Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • Nevim, zda to zminil nektery z diskuteru, ale ona ta jednoduchost her a jejich delka ma co docineni i s tim, ze se hraci obecne starnou a maji mene casu proto, ze proste musi delat jine veci nez hodiny sedet u pocitace/konzole a zkoumat jednotlive herni postupy a jejich aplikaci.
    Drive (na zakladni skole a behem prvnich dvou rocniku stredni) mi take nevadilo zkoumat jak vlastne mam tu a tu hru hrat. Jenomze potom v mem zebricku priorit proste prevladly jine veci a hrani ustoupilo do pozadi. Ted jsem na vysoke a jsem rad, kdyz najdu jednou za uhersky tyden cas si sednout na hodinku ci dve, a neco si zahrat. Proto vitam hry ktere mne vodi za rucicku vice, protoze kdyz stravim veskery cas studovanim hernich mechanismu, tak nebudu mit cas hrat hru samotnou. A nez zase budu mit cas hrat, tak je dost dobre mozne ze vsechno co jsem se naposledy naucil zase zapomenu (nadherne priklady je NHL 11, ktere pravidene hraji na NHL 94 nastaveni protoze cykl uceni a zapominani mne proste prestal bavit). Kratsi pribehove kampane maji tu pozitivni vlastnost, ze tu hru proste dohraju. U 60-ti hodinovych RPG jsem se bavil kdyz jsem na to mel cas. Ale kdyz proste ke hre nemuzete sednout 2 tydny, tak z vas vsechno to nadseni z pribehu vyprcha a pak neni uz zadna motivace to RPG dohrat.
    Chapu, ze pro lidi kteri na to maji cas, jsou hry se slozitym ovladanim a hernimi mechanismy zabavnejsi nez jednodussi a primocarejsi tituly z poslednich par let. Mne ale nevadi, ze se hry zjednodusily.
    • Ja uz davno tolik casu jako jsem mel na vysce nemam a presto mam radsi komplexnejsi hry a to rozhodne nejsem sam.
      Vubec mi nevadi, ze hraji hru nekolik tydnu a to, ze by ze me vyprchalo nadseni z pribehu tak rychle ocekavam mozna az v duchodovem veku, kdy to proste zapomenu.
      Kratke hry kupuji minimalne - za posledni roky snad jen Portal 2. Nastesti preferuji RPG, ktera byvaji vetsinou delsi nez hry ostatnich zanru.
      • Zalezi na tom, jestli hrajes hru, rekneme hodinu denne nebo hodinu jednou za dva tydny (muj pripad ... proste neni cas: skola, prace, dobrovolna cinnost, spolecensky zivot ...). Nerikam, ze nemam rad dlouhe a komplexni hry, ale kdyz zapinam pocitac/konzoli s myslenkou "kde sakra v te hre tedka jsem" tak to proste nejake to nadseni vysaje.
        Ja mam RPG take nejradeji, ale vetsinou na ne mam cas jenom behem nejakych tech prazdnin nebo po zkouskovem.
        • a proto hry potřebujou recap, slyšel jsem od lidí co nemaj čas že ME se nedal hrát po kouscích protože si nepamatovali vo co go. kodex ti neřekne nxichty lidí, to bude ten problém.
        • Souhlas. Čas je s postupujícím životem zásadní problém. Já už mám třeba 3 roky rozehraného Zaklínače a když se k němu jednou za půl roku dostanu, tak mám vždy problém se dostat myšlenkově tam, kde jsem byl.

          Problém je v tom, že většinou mladší hráči, kteří mají čas, většinou hry nekupují :-). Tudíž jsou pro vydavatele celkem nezajímaví.
          • Souhlasim s tim casem, tedy az s vyjimkou duchodu. Mam par znamych nyni jiz v duchodovem veku a ti maji casu spoustu *3*
            Jinak pokud hrajes hru jednou za pul roku, to uz je docela extrem. V tomto pripade uz musis mit pomalu problem shlednout film, ne? To same potom plati pro knihy apod. Jinak pokud by sis vazne chtel hru zahrat, par hodin na hrani si urcite najdes.
          • já mám dojem že mladší hráči se hlavně nechají hodně ovlivnit hypem a tím co je "in" ...takže o ty delší propracovanější, náročnější (ať už časově, nebo intelektuálně) hry stejně ani nemají moc šanci zakopnout :D a pokud náhodou ano, tak sou už tak rozmlsaní z AAA titulů jak se hrajou samy a rychle, že nebudou mít trpělivost ponořit se do nějaké komplexnější hry .... samozřejmě čest vyjimkám.
    • sry ale casove moznosti odrostlych hracu jsou myslim posledni vec ktera vyvojare zajima :) .. udelat 2.5 - 4 hodinovou hru je proste levnejsi nez udelat hru 20 hodinovou .. v pripade zajetych titulu se to proda i tak, resp. se to placne k MP, ktere je udelane z predchozich dilu a jen se upravi nebo implementuji nove prvky, v pripade tech nove vzniklych se to oplaca marketingem nebo se proste mystifikuje, ze hra trva prumernemu hraci 6-10 hodin a to ze ve skutecnosti jsou to hodky 3 se neresi .. kazdopadne na tve/moje/nase potreby vyvojari, resp vydavatele z vysoka se*rou .. a to si nestezuji .. to tak proste je ;)
      • Muzes mi rict, ktera hra se da dohrat za 3 hodiny? To bych teda chtel videt, ja takovou neznam, a to i kdyz si vzpomenou na extremne kratky Kane and Lynch 2. I to bylo rozhodne delsi nez 3 hodiny...
        • treba novy Medal Of Honor na hard pouze s pouzitim pistolky a vynucenych zbrani (sniperka, stat.kulomet .. ) .. neco lehce pres 2 hodky .. ale to kdyz se nejak nezdrzujes a proste jdes tak abys nechcipnul a je pravda, ze pocas loadingu jsem mel stopky pauznute (a myslim, nejsem si jisty ze i pocas tech uvodnich dlouhych animaci kdy nehrajes - jizda autem, pokec u ctyrkolek...) a uz jsem to predtim jednou hral na stredni obtiznost, coz taky nejake minuty usetri ... presto jsem se u toho celkem bavil ..
      • Ja vubec nerikam, ze casove moznosti odrostlych hracu jsou tim co vyvojare zajima. Prave naopak, souhlasim s tebou ze to je jen a jen o penezich. Jenom jsem se snazil vysvetlit ze pro nektere hrace proste neni problem ze jsou hry jednodussi a kratsi. Samosebou chapu ze pro vetsinu hracu je to asi problem.
        • okej ;) .. "ona ta jednoduchost her a jejich delka ma co docineni i s tim, ze se hraci obecne starnou a maji mene casu proto" .. me ten tvuj uvod nejspis zmatl :)
          • A ja se ne uplne dobre vyjadril. Nemel jsem to zobecnovat ... mel jsem spise rict ze existuji starsi hraci kterim kratsi a jednodussi hry vyhovuji.
            Na druhou stranu by se ale dalo rici ze starsi hraci trh takto ovlivnuji. Vekovy prumer hracu je ted kolem 30-ti let. Takovi hraci tedy maji vyraznou kupni silu, s niz dokazi ovlivnit jake hry budou vyvojari vytvaret. Jinymi slovy: nekdo proste ty COD, MOH atd musi kupovat, jinak by se studium proste nove a nove dily nevyplacely.
            • To je zajimavy. Me je 30 a COD, nebo MOH (ty novy) bych si nekoupil, co nekoupil, nechtel bych je ani zadarmo... Kupuju hry jako Alpha Protocol, Gran Turismo 5, Demons Slouls, Fallout New Vegas, atd. cim vic hardcore hra, tim lepsi...
    • Ach ten cestin ... taky bych si ten prispevek po sobe mohl precist, nez ho odeslu ...
  • Psychotic
    V zásadě s článkem souhlasím, ale myslím, že původní záměr zavedení svítících použitelných předmětů, automapy apod. nebylo pomoci hráči (nebo "zjednodušit" hru), ale spíše odstranit (zkrátit) nudné části hry a ponechat jen ty zábavné. Sorry, ale jestli někoho, jako jednoho kolegu níže, upřímně baví hodinu pobíhat po nějakém komplexu a hledat nějaký předmět nutný k postupu dál, musíte pochopit, že normálního člověka to prostě ukrutně nudí a smířit se s tím, že to už v žádné hře nebude.
    Druhá věc, proč se hry naoko zjednodušují, je to, že my sami se zlepšujeme. S desítkami dohraných titulů známe spoustu triků pánů vývojářů a rovnou s nimi počítáme. Do her ale nastupují i nováčci (a to i z řad dospělých), kteří to nevědí, takže je jasné, že tam musí být nějaká "casual" obtížnost...
    • Je otázka, jestli se toto nedá nějak vyvážit resp. nabídnout různé styly hraní. Např. vzpomeňte si na obtížnosti v Thiefovi - pokud hrajete na normal, tak v klidu zabíjíte a k projití stačí sesbírat hlavní poklad. Ten se dá získat poměrně přímočaře. Na mapě je ale spousta dalších zákoutí, které se hledají o poznání obtížněji. A koho baví je hledat, hraje na vyšší obtížnost, u které navíc nesmí nikoho zabít. Toto se mi zdá mnohem lepší, než obecně platné vyšší obtížnost = víc HP protivníků.

      Nezdá se ti, že se s zjednodušením vytrácí pocit "osobního" achievementu. Já si třeba docela dobře pamatuji, kde najít tu zatracenou korunku v prvním levelu Thiefa 2, kterého jsem hrál před X lety. Ale už bych asi nedokával říct, co se dělo v některých questech v ME 2, které jsem hrál minulý rok. Ale možná je to můj příapd.
      • Psychotic
        Dnes se spíš dělá: vyšší obtížnost = méně HP hráče, ale jinak jo.

        Je to tak u každého, ale to nesvědčí o kvalitě nových her, ale o tom, že ke hrám, co jsme hráli jako děti/puberťáci máme lepší vztah, než k těm dnešním. Komu je teď třináct, bude za deset let říkat "Dobře si pamatuji, jak jsem tehdy zabil Sarena v Mass Effectu, ale nedokážu říct, co se dělo v některých questech z Mass Effect 7."
        • Já bych řekl, že svědčí. I u nových her jsou momenty, které jsou dosti dobré a které si člověk zapamatuje. Třeba jisté rozhodnutí v ME ohledně jedné rasy.

          Jenže u nových her si člověk pamatuje třeba příběh. Ale nepamatuje si to, že by je hrál. Samotná herní část je totiž naprosto plochá. Cestička je tady, takže prosím odklikejte těchto pár nestvůr a následuje filmeček. Herně tam toho moc originálního není. Pokud je problém, dá se vyřešit rychlejším klikáním. I ten Saren se dal zabít bez přemýšlení (i když zde byla docela dobrá vychytávka s jeho první smrtí). Od hráče to prostě nevyžaduje moc hraní. U strategií v single playeru je to podobné, ale tam už se jaksi počítá s multiplayerem, který to do značné míry zachraňuje.

          Samozřejmě, čím více toho člověk zažil, tím míň mu toho připadá originálního a zajímavého. Pokud bych hrál ME 2 jako první hru v životě, tak budu určitě nadšený.
          • Psychotic
            Bohužel moje odpověď zůstává stejná. Také si budu spíše pamatovat, jak jsem jezdil ve svém prvním autě, než ve svém desátém. Ale to neznamená, že to první je lepší.
            Při objektivním zhodnocením dle mého neexistuje nic, v čem by hra z roku 2001 byla lepší, než hra z r. 2011. A když říkám nic, myslím tím nic. Z toho lze vydedukovat, že původ faktu, žo Heroes 2 stavím nad Heroes 5, je nejspíš čistě psychologický.
            • Tedy, že by měl Dragon Age velkolepý příběh, to mi nepřijde. Baldury (druhé) ho měly rozhodně lepší. Ale ono celé to je na tom, co kdo preferuje. Dragon Age mě naprosto nebavil, ačkoli Baldur's Gate, Icewind Dale nebo Neverwinter Nights mám opravdu rád.
              Jinak pokud si hrál Double Agenta na PC, x360 či PS3, tak se nedivím, že si mu na chuť nepřišel, ale ta hra je hodně odlišná a já, jakožto milovník žánru stealth - od Metal Gearů, Thiefa, Hitmana, Cold War, Velvet Assassin až po Splinter Cell - jsem v podobných hrách jako doma.
            • Psychotic
              RE: GH
              Tím se přesně ohánějí ti takzvaní staromilci. Podle mě ale nedochází k degradaci herního systému, jako spíš opravdu jen odstraňováním nebo zlepšováním zbytečného nebo zjednodušováním příliš složitého na úroveň Easy to Play, Hard to Master. Občas ale vývojáři kapánek přestřelí...

              Jinak narážka na Heroes 6: Podle mě nemusí jedna surovina místo pěti nadělat nějakou velkou paseku, ve StarCraftu tento systém funguje a na přílišnou jednoduchost si nikdo nestěžuje.
            • Psychotic
              "Díl, který mě bavil nejvíce převládá nad ostatními svou kvalitou, ne nostalgií"
              S tím bych souhlasil, pokud by se jednalo o kvalitu ve své době, ne ve srovnání s dneškem. Bohužel většina sérií se za posledních deset let změnila natolik, že je těžké porovnávat dnešní díly se staršími (viz. RE).

              Max - Bavily mne oba díly, dvojka víc hlavně proto, že jsem ji hrál na PS2, zatímco jedničku na PC, takže zde můj názor nemá význam. Na druhou stranu zde nemá srovnání smysl, jelikož obě hry jsou téměř totožné.

              Hitman - Pokud vím, v žádném díle nezavedli žádnou kontroverzní novinku, kvůli které by se strhla diskuze, zda byl předchozí Hitman lepší, než ten nový. Pokud základ hry neztrácí dech, je u mě nejlepší díl ten s nejvíce možnostmi a nejlepší grafikou, což je Blood Money.

              Splinter Cell mě bohužel absolutně nebaví. Zkusil jsem původní díl, Pandora Tomorrow a Double Agent, ani ťuk. Takže nemůžu soudit.

              Baldur's Gate totéž. Bavil mě Icewind Dale (téměř totožná hra, jen není zaměřená na postavy), ale nejvíc Dragon Age. Pěkná 3D grafika a velkolepý (neříkám dobrý) příběh na mě zkrátka udělají větší dojem.
            • Jak se to vezme. Je lepší jezdit autem jako řidič, nebo spolujezdec? Oboje mě dostane z místa A do místa B přibližně stejně rychle, cesta je stejná, krajina kolem je taky stejná. Přesto větší zážitek je asi z řízení než z jízdy jako spolujezdec (jakkoliv je pozice spolujezdce velmi praktická, protože si může odpočinout, může číst atd.).

              Heroes 2 i 5 se mi líbí obě. A tady opravdu vidím rozdíl čistě psychologický, protože systém se od té doby příliš nezměnil. Na druhou stranu člověka může nudit hrát pořád to samé, takže jistý subjektivní důvod pro nižší hodnocení tu určitě je. Ale jsem zvědav, co budeš říkat na Heroes 6.

              Obecně totiž lze jakoukoliv hru objektivně degradovat. Třeba ty Heroes. Nejdřív například zrušíme lodě, protože se používají jen na málo mapách a nepřispívají celkové hratelnosti. Taky zrušíme upgrady jednotek, protože to vede k dvojkolejnosti systému, což je zbytečné. Dále zrušíme atributů a magie hrdinů, protože systém je příliš složitý a neprůhledný a hráči se v něm ztrácí. Místo toho bude mít hrdina jen jedno kouzlo, které bude dávat nějaké dmg, které se bude s postupem času zvyšovat. Dále dáme větší důraz na soubojovou složku, takže omezíme hraní na strategické mapě a vylepšování hradů. Možnost nakupovat lepší jednotky do armády bude nově vázána na počet obsazených hradů. Doly nebude třeba obsazovat, ale budou patřit k hradu. Není to krásná představa? Jistě by to zpřístupnilo Heroes více hráčům a umožnilo mít vyšší zisky :-). Některé možnosti (jako třeba ty lodě) pak nabídneme jako DLC za příplatek :-)
            • Tedy nevím, ale nostalgie zase tak moc u mě nefunguje. Když popřemýšlím o herních sériích, které jsem hrál celé, tak tu nostalgii tam nevkládám. Díl, který mě bavil nejvíce převládá nad ostatními svou kvalitou, ne nostalgií.
              Například série Metal Gear. Je jedno, zda hraji první díl z roku 1987 nebo poslední, z každého si pamatuji spoustu emotivních momentů, soubojů, které nikde jinde hráč nezažije...
              Max Payne - myslím, že první díl je u mnoha lidí oblíbenější, ale pro mě mají oba svou kvalitu, každý je lepší v něčem jiném, z každého si pamatuji mnoho momentů.
              Hitman - Blood Money je považován za nejlepší díl, ale člověk si pamatuji v podstatě každý díl, co v něm dělal, co by neměl dělat...
              Splinter Cell - Chaos Theory je (nepráven) označován za nejlepší díl (lepší díl je jednoznačně oldgen Double Agent), ale momentky, které si pamatuji jsou v každém dílu, a například nejvíce na mě (docela překvapivě) zapůsobil Conviction.
              Ale například Baldur's Gate nebo i Neverwinter Nights ve mně zanechalo mnohem více než celý slavný Dragon Age.
              Série Resident Evil, miluji všechny díly, vzpomínám na mnoho věcí ze starších dílů, ale to samé dělám u těch nových... Navíc jako první jsem hrál úplně původní díl, ale za nejlepší považuji druhý a čtvrtý díl.
              Je pravdou, že si rád zapnu hru, na které jsem opravdu vyrostl a řeknu si "to byly časy", ale to je tak vše. Možná to je tím, že mé začátky byly na NESu, kde jsem strávil mládí na něčem trochu jiném, než se mi dostávalo v dobách kolem PSX a později.
              EDIT: K větě "Při objektivním zhodnocením dle mého neexistuje nic, v čem by hra z roku 2001 byla lepší, než hra z r. 2011." - existuje. Podívej se na Mafii 1 a 2, u prvního dílu je skvělý příběh, zajímavé charaktery, zabávná jízda a střelba... co máš u druhého dílu? Nezajímavé charaktery, naprosto děravý příběh, nudné ježdění a střelba... A to je naneštěsí objektivní názor, stačí si zahrát obě hry po sobě a u druhého dílu se budeš nudit - tedy já se nudil neuvěřitelně.
    • Pointa je v tom, ze pokud je hra dobre navrzena, behat po nejakem komplexu nepotrebujes. Tem schopnym dojde kde co najit vicemene okamzite. To samozrejme klade naroky jak na schopnosti hrace tak na schopnosti vyvojare. Treba Portal 2, ten byl navrzeny logicky a intuitivne a byl jednoduchy, ale nasli se i takovi, kteri dokazali u nekterych mistnosti zakysnout na nekolik hodin (tam se nehledaly predmety, ale plochy - jako priklad to snad ale staci).
      Samozrejme chapu, proc jsou hry zjednodusovany a neocekavam, ze se to u komercnich her zmeni.
  • No mě trochu to malování mapek u starých RPG bavilo.. abych se přiznal. A asi to mělo nějaké kouzlo, pokud jsi přehlédl truhlu, nebo nějakou odbočku, tvoje blbost, tajná tlačítka tehdy taky neblikala, byla třeba jen o odstínek barvy světlejší.. přehlédl jsi.. tvoje blbost.. Pravdou je, že v té době bylo velmi málo lidí, kteří takovéto hry dohráli do konce. Jenže chápu to tak, že tehdy byl zábavní herní průmysl ještě tvořen pro zábavu.. ten dnešní je jen pro prachy. Dneska každá stířlečka je stejně naskriptována pro přímý postup a to má mapu a zlatou šipku pro pitomce aby věděli, že mají jít ROVNĚ, munice a lékárny už nejsou poschovávany v temných zákoutích, ale prakticky se jim při postupu nedá vyhnout tak, abych je "nesebral".. nebo nad nima září neonový nápis přez půl obrazovky. A strategie? Kde jsou ty strategie, kdy viděl člověk na půl obrazovky před sebe, proboha to měl Žižka nebo Napoleon taky možnost lítat v satelitu a skenovat si bitevní pole, aby viděl co a kde ten nepřítel má rozestaveného? No jasně, dnešní hry jsou daleko user-friendly.. pro masy.. jaká to škoda..
    • Jaký starý RPG máš namysli? Rád bych si nějaký RPG, kde si kreslíš svoji mapu zahrál *4* Díky *3*
      • wizardry 7
      • To, co psal Martin + (z tech znamejsich) Wizardry, Bard's Tale.
      • Dungeon Master 1(dvojka nevim), starsi ultimy, starsi serie might&magic, nevim Ishar atd atd, @Rumcajs osobne mam radsi mapu a plynuly uhel otaceni nez tyhle dneska hodne zastarale
        ctvereckove dungeony miight &magic 6-8 nejlepší řešení(treba zlodej mel odhalovani skrytych pasti a tajnych pasti), i když grafika i v době vydání až na 6ku nic moc
      • ja, tak 15-17 let zpatky, srotil nejakou textovku na Didaktiku Beta kde jsem si mapky kreslil :)
  • Neni pochyb o tom, ze nove hry jsou v mnoha ohledech jednodussi nez ty stare. Ono je v celku jasne, ze ke zjednodusovani dojit muselo.

    Rozhodne, jak se pise v clanku, za parametr obtiznosti hry nepovazuji vysvecovani veci, co vypadly z potvor. To jsou vse vetsinou jen pomocne funkce, ktere neovlivnuji klicove aspekty hry. Napriklad zminovane kresleni map, to byla vzdy jen zdrzovacka. Sice to prispelo k realisticnosti, ale bylo to take otravne.

    Treba strategicke hry se nejak vyrazne obtiznosti nezmenily. V minulosti i soucasnosti jsou hry, ktere nabizeji tuny strategickych a taktickych moznosti - jen se lepe ovladaji a jsou (nekdy) prehlednejsi.

    Hry se zjednodusily hlavne tam, kde je treba pouzit mozek, tedy reseni ruznych logickych ukolu apod, ale tyto hry jsou vetsinou okrajova zalezitost.
    Pak se hry zjednodusily u FPS, coz je hlavni tahoun mainstreamu. Zjednoduseni UI a ovladani tady primo ovlivnuje klicove aspekty hry a dela hru jednodussi.

    Vysvecovani aktivnich prvku u adventur podle me castecne zpusobilo nelogicka reseni problemu, podstatne ulehcilo praci vyvojarum s level-designem a podstatne snizilo obtiznost reseni problemu. Pixel hunting aplikovali jen slabsi hraci, nebo vsichni - kdyz byly ukoly spatne (nelogicky) navrzene. Pak se zacal pouzivat styl pouzivani vseho na vsechno apod.
  • Asi největší rozdíl mezi současnými a staršími hrami je v tom, že ty starší byly založeny právě na zavázanosti hráče oné hře. Mnoho her se muselo hrát stylem pokus/omyl. Klidně vás na konci levelu zabil extrémně tuhý nepřítel jen proto, abyste zjistili, že jste o 10min dřív špatně odbočili nebo na začátku levelu vzali špatnou zbraň. Kdyby ale už tehdy existovaly uživatelsky příjemnější hry, asi by se hráči na hru s takhle nesmyslně zvýšenou obtížností vykašlali. Takto zvýšená obtížnost tehdejších her často jen vyrovnávala technické omezení. Protivníci sice měli špatnou AI, ale bylo jich víc nebo byli odolnější. U adventur a s nimi spojeného pixel huntingu šlo navíc často jen o umělé prodloužení hry, ke kterému ještě přispívaly nelogické kombinace předmětů v inventáři (bohužel tohle v adventurách stále přetrvává).
  • Dnešní hry, jsou nejen lehké, ale hlavně nudné s příšernou herní náplní! Do háje jdou hlavně FPS, kde se autoři všemožně snaží tvořit děj v pseudo budoucnosti se všeljakými mutanty. Upřímně mi bylo skoro až do breku, když jsem hrál nejnovější Medal of Honor a musel si uvědomit že tohle je pokračování něčeho tak úžasného jako byl Allied Assault, nebo Pacific. Kde jsou ty doby, kdy rok co rok vycházeli naprosto špičkové hry, které člověk vydřel hrát měsíce a měsíce. A to se vůbec nebavím o daleké minulosti, bavím se o době her jako Mafia, Vice City, Rome Total War, Call of Duty/Medal of Honor, Splinter Cell, Need for Speed Underground...upřímně vůbec nedivím, že vzkvétá pirátství, když si uvědomíme že dneska se dělají hry za 1. pro peníze, 2. pro peníze 3. někdy možná aby hra za něco stála. Defakto poslední rok hraju vesměs jenom Football Manager a s kámošema po netu Modern Warfare a FIFU 11
    • TPS jsou v pohodě a mnoho současných her se dost povedlo (Dead Space, Mass Effect, hry od Rockstar, Assassins Creed), ale FPS jsou opravdu v hrozném stavu. Crysis byla snad poslední FPS, která nějak vybočovala z toho stupidního CoD-like stylu, a to už jsou skoro 4 roky. Už aby tady byl další Half-Life.
      • Tak Assassins Creed B. je jedinná letošní hra, u který hsen vydržel sedět déle jak 10. minut. Jinak FPS jsou fakt naprosto v příšerným stavu. Nejde o ten CoD-like styl, ale o naprosto příšernou herní nápln a prostředí (to např. naprosto odrovnalo Crysis 2, jinak technicky kvalitní hru). Vlastně od CoD MW jsem dokonce dohrál tuším jenom Call of Juarez Bound in Blood. Prostě pryč jsou ty časy Half-Life 2, Medal of Honor AA, Far Cry a dalších...
        • I mezi soucasnymi fps se najdou povedene tituly,neni jich moc a mezi temi vyhypovanymi cody,mohy,bf (vsechny tak nejak to samy porad dokola) apod tak nejak zapadaji.Minuly rok me z fps zanru zaujmul jenom metro 2033 a stalker:COP,ale u tehle dvou her jsem se opravdu bavil.Metro ma sice delku jen par hodin,ale melo to atmosferu a u noveho stalkera jsem stravil casu opravdu hodne.
  • Nejlepsi by bylo kdyby si clovek mohl ruzna "prilepseni" vypnout. Bylo by to jen na hraci jestli to bude nebo nebude pouzivat. Proc lidi kritizovaly napr respawn u Bioshocku. Kdyz se mi to nelibi tak si tu "vychytavku" vypnu. Nebo treba koukani za roh v Mafii 2, kdyby to slo vypnout at si clovek hru prizpusobi podle schopnosti. Porste by mela bejt moznost volby na hraci.
  • Tenhle článek mi připoměl čas okolo mého hraní Mafie 2. Když jsem hru dohrál, tak jsem z ní měl spíš špatný pocit. Myslel jsem si, že to bylo způsobeno přílišným očekáváním. Nedalo mi to a znovu jsem si nainstaloval Mafii 1. Při hraní jedničky jsem si uvědomil, jak moc je hratelnost ve dvojce zlehčena. Mám k tomu dva důvody: 1. je zde už probírané zvýraznění předmětů. Jestli si pamatujete misi z Mafia1, kde jdete vykrást banku. Vevnitř narazíte na mříž, která je zamčená. Kromě nápovědy "mříž je zamčená, najdi klíč":) se nikde nic nezvírazní. Takový detaily jsem si už nepamatoval, tak jsem začal hledat. Pobíhal jsem tam celkem dlouho ale pak vidim kliče vysící na háčku u bankovní přepážky. A měl jsem z toho fakt radost, že jsem ty klíče našel. V Mafii2 by mi tento ukol zabral pár vteřin, protože klíč by svítil na kilometr daleko. Záleží taky na tom, co po hře hráč chce. Já osobně bych si vybral tu složitější verzi, i když tam hrozí frustrace kvůli nenalezení blbého klíče. Ale o to je lepší, když si pak cestou do práce řikáte..."třeba ten klíč je někde tam a tam......" a těšíte se, že ten problém vyřešíte aý přídete domu.

    2. důvod, a to bych chtěl znát vaše názory, je schovávání za překážkami. A to mám na mysli schovávání s možností koukání "za roh". Znovu srovnám Mafii 1 a 2. Po dohrání dvojky jsem ve statistikách měl asi 500 zabitých a z toho 400 do hlavy. Přestřelky byly opravdu jednoduché. Styl schovat se, v bezpečí zamířit na hlavu a pak jen na okamžik vykouknout a jen zmáčknout spoušť mě fakt nebaví a bohužel se to dost rozšířilo a je to snad v každé druhé hře.

    Podle mě je to další berlička, jak ulehčit průchod hrou a způsob, jak namastit hráčovo ego, že dohrál hru, i když celou ze skrytu a koukáním za roh.

    Hlavní důvod už tu byl kolikrát zmíněn a to jsou prachy, ale myslím, že by to šlo udělat lépe i v dnešních napjatých rozpočtech. Já bych volil radši možnost hrozící frustrace a větší výzvy, než průchod hrou s jedním prstem v nose a druhým v jiném tělním otvoru:).
    • Stoupeek, právě proto jsem si Mafii II zmodoval. Najdi si na stránkách moddb.com

      Mafia II: Reminscence of the hype

      Osobně upraveno tak, aby gameplay alespoň vzdáleně představoval výzvu. Teď končím bakaláře, pokud dá Pán a povede se, tak se hodlám Mafii II podívat na zoubek jseště jednou a ještě důkladněji.
    • ad 1) na hledani klice mas 2 moznosti: slabsi hrac bude hledat vsude a to jej znechuti (to je nude asi pro kazdeho). Schopnejsi hrac se zamysli a klic najde hned. Bohuzel je tech schopnych hracu mensina, takze aby se hra dobre prodavala, musi se podridit schopnostem mainstreamu. Take navrh ukolu pak stoji vic casu, protoze tam, kde se musi zamyslet hrac, se musi vyvojar zamyslet dvojnasob.

      ad 2) kryti a vykukovani je normalni strategie i v realnem svete. V kazdem pripade si ale zpoza krytu konvencni zbrane zamerit nemuzes. Takze vykukovani je v poradku, ale zamerovani zpoza krytu uz ne - tato funkcnost, ale byva spise vedlejsim efektem implementace kryti.
      • Souhlasim s tebou kromě tý poslední věty. Podle mě to v žádný hře není vedlejší efekt, ale záměr právě kvůli schopnostem mainstreamu, jak píšeš víše.

        Jaký by byl problém omezit kameru, když je "avatar" přilepenej ke stěně, tak, aby nešlo koukat za překážku?
        • jojo .. spravne, a v nekterych hrach to tak je .. by mel byt zamerovaci kriz viditelny az po vykuknuti s tim, ze predem si zameris jen hrube, odhadem bez krize .. vrcholem toho, jsou pak hry kde je "blind shooting" tak presny, ze clovek se nemusi ani vykuknout ale proste zameri a klikne 1-2x ... celkove nesouhlasim tak uplne s clankem .. ano uzivatelsky jsou hry prijemnejsi ale primitivnost drtive vetsiny dnesnich her s tim nema absolutne co delat .. jsou to veci jako prakticka nesmrtelnost i na tezsi obtiznosti, AI zamerne reagujici opozdene, extremni vodeni za rucicku, kdy pokud udelas vsechno tak jak chcel vyvojar, tak ti steci sipka dopredu a leve tlacitko mysi .. tim nerikam, ze me nektere dnesni hry nebavi ... ale clovek to musi hrat na nejtezsi obtiznost aby pocitil nejakou vyzvu nebo nemohl hrou proletet za par hodin, coz je ale pak casto pokazeno umelym nastavovanim obtiznosti (proc by mel stejny vojak vydrzet na HARD 2 rany do hlavy a 9 do tela, kdyz na MEDIUM mu staci 1 a 3) a podvadenim AI, ktere nekdy vede spis k znechuceni ...
        • Ten vedlejsi efekt jsem myslel ohledne toho mireni zpoza krytu. Samozrejme jsou i hry, kde je to zamerne, ale tam je to jasne videt - vetsinou jde o konzolove strilecky videne z kamery "za zady".
  • Z ekonomického hlediska hra MUSÍ být maximálně jednoduchá a pochopitelná.
    Zaprvé je to dáno obrovskou nabídkou na trhu. Hru kterou je složité se naučit (je příliš komplexní - například jako Dwarf Fortress) většina současných hráčů spustí - klik sem klik tam, jsem mrtvej. To je ale kravina. Jdu si stáhnout něco jinýho = tvůrce složité hry okamžitě vypadne z mainstreamu a nemá zisky. Klient utíká ke konkurenci.
    Během mých začátku před dvaceti lety (Dungeon master, Eye of the Beholder) se k člověku dostaly tak dvě hry do roka. Tak jsem pak pochopitelně strávil klidně i týden abych se hru naučil ovládat a pak jsem ji půl roku hrál.
    Aktuálně je pro vydavatele výdy nejlepší, aby hra byla jednoduchá, každý ji pochopil, zaujala co největší masy (co nejvíce lidí si ji koupí) a aby šla ideálně do týdne dohrát. Hráč je spokojenej - "jsem dobrej, dohrál jsem to, jdu se pochlubit achievementem na facebook, ať kámoši viděj že nejsem lama. Tak a co zapařím teď? Tyjo, Patrik už dohrál XY a za 16 hodin, tak to musím dát taky..."
    Dříve také nebyl počítač vybavením každého desetiletého kluka, vydělalo si na něj pár pracujících víceméně dospěláků. Teď musí být hry upraveny tak, aby to prostě pochopil i ten desetiletý kluk a přinutil rodiče, ať mu to koupí, že všichni ve třídě už to mají.
    Dnešní mainstream hry jsou jednoduché. Můj sedmiletý syn dohrál singleplayera Starcraftu II bez větších problému. Red alert s datadiskem to samé. A i lehce složitější hry typu Mass effect I nebo II (aniž by uměl anglicky metodou pokus omyl a tím pádem s pořádným renegade statusem :P ). Přednost dává ale nedohratelným sandbox hrám typu Simcity, Rollercoaster, Cities. V současném mainstreamu prakticky není hra, kterou by nedokázal kvůli složitosti hrát. Jen občas je problém právě jazyková bariéra v hrách co mají "více kecání". U většiny her jako RTS, auta typu NFS, sporty ... mu stačí vysvětlit těch 5 kláves, co se používají a je schopný to na easy obtížnost sám vyhrát. Totéž by platilo samozřejmě o střílečkách v singleplayeru - ale ty se mu ještě pár let instalovat nechystám. Nemá problém ani s novodobými MMORPG typu Runes of Magic. Nad postavičkami svítí holt vykřičník tak si nabere questy a běhá a občas nějakej splní. Občas lehne, občas si něco koupí co má hezký obrázek.
    Hry jsou prostě více dostupné všem věkovým skupinám. Tím pádem už v komerčním mainstreamu nejsou exkluzivní záležitostí pro "pár vyvolených", kteří si v dnešním uspěchaném světě najdou dost času, aby se jednu hru učili týden a pak ji 2 roky hráli. Nevadí mi to. Stále jsou jednotlivci a firmy, které dělají specializované hry pro skupinky hráčů, kterým komplexnost a propracovanost zaměřené na herní mechanismy nevadí. Nejsou to tituly kde milióny dolarů padají na profi herce, grafiku, marketing... Sice jich není mnoho ale aspoň mne nemusí mrzet že zatímco rok hraju jednu hru tak mi jich 50 dalších uteče.
    A ano, kupuju i mainstream hry a často mne na pár hodin dobře baví. Jen vždy počkám rok dva až uzrají po několika patchích a hlavně na rozumné ceny. Jako třeba Mass effect I poté co vydali dvojku. Nebo před půl rokem za pár eur Oblivion GOTY. Já si to na dva víkendy užiju a prckovi se to líbí.
    • Je to trochu offtopic,ale nada mi to. Jestli si treba Oblivion uzijes za dva dny,tak je neco spatne. To je prave hra,kde clovek muze v pohode stravit 100 hodin cisteho! herniho casu. Realny cas je pak mnohem vetsi. Mozna jsi to jen nesikovne nepsal.
      Ale souhlasim s tebou v tom,ze hry je lepsi kupovat az po case. A dneska ani kolikrat nemusis cekat dlouho. Ruzne vikendove akce treba na STEAMU(ale i jinde samozrejme) nabizeji treba mesic stare hry za polovicni cenu. A patche? Dneska to vubec neni tak strasne jak si mnozi mysli. Ano,obcas nemuzes u cerstve vydane hry splnit jeden dva questy z cele hry,ale neni to nic co by kazilo hru samotnou.
      • Oblivion je zrovna hra, která svou triviálností, opakovatelností přestane bavit spousty lidí do několika dnů. Sandbox rpg jsou fajn, ale musí pořád existovat možnost se vrátit do propracovanějšího příběhu co nadchne a ne zcela znechutí...
  • Je to jednoduché - lidi (hráči) jsou jednodušší a proto i hry jsou jednodušší. RPG, dungeony a adventury, které vycházely v 80. a 90. letech, by z dnešní generace nikdo neměl šanci dohrát.
    • Tak to s tebou maximálně nesouhlasim. Myslím si, že generace hráčů dnešní doby je chytřejších než generace hráčů 80. a 90. let, ale dnešní hráčská populace je nesrovnatelně větší a herně gramotnější, změnila se doba, a to do hektičtější a stresovější roviny, herní průmysl se neuvěřitelně rozrostl a zasahuje mnohem vetší spektrum hráčů. A tím se zase vracím k těm penězům, o které jde především. Podle mě by to zvládli uplně stejně, jako ty, když si ty hry hrál, né-li lépe.

      A teď mě napadá, že bys měl vyvýjet hry, protože máš asi stejný názor na hráče jako spousta vývojářů - "když jsou ti hráči tak blbý, proč jim dělat složitou hru"!
    • ucho
      přiznej barvu, že ty sis článek nepřečetl, jen nadpis :)
      • Proč myslíš?
        • ucho
          protože článek to celkem obšírně rozebírá a řeší. není zrovna krátký a problematika vlastně ani není tak jednoduchá, jak se může zdát. ty to ale zjednodušíš a vlastně odpovíš stylem, jako bys odpovídal pouze na název článku (a tím naprosto zazdíš celý článek a věci, které rozebíral). proto si to myslím...
    • Blbost, jde jen o prachy. Náročnou nebo úzce zaměřenou hru si koupí málo lidí
      • a protože většinu lidí na světě tvoří blbci, musí být hra co nejvíc blbá aby si ji také co nejvíc blbců koupilo... *1*

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit