Pochop ale že to že geralt nedostal info o Iowerthovi není chyba ...prostě někdy o někom víš vše a o někom nevíš nic a stejnak se musíš rozhodnout :)

A proč je prostě nešlo dát dohromady (Iorwetha i Rocheho) a vysvětlit jim větší zlo a udělat si partu. Takhle bych to řešil já osobně, pomoc si :)) Sympatický jsou mi oba. Každýho chápu. Na to že je ta hra vonabí šedivá, tak tohle je hodně modro-červený :D

mam ten stejnej problém

Hra je to zajímavá, začal sem po letech znovu a nenudím se. No první dohrání bylo hold za Roche, ale ta skutečnost, že se po první kapitole už nedá změnit strana mi trochu vadila. No hlavně kvůli drakovi, kterého nešlo zachránit. Draky mam hold rád.

Každopádně zabít Helnesta...je moc fajn. jen škoda, že tu není víc možností na zabití těch čarodějek z lože.

mam problem kdyz sem odnesl satek fillipe tak prisel clovek ze tam neni a ze tam je jen studentka a pak uz sem nic nemohl co mam delat?

No já ti nevím, když na mě hra to rozhodnutí vybalila, tak jsem sotva měl čas takhle nad tím uvažovat...

Rpgčka mám velice rád, hrál jsem jich již dost a rukama mi pročly pecky jako Planescape Torment, stařičká série Might and magic, Septera Core, série gothiců (první tři díly) a také skvělá akční trilogická jízda Mass effect a mnoho dalších. Všechny tyto hry měly skvělou hratelnost byly zábavné a poslední jmenovaná byla vrcholem příběhového zpracování, přestože neobsahovala tuny tabulek a skillů. Ovšem pravá rpg není jen o tomto.
Ovšem o Witcherovi 2 řeknu asi toto. Po prvním dílu, který jsem si samozřejmě také nemohl nechat ujít a byl velmi zábavný a moc se mi líbil, přišlo naprosté zklamání. Witcher 2 vylepšuje pouze a jen grafické zpracování, příběhově je na zhruba stejné úrovni a ostatní jde spíše opačným směrem. U jedničky se mi líbilo snad vše. Originální soubuoj. systém, zpracování lokací, příběh, strom vlastností, inventář a navíc hra dokázala poměrně dost vtáhnout do děje. Dvojka naproti tomu na mne působí spíše frustrujícím dojmem, kdy kupříkladu po rozhovoru protivník do mne již buší, zatímco Geralt v klidu teprve vytahuje meč a nelze úderu uhnout, nebo autozaměřování, kdy se zaměčovač přehoupne na jiného protivníka a geralt jako smyslů zbavení skočí třeba mezi trojici nepřátel. Takovéto nesmysly mne iritovaly natolik, že to totálně kazilo můj dojem z hraní. Přetože by mne hra minimálně po příběhové stránce bavila natolik, abych ji dohrál, kiksy v ovládání mne iritovaly do té míry, že jsem v druhé kapitole upustil od hraní. Navíc také některé souboje mi přišly opravdu hodně podivné. Jsem starý herní harcovník a mám nahráno, jako prcek jsem byl u prvních 286tek, takže ani tužší hra, kterou zaklínač místy je, mne neodradí, nicméně třeba souboj v aréně druhé epizody s řezníkem mne pobavil. Neměl jsem problém jej porazit, ovšem jeho mečomlejnek mne se svým ultimátním požkozením opravdu překvapil, kdy naopak nejsilnější Geraltovi útoky působily, jako píchnutí komára. Alespoň, že se hráč může pohybovat dostatečně rychle, aby protivníka těmi komářími píchanci za pomocí znamení udolal. Nevím, Geralt potkává npcčka, která na něj pějí ódu, ale pokud dojde na boj s jen trošku tužším soupeřem, působily na mne zaklínačovy údery jako lechtání malomocného. Ovšem to mi nebránilo ve hře pokračovat, i když to vzhledem k zaklínačově pověsti moc přesvědčivé není. Mnohem raději bych uvítal, kdyby hrozivé lesní stvůry byly o chlup silnější a naopak nablýskaní baroni, nebyli schopni Geralta zabít téměř jedinným úderem. Přesto jsem ve pokračoval dál, protože po příběhové stránce mne bavila, ale v kombinaci pro mne iritujícím ovládáním a některými logickými nesmysly, které mne taktéž hodně iritovaly, jsem hraní prozatím uložil v druhé kapitole k ledu. Takže Witcher 2, je pro mne zklamáním. *9*

Stennise podle mě nemusíte nechat zabít,není to až zas tak velký rozhodnutí, navíc když dete za Vernona máte možnost zachránit Temeriu, ale ohledně Stennise je to sice travič, ale na druhou stranu když ho necháte naživu , tak on bude vládnout Aedirnu, který tak nebude v nepokojích narozdíl od Temerie.

taky dávám přednost Iorwetovi , protože už 1 sem dohrál za elfy, protože se mi ideály za které bojují elfy líbí víc, elfové se totiž na zaklínače nedívají křivím okem.Iorwetovi ideály alias saskiiny (vytvoření státu v Pontarském údolí, kde by lidé,elfové a trpaslíci žili pospolu) sou ušlechtilejší než to za co bojuje kaedwen (pouhé rozšíření území). Celkově je to za Iorweta lepší, hlavně vedlejší úkoly sou zábavnější.

milujem dwarfov, takze ked som sa dozvedel ze budem v druhej kapitole v inej lokacii bol som z toho dost v p*ci. Ale je to uzasne. Presne tak to ma byt, nie ze vypocitavo rozmyslas co urobis, kliknes na moznost v dialogu, uvidis co sa stane, kolko expov dostanes a potom to loadnes a skusis inak. To je tupota.

CD Projekt to robi jednoznacne najlepsie. A bioware? ME3 a tvoje rozdhodnutia nemaju prakticky ziadny dopad na vysledok hry, to je vsetko co k tomu poviem.

"Bioware chce - a několikrát to prohlásili - dělat hry, kde jsou volby opravdu obtížné, chtějí hráče emocionálně zdevastovat a vyšťavit, prostě postavit před morální volbu, jejíž následky víš/tušíš. "

Ja si teda asi ziadny taky moment z ich najnovsich hier nepamatam.

jeste jsem zapomnel na Manawydan to je hodne peknej server

jo jo jeste bezi :) jestli si chces zahrat tak zkus http://www.darkparadise.cz nebo endor http://www.youtube.com/watch?v=7EvdTUVg4dY :)

" ale rozhodování víc typu "kterej z těhle dvou mi víc pomůže k dosažení mích cílů", proto je pro mě prezentace Iorwetha jako vraždícího psychopata naprosto účelová -> hrač řeší dilama "jasně tenhle chlápek je sice hajzl, ale zná Letha, zná jeho plán i jeho kumpány a když půjdu s ním, mám větší šanci že ho chytím." - Zajímavé, že o tom mluvíš, protože tohle přesně jsem si říkal jako morální a hlavně logickou omluvu pro to, když jsem v druhém gamplayi Iowertha zvolil - chtěl jsem si to dát za elfy, takže jsem hledal nějaký rozumný argument, proč se k Iowerthovi připojit a odůvodnil jsem si to přesně tím, co píšeš. Faktem ale je, že při prvním hraní nevíš zhola nic o Iowerthovi ani o tom, co všechno tě po tom klíčovém rozhodnutí čeká, nevíš vůbec nic o tom, co všechno ví/neví, jestli tě nezradí, jestli ví, jak se z Flotsamu dostat, jak užitečný pro tebe bude atd. Navíc, při rozhovoru mezi tebou, Lethem a Iowerthem se částečně potvrdí, že o skutečných plánech Letha ví houby. Jako hráč stojíš před volbou a máš v ruce tyhle karty: Nevím, kdo z těch dvou je pro mě větší "leverage" - s kým mám větší šanci na úspěch - jeden je týpek s konexema, druhej měl osobní spojenectví s člověkem, po kterým jdu, ale očividně byl drženej v temnu. Třeba mi to jen tak připadá, ale jak říkám, nakonec se stejně rozhoduješ jen a pouze podle preferencí, protože ti nic jinýho nezbejvá. No a na jedný straně máš týpka, co tě dostal z lochu, je férovej a očividně tvůj spojenec a na straně druhý elfa, se kterým jsi prohodil asi tři věty, z nichž většina se nesla v dost nepřátelském duchu. Já prostě při prvním hraní opravdu netušil, proč bych měl Iowerthovi ten meč dávat a zrazovat Vernona (mohlo by to klidně dopadnou tak, že bychom po boji ochromeného Iowertha s Vernonem vyslechli, co já vím - při volbě, jestli mu dát/nedát měc, není podstatný ten motiv volby strany, vždyť ty víš kulový, jak se to celý vyvrbí , je tam spíš klíčový ten motiv zrady, pro níž já prostě nevidím opodstatnění) - na to jsem toho věděl opravdu až příliš málo a bylo tam až moc proměnných...

Ale ty, Amaroun, labrador a určitě spousta dalších hráčů jste důkazem, že na Iowerthovi asi prostě něco je, co vás dohnalo k tomu s ním sympatizovat, přestože jste nevěděli, co bude dál. Já jsem tedy to NĚCO neobjevil, ale to může být můj problém, nikoliv hry. Každopádně díky za podmětnou diskuzi.

Tak je pravda, že po roce od vydání už člověk má právo některé maličkosti prozrazovat. *7*

Podle mě to teda není chyba storytellingu, ale jasnej záměr autorů. Podle mě nechtěli aby to bylo rozhodování na základě "kdo je mi sympatičtější toho písníčku zpívám" jak bys to zřejmě chtěl ty, ale rozhodování víc typu "kterej z těhle dvou mi víc pomůže k dosažení mích cílů", proto je pro mě prezentace Iorwetha jako vraždícího psychopata naprosto účelová -> hrač řeší dilama "jasně tenhle chlápek je sice hajzl, ale zná Letha, zná jeho plán i jeho kumpány a když půjdu s ním, mám větší šanci že ho chytím." Navíc samotnému Rochemu víc záleží na chycení Iorwetha než Letha, ale tobě osobně po Iorwethovi nic není -> vybrání si Iorwetha je naprosto pragmatické rozhodnutí.

A proto když jsem se v mládí rozhodoval ke komu se přidat Iorweth pro mě byla jasná volba. (Sorry nemohl jsem si to odpustit *1*).

Každopádně pro mě mnohem zajímavější rozhodování než pouhé "ten se mi líbí proto budu kopat za něj". *5*

To máš pravdu no, ale jinak tam zas tak moc srandovní questy nejsou :D

Opilý vojáci v Henseltově taboře co volaj Odrin Where Areeee You? Jsou taky k popukání *1*

http://www.youtube.com/watch?v=v6Rw-PLYoBU

Osobně dávám přednost Iorwethovi, podle mě zažijete mnohem lepší 2.kapitolu. Vergen a trpaslíci jsou podle mě prostě lepší než vojenský tábor.... Navíc ve Vergenu je mnohem větší sranda, trpaslíci jsou fakt skvělí *3* , ale hlavně( teď pozor SPOILER!!!!, ikdyž nevím proč to nenapsat, když je to článek o koncích *1* ) zažijete bitvu proti Henseltovi, kde musíte bránit a to je opravdu zážitek. Když se na koncu 1.kapitoly přidáte k Rochemu tak tam jenom proběhnete, ikdyž se zas můžete rozhodnou jestli zabít Henselta. Za mě: jednoznačně se přidat k Iorwethovi *3* .

JJ taky díky.

Je pravda, že přestoupení k Iorwethovy je tak trošku zrada na Vernona a cesta do neznáma.

Tihle věční stěžovatelé na spoilerování, to už musí být nějaká diagnóza.