ty vyjebaný nacisto

Tak jelikož je to článek s videem o průběhu a konci zaklínače tak je logické co nejspíše bude následovat v diskusi. I slabě inteligentní člověk co se teprve chystá hru hrát tak jsem nevleze. A jestli jo a diví se tak je to úplně jedno, protože by hru stejně nepochopil.

Yep, ME rozhodně není bez chyb/povrchních či slabě napsaných pasáží, to vůbec nepopírám...

Všetci, čo tu spoilerujete ako dementi, dajte si facku.

Dobře, ale to mluvíš o veverkách, resp. elfech obecně. Kde tam máš Iowertha? Z knih i z prvního dílu ale víme, že dobrá/špatná není ani jedna strana. Navíc, Iowerth ani Vernon ve druhé kapitole už nesymbolizují Veverky/lidi, mají svou vlastní osobní story a vlastní cíle. Ta volba z první kapitoly je prostě o tom, jestli ti připadá férovější Iowerth, nebo Vernon, celé je to o nich dvou. A já prostě nenašel jediný důvod, proč Vernona, člověka, který mě zachránil, zradit a přidat se k elfovi, kterého jsem potkal všehovšudy dvakrát, navíc jen zběžně... Tohle je to jediné, co hře vyčítám. Ale ok, evidentně to pro jiné lidi nebyl problém, což je ve výsledku konečný argument proti mně...

Kdyby to bylo tak, jak nad tím uvažuješ ve druhém odstavci, ta hra by vskutku byla masterpiece. Když při hře za Vernona stojím před Saskií a ona mi říká, že by se jí hodil někdo jako já, nebo tak něco, Geralt sám odpoví (ty nemáš v tu chvíli žádnou volbu!), že nemůže, že má vlastní plány atd. V tu chvíli jsem byl na tu hru opravdu hodně naštvanej. Moci přestoupit, neřeknu proti podivnému vypravěčskému stylu z první kapitoly ani popel.
Mimochodem, i kdyby byli Iowerth a Vernon vykresleni v první kapitole stejnou měrou, Geralt stejně nemá tucha o budoucích událostech,takže ta nemožnost přestoupit k Sakii mě prostě štve víc a víc. To mi přijde jako možná ještě zásadnější fail.

Každopádně dík za kvalitní pokec, bylo to podnětné, konečně diskuze, která za něco stála.

Mám prostě ze hry trochu jinej pocit než ty no :) Mě Iorwetha naservírovali dostatečně na to aby se mi to líbilo, dokonce hodně líbilo. Mám podobný názor jako Amaroun podemnou.

Takže se mám v hodině pravdy rozhodnout pro Iowertha, protože ho neznám a mám podrazit Vernona, kterej mi zachránil život, když mě dostal z vězení?? Wau, to je vskutku geniální! Rád bych byl podobných geniálních nápadů v budoucnosti ušetřen... Já nechci, aby mi hra servirovala Iowertha kladně, já chci, aby mi dovolila ho poznat natolik, abych na něj mohl vůbec mít nějaký názor.

Chlapci, negramot je ten, kdo by vidláka napsal s "y"!!!!

Ještě k tomu Iorwethovi. Já jsem si na něj směrodatnej názor vytvořil, nebyl moc dobrý, ale přesto jsem v první hře šel s ním. Bandita kterého vlastně naháníš v 1.kapitole nemůže dostat moc prostoru pochopení jeho existence (i když můžeš s ním v 1. kapitole od začátku lehce sympatizovat nehledě na něj). Proto je pro mě zásadní jestli se kněmu přidám nebo ne atd.. Samo všechno jde udělat lépe.

Teď si mne vlastně na chvíli vykolejil. Vůbec jsem netušil proč jsem si zvolil Iorwetha, ale vzpomněl jsem si. Je to ta část, kdy s Triss odcházíš s lodě, kde umírá elfský vězeň nahoru do elfské zahrady a tam je diskuze o Elfech. Vyprávění o jejich kultuře, a docela to pěkně graduje když se tam vpotácej takový smradlavý jelita a chtěj tu sochu rozřezat ani nevědí k čemu jí zákazník chce, hlavně že s toho budou chechtáky... Potom mne určitě dojala scéna s Cedrikem. A tak nějak ten důvod jejich boje začal být sympatický. Už i vlastně ten začátek, kde Iorweth hraje na flétnu smutnou baladu... Je to asi o sympatiích. Později jsem se jen utvrdil že jsem si vybral dobře...

Chápu, že ti to nemusí vyhovovat. Ale mne ten koncept výběru, který není stavěný tak, že když nechceš čokoládový dort tak dostaneš ovocný dort dosti vyhovuje a v tom považuji Z2 za povedený. Respektive že nemáš hned při prvním výběru nějak jasně definovaný pozitiva a negativa jednotlivých výběrů. A to že se pak rozhodneš špatně je pro mne více lidské. Geniální by ten systém byl, kdyby řekněme koncem druhé kapitoly byl jakýsi nenásilný cross ve kterém by jsi po lepším poznáni charakterů mohl zdrhnout k té druhé straně...

Aha tak jedničku si taky musím dát znovu *1*

Já si zas myslím pravý opak. Naco by představovali v kladným smyslu Iorwetha když ho ještě zaklínač nezná, napomohl zabít Foltesa, protože se mu to hodilo. Je terorizovaný (navzájem) v okolí od Loreda tak je zatrpklí zničený nynějším světem který se od dob elfů hodně změnil. Když tohle překousneš tak ve druhé kapitole zjistíš jeho pravé já..Mě tohle naopak připadá jako geniální rozhodnutí autorů! Bojíš se nechceš poznat jiné ideáli tak zůstaneš z Vernonem pod "sukní". S Iorwethem půjdeš poznat absolutně jinej charakterově příběh a přidáš se k němu úplně z jiných důvodů než k Vernonovi a to se mi alespoň mě na tom moc líbilo. U většiny her se nemůžeš rozhodnout ke komu se přidáš, protože jsou skoro stejné, tady je to ovšem úplně něco jiného.

Jedna vlaštovka jaro nedělá. *3*

Např. otázka řešení Genofágu je morálně naprosto nečernobílá... Takže ono to jde, vytvořit komplexní světy bez dobro-zlo schématu i ve hrách, ale je to holt o dobrých scénáristech, jichž je evidentně nedostatek...

Zřídla (ne)ovládají divokou magii a mimo jiné dovedou cestovat v čase a mezi světy. Geralt dá Alvinovi pouta z Dwimeritu, jež redukují magické schopnosti a později mu v polích Alvin pokládá otázky (ohledně světa, morálky atd.) Jak jistě víš, Alvin pak zmizne... Později, když s tebou Velmistr mluví, ti do xichtu vpálí tvá vlastní překroucená slova a to v závislosti na tom, co jsi alvinovi řekl v polích (tzn repliky se mění podle toho, co jsi alvinovi řekl). Když ho pak zabiješ a stojíš nad jeho tělem, objevíš u něj pouta z dwimeritu - ta samá, co jsi dal Alvinovi až na to, že tahle jsou mnohem sešlejší...

Neříkám, že to je dobré nebo špatné, jen že to je na poli RPG her už hodně ohrané klišé. Zatímco v literatuře se žánr fantasy za posledních cca 30 let hodně proměnil (Abercrombie, Erikson, Martin...), tak hry zůstávají v drtivé většině někde na úrovni Pána prstenů s jeho jasně vyhraněným rozdílem dobro-zlo.

ja som hral TW1 ale nepametam si ziadne spojenie Alvina a velmistra, vies mi to ozivit/vysvetlit? diky

Neuměj, nebo nechtěj? Myslím, že spíš to druhé. Bioware chce - a několikrát to prohlásili - dělat hry, kde jsou volby opravdu obtížné, chtějí hráče emocionálně zdevastovat a vyšťavit, prostě postavit před morální volbu, jejíž následky víš/tušíš. Schválně, jak dlouho jsi se v Zaklínači rozhodoval, jestli zachráníš elfky z hořícího domu? Nechce-li být Zaklínač pompézní a chce-li jít cestou "tajemných osudových důsledků", nikdy před tebe nepostaví tak heroická a tragická rozhodnutí. Podle mě to tedy není o umu, nýbrž o tom, jaký koncept zvolíš. Jeden koncept vylučuje druhý. Mně třeba u Z2 štvalo, že moje volba na konci první kapitoly determinuje zbytek hry a já o tom nemám ani tušení... Někomu to zase vyhovuje. Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že jedno je dobré a druhé špatné. Jsou to jen koncepty a záleží na tom, co se z nich vytluče...

jj tohle je roleplay jinak ono se hodí porovnat yavena a iorwetha yavin je o dost víc proti lidem ale je to takovéj idelalista elfí iorweth je vlastně spís drsnák co s ničím nepaře ale má dobréj cíl ale prostě toho cile dosahne přes mrtvoly

Na Zaklínači je sympatický, že to není takový ten klišé typ superhrdiny, co musí spasit svět. Ve skutečnosti taky většinou víš prdlajs, co tvoje činy způsobí a na dění kolem sebe máš minimální vliv. Připadá mi, že BioWare poslední dobou neumějí udělat příběh, kde by hráč nebyl téměř polobůh, co jediný stojí mezi světem a jeho naprostou zkázou. Snad jen v Dragon Age 2 se trochu mírnili, ale tam z něj zase udělali superstar, co div neměla i svůj fanklub. *3*

K Iowerthovi. Problém je, že tohle se o něm dozvíš až v průběhu druhé kapitoly, tedy až po onom zásadním rozhodnutí. V průbehu hry je celá jeho postava protkána motivem nápravy, vykoupení sebe sama - bohužel tomu tak není v první kapitole, resp. ty o tom nemáš tucha. Jestli se chystáš na další zahrání, schválně dávej v průběhu první kapitoly pozor na to, jak on sám sebe prezentuje, resp. jak ho prezentuje hra. A tohle je mimochodem velký problém celé první kapitoly - máš tu dva hrdiny, z nichž jednoho musíš zvolit, jenže problém je v tom, že zatímco o Vernonovi se dozvíš docela dost (a je prostě prezentovanej jako relativně správnej týpek), Iowerth je velká neznámá, potkáš ho jen zběžně (před tím, než se rozhodneš mu přeříznout pouta, či nikoliv) a nemáš sebemenší důvod si nemyslet, že by byl něco víc než jen nenávistná zfanatizovaná veverka. Schávlně dávej pozor na to, co ti říká Zoltan, když se s ním jdete setkat. Nemluví o něm vůbec lichotivě. Mluví o tom starém Iowerthovi... Prostě a jednoduše, hráč nemá dostatek prostoru na vytvoření si ohledně Iowertha názor (směrodatný názor), přičemž je postaven před zásadní volbu, která Iowertha zahrnuje. Tohle je fail obrovských rozměrů a je to podle mě amatérská chyba. Pro člověka, který není zastáncem elfů už z principu, přichází později docela rozčarování...

Mám rád dvojku, respektuju jí, má velmi inteligentní příběh, je hodně rozvětvená, čiší z ní poctivost, ale obsahuje spoustu deisgnérských a dalších failů na to, abych ji považoval za masterpiece, přičemž nejhorší z nich jsou právě ve storytellingu, ve způsobu vyprávění. A vzhledem k tomu, že je to příběhové RPg, je to docela problém. Myslím si, že ta hra je celkem přeceňovaná a tu svou svatozář si nezaslouží.... Jsou studia, která zvládají vyprávění v rámci her mnohem lépe, bez takto závažných přešlapů.

Já to teda pochopil tak, že Alvin je Velmistr. Kromě toho, že má ty pouta, s tebou hlavně mluví přesně v souladu s tím, co jsi Alvinovi řekl, když ti v polích pokládal otázky.