehrávání cut-scén), tvorba animovaného filmu (od navržení cut-scén po emocionální vírazi tváře každé postavy na snímku), scénář (scénář úkolů, dialogů atd...) literární tvorba (od knih ve hře po samotný příběh světa, děj, příběhy postav atd...) a to neni celý výčet. Lidé, kteří pochybují o tom, že hry jsou umění, pravděpodobně nikdy neslyšeli o tom, jak se hry dělají.

Dobrá pointa. Podobně jako když někdo vzal kus dřeva a vystavil ho v galerii (už nevím kdo). Vedly se o tom diskuze, zda to je umění nebo není.

V případě postiženého člověka těžko říct. Je možné, že on to bude brát jako náhodu a neuvědomí si krásu svého díla, kdežto ostatní jeho dílu přiřknou umělecký status. Jestli je tam vědomá intence dělat dílo umělecké pro mě nehraje roli. Tudíž bych i řekl, že je to umění... Třeba ale takovej Monroe Beardsley by souhlasit nemusel.

Zastávám názor, že kdokoliv cokoliv považuje za umění, tak to prostě umění je. Jak hodnotné umění pak je, záleží zase na postojích toho kterého člověka.

Já netvrdím, že se mi to líbí, jen že to někdo tak bere.

nedávno jsem zkoušel číst ty první Avengerů z 50. let a to fakt nejde, tak cheesy scénáře bys nenašel ani u Večerníčků, Swordsman pověsí obří kilometr dlohý levitující meč naplněný výbušninou nad město a Avengeři to musí zachraňovat *1*

Mně nevadí, když se občas nad hrami zamyslíme i z jiného hlediska než jen z toho herního. Takže nemluv za všechny, áno?