No já ti nevím, když na mě hra to rozhodnutí vybalila, tak jsem sotva měl čas takhle nad tím uvažovat...

" ale rozhodování víc typu "kterej z těhle dvou mi víc pomůže k dosažení mích cílů", proto je pro mě prezentace Iorwetha jako vraždícího psychopata naprosto účelová -> hrač řeší dilama "jasně tenhle chlápek je sice hajzl, ale zná Letha, zná jeho plán i jeho kumpány a když půjdu s ním, mám větší šanci že ho chytím." - Zajímavé, že o tom mluvíš, protože tohle přesně jsem si říkal jako morální a hlavně logickou omluvu pro to, když jsem v druhém gamplayi Iowertha zvolil - chtěl jsem si to dát za elfy, takže jsem hledal nějaký rozumný argument, proč se k Iowerthovi připojit a odůvodnil jsem si to přesně tím, co píšeš. Faktem ale je, že při prvním hraní nevíš zhola nic o Iowerthovi ani o tom, co všechno tě po tom klíčovém rozhodnutí čeká, nevíš vůbec nic o tom, co všechno ví/neví, jestli tě nezradí, jestli ví, jak se z Flotsamu dostat, jak užitečný pro tebe bude atd. Navíc, při rozhovoru mezi tebou, Lethem a Iowerthem se částečně potvrdí, že o skutečných plánech Letha ví houby. Jako hráč stojíš před volbou a máš v ruce tyhle karty: Nevím, kdo z těch dvou je pro mě větší "leverage" - s kým mám větší šanci na úspěch - jeden je týpek s konexema, druhej měl osobní spojenectví s člověkem, po kterým jdu, ale očividně byl drženej v temnu. Třeba mi to jen tak připadá, ale jak říkám, nakonec se stejně rozhoduješ jen a pouze podle preferencí, protože ti nic jinýho nezbejvá. No a na jedný straně máš týpka, co tě dostal z lochu, je férovej a očividně tvůj spojenec a na straně druhý elfa, se kterým jsi prohodil asi tři věty, z nichž většina se nesla v dost nepřátelském duchu. Já prostě při prvním hraní opravdu netušil, proč bych měl Iowerthovi ten meč dávat a zrazovat Vernona (mohlo by to klidně dopadnou tak, že bychom po boji ochromeného Iowertha s Vernonem vyslechli, co já vím - při volbě, jestli mu dát/nedát měc, není podstatný ten motiv volby strany, vždyť ty víš kulový, jak se to celý vyvrbí , je tam spíš klíčový ten motiv zrady, pro níž já prostě nevidím opodstatnění) - na to jsem toho věděl opravdu až příliš málo a bylo tam až moc proměnných...

Ale ty, Amaroun, labrador a určitě spousta dalších hráčů jste důkazem, že na Iowerthovi asi prostě něco je, co vás dohnalo k tomu s ním sympatizovat, přestože jste nevěděli, co bude dál. Já jsem tedy to NĚCO neobjevil, ale to může být můj problém, nikoliv hry. Každopádně díky za podmětnou diskuzi.

Dobře, ale to mluvíš o veverkách, resp. elfech obecně. Kde tam máš Iowertha? Z knih i z prvního dílu ale víme, že dobrá/špatná není ani jedna strana. Navíc, Iowerth ani Vernon ve druhé kapitole už nesymbolizují Veverky/lidi, mají svou vlastní osobní story a vlastní cíle. Ta volba z první kapitoly je prostě o tom, jestli ti připadá férovější Iowerth, nebo Vernon, celé je to o nich dvou. A já prostě nenašel jediný důvod, proč Vernona, člověka, který mě zachránil, zradit a přidat se k elfovi, kterého jsem potkal všehovšudy dvakrát, navíc jen zběžně... Tohle je to jediné, co hře vyčítám. Ale ok, evidentně to pro jiné lidi nebyl problém, což je ve výsledku konečný argument proti mně...

Kdyby to bylo tak, jak nad tím uvažuješ ve druhém odstavci, ta hra by vskutku byla masterpiece. Když při hře za Vernona stojím před Saskií a ona mi říká, že by se jí hodil někdo jako já, nebo tak něco, Geralt sám odpoví (ty nemáš v tu chvíli žádnou volbu!), že nemůže, že má vlastní plány atd. V tu chvíli jsem byl na tu hru opravdu hodně naštvanej. Moci přestoupit, neřeknu proti podivnému vypravěčskému stylu z první kapitoly ani popel.
Mimochodem, i kdyby byli Iowerth a Vernon vykresleni v první kapitole stejnou měrou, Geralt stejně nemá tucha o budoucích událostech,takže ta nemožnost přestoupit k Sakii mě prostě štve víc a víc. To mi přijde jako možná ještě zásadnější fail.

Každopádně dík za kvalitní pokec, bylo to podnětné, konečně diskuze, která za něco stála.

Takže se mám v hodině pravdy rozhodnout pro Iowertha, protože ho neznám a mám podrazit Vernona, kterej mi zachránil život, když mě dostal z vězení?? Wau, to je vskutku geniální! Rád bych byl podobných geniálních nápadů v budoucnosti ušetřen... Já nechci, aby mi hra servirovala Iowertha kladně, já chci, aby mi dovolila ho poznat natolik, abych na něj mohl vůbec mít nějaký názor.

Zřídla (ne)ovládají divokou magii a mimo jiné dovedou cestovat v čase a mezi světy. Geralt dá Alvinovi pouta z Dwimeritu, jež redukují magické schopnosti a později mu v polích Alvin pokládá otázky (ohledně světa, morálky atd.) Jak jistě víš, Alvin pak zmizne... Později, když s tebou Velmistr mluví, ti do xichtu vpálí tvá vlastní překroucená slova a to v závislosti na tom, co jsi alvinovi řekl v polích (tzn repliky se mění podle toho, co jsi alvinovi řekl). Když ho pak zabiješ a stojíš nad jeho tělem, objevíš u něj pouta z dwimeritu - ta samá, co jsi dal Alvinovi až na to, že tahle jsou mnohem sešlejší...

milujem dwarfov, takze ked som sa dozvedel ze budem v druhej kapitole v inej lokacii bol som z toho dost v p*ci. Ale je to uzasne. Presne tak to ma byt, nie ze vypocitavo rozmyslas co urobis, kliknes na moznost v dialogu, uvidis co sa stane, kolko expov dostanes a potom to loadnes a skusis inak. To je tupota.

CD Projekt to robi jednoznacne najlepsie. A bioware? ME3 a tvoje rozdhodnutia nemaju prakticky ziadny dopad na vysledok hry, to je vsetko co k tomu poviem.

"Bioware chce - a několikrát to prohlásili - dělat hry, kde jsou volby opravdu obtížné, chtějí hráče emocionálně zdevastovat a vyšťavit, prostě postavit před morální volbu, jejíž následky víš/tušíš. "

Ja si teda asi ziadny taky moment z ich najnovsich hier nepamatam.

Neříkám, že to je dobré nebo špatné, jen že to je na poli RPG her už hodně ohrané klišé. Zatímco v literatuře se žánr fantasy za posledních cca 30 let hodně proměnil (Abercrombie, Erikson, Martin...), tak hry zůstávají v drtivé většině někde na úrovni Pána prstenů s jeho jasně vyhraněným rozdílem dobro-zlo.

jeste jsem zapomnel na Manawydan to je hodne peknej server

normalne si mi pripomnel ultimu online tam sem na jednom RP serveru hral za hranicare a po delsim hrani sem si poridil srub v prirode a jelikoz jsem umel stopovat a ochocit zvirata jsem si vetsinou vydelaval tim ze jsem prodaval kuzi a prodaval kone vzdy kdyz zamnou prisel nejakej hrac co hral za cloveka tak mi musel nejdriv nasekat drivi nez jsem mu prodal kozesiny a kdyz chtel kone tak jsem si nane vymyslel ruzny lotroviny aby ukazali ze se o toho kone budou dobre starat xD myslim ze nekteri hraci me nenavideli ale sem si jistej ze aspon par lidi to bavilo :)

Sapkowski je trošku prý namyšlenej co jsem slyšel, ale nevím nedělám z toho závěry.

Jak by se mohlo na Sapkowskiho zapomínat, když sám spolupracoval na hře Zaklínač 2?
Máš to i v endingu