-
Sice mám indie hry rád, ale tohle prostě není pro mě. Přesto uznávám, že je hra velmi originální a nic podobného na trhu pravděpodobně není.
-
než se začnou snášet haty, tk si uvědomte že hodnocení je individuální, a že co se líbí Pavlovi se nemusí líbit vám... -
No je pravda že tato hra-nehra nesedne každému, je to takové hraní si na pošťáka (naše generace jistě znala onen set s bankovkami a razítky). Abych pravdu řekl, hraji to asi 5-6 hodin a nějak v tom nevidím tu hloubku jako třeba Pavel, jelikož tím že dáte někomu razítko zamítnuto mu určitě nezničíte celý život, jen jej donutíte k tomu si potřebné doklady někde znovu obstarat, jak se to běžně dělo za komunismu i mimo něj. Papers please je výborné v tom, jak z oné jednoduchosti stále stejných rutinních úkonů dokázalo vykřesat tolik možností a tím se hra stává velmi propracovanou. Na druhou stranu ta samotná rutinnost, což je jakási alegorie na byrokracii (která v základu není zlá ani dobrá, jen mechanická) může mnohé hráče odradit hned na počátku. Také jsem měl občas pocit, že ať jsem udělal co jsem udělal, vždy byl výsledek stejný.
Například jsem si ponechal úplatek od toho tajného odboje, ale zároveň se nepřestěhoval do většího bytu, takže sousedi by neměli mít možnost zjistit že mám peníze, ale přesto mne naprášili, což nevím, kde k tomu přišli, bydleli jsme stále stejně. Ještě nejsem u konce, takže na možnost několika konců jsem velice zvědavý, pokud bych měl hru prozatím z těch cca 5 hodin hraní ohodnotit číselně, pěknou sedmičku by dostala, ale určitě v tom nevidím takovou emocionální bombu jako pánové zde - od toho jsou tu jiné hry. -
-
ake ine hry napriklad?
-
-
Co mě teď jen tak napadá tak např. Dear Esther, Anna, The Path (a další věci Tale of Tales), Shadow of Collosus, ICO, To The Moon, The Light (a místy Fahrenheit když zrovna nelítají mimozemšťani) atd. Je zarážející, jak málo se hry snaží pracovat se skutečnými emocemi, hráč při svém řádění zabíjí tisíce lidí a je mu to v podstatě lhostejné, přitom každý druhý z těch chlápků měl milující rodinu která se bude muset připravit na pohřeb:). Doufejme že médium jednou skutečně dospěje, ale to bude trvat ještě dlouho let a v současné masovosti si ani nejsem jist, jestli se toto dospívání někdy skutečně dostaví.
-
-
Tam, kde mě 99% her nechává ledově chladným i přestože se úporně snaží ve mně nějaké emoce vyvolat, se to Paper Please dařilo přirozeně a nenásilně. Ten přerod od počátečního zájmu o procházející lidi a snahu o občasné ústupky do stavu, kdy mi připadalo morálně vhodnější kašlat na cizí lidi a raději vydělávat peníze na narozeninový dárek pro syna zatýkáním lidí, které stačilo odmítnout...
Občas si říkám, že lidi budou frflat jednoduše vždycky. -
-
no vidis a niekoho proste tato hra necha chladnym a povazuje za emotivnejsiu a prepracovanejsiu inu hru..proste mi tato hra pride uplne od veci a vobec ma netankuje, radsej si zahram Risen 2, ktory ma hratelnost presne podla mojich predstav, nie ako vacsina retardovanych fantasy rpg s milionmi nepriatelov a dalsim milionom zbytocnych predmetov na kazdom kroku.
ten zvysok prispevku je uz mimo temu, ale to nevadi *1*
-
-
Otázka je, jestli hry jako médium je médium nedospělé a to je na nich to pozitivní. Hry mohou být emotivní, ale pořád to jsou "jenom" hry, - vtom já vidím jejich hlavní(původní) smysl a asi i (ještě nevím jak o přesně pojmenovat) jejich osvobození se od závislosti na metodologii jak u jiných žánrů - filmu, knížek, divadla. Je to věcí názoru, ale necpal bych je do umění, do dospělosti, do "opravdovosti".
-
-
řemeslně vzato je umění také jen hra – muzikanti si v jádru skutku pouze hrají, herci jakbysmet. Nadstavbou je příběh, atmosféra a další věci, které mohou a jsou obsahovány i hrami. Takže hry opravdu škatulku umění dostat můžou. Papers, Please jako umění vnímat můžeme. Osobně jako umění nevnímám Dear Esther, protože mi ta hra naopak po řemeslné stránce naopak přijde výrazně nezajímavá. Umění nemůže být samoúčelné.
-
-
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/artismus-artizmus nebo možná může, ale něco tomu chybí. ;)
-
-
já také ne, ale společnosti se to snaží dělat a stavět hry na roveň filmu, přidávat rádoby realistické prvky, když základ je pořád stejný jako v 80. letech, akorát místo raketky střílející po emzácích tu teď máte gangstera střílejícího lidi po svých. Na druhou stranu, ne všechny filmy jsou také dospělé, hodně jich je jen akčňáky pro pobavení a já proti tomu nic nemám. Jen jednoduše nemám rád když se hry stavějí do téhle pozice dospělých uměleckých děl, když jimi naprosto nejsou a být beztak nemusejí.
-
-
Kdybys premejlel takhle tak by prakticky totalni vetsina her byla o masovym vrahovi... myslim ze do uplnyho absurdna se to povedlo dotahnout jen Prototypu, kde hrac doslova pohlcuje ostatni biohmotu (prevazne lidi a byvalych lidi) ve forme bizardni nanosynteticky nakazy. Skala je ve hrach v tomhle dost siroka a nelze jim upirat katarzi.
-
-
-
-
Cekal jsem za deset, uprimne, a rovnou bych i zatleskal, protoze papers please si ji, dle me skromneho nazoru, zaslouzi. Nezajma me jak to vypada, nebo ze ach boze dalsi indie hra, skvele se to hraje, je to nehoraznym zpusobem chytlavy a Tak. Zatracene. Atmosfericky, az z toho jde mraz po zadech.
Glory to Arstotzka! -
Recenzi v Levelu, jsem cetl a hra mne mallinko pritahuje , no kde jinde si muzete zahrat za pohranicnika a davat razitka . *3* (jinak opet uplne jine hodnoceni, pohled na hru obou autoru se hoodne rozchazi.) -
Pěkně napsané. Zájemcům o další pohled neskromně odkazuji svůj místní text. -
..jsem jediný, koho by strašně moc zajímalo, proč Pavla nepustili do Iráku? :) Sugestivní začátek recenze, jen co je pravda. A přiznám se, že mojí zvědavost ještě víc pošťuchuje fakt, že jsem tam před rokem sám byl a na hranicích se vůbec nic zajímavého nedělo (asi jsem měl štěstí, ale jet tam mi přišlo podobně náročné, jako jet například do Kazachstánu nebo Arménie).
-
-
Kava/Keyz: Tohle zrovna v případě Iráku nehraje tak velkou roli jako třeba při vstupu do Iránu. Americký vízum je v pohodě všude, s izraelským tě taky pustí, ale pak můžeš uvnitř narazit na nějakýho proaktivního policejního blba, kterej ti kvůli němu bude zatápět. -
No je to složitější. V kostce: jeli jsme do severního Iráku a na hranicích se to zvrtlo, protože se změnily podmínky vstupu a nikdo o tom nikde neinformoval.
-
Tak v podobných zemích to máš celkem na náhodu. Tam nějaké postupky moc neřeší a taky platí to co psal kava.
Tedy je potřeba co nejméně něho s*at a stejně tě nemusí pustit. Pak to se sotva někam odvoláš :) -
Staci mit v pase americky nebo izraelsky razitko... nebo byt novinar... a uz muzes mit problemy.
-
-
Hrál jsem někdy začátkem léta betu. Tehdy hra měla nějakých 5 levelů a už tehdy se mi to dost líbilo. Ode mě má hra +1
-
Hmm recenze mě navnadila, hrál jsem už betu ale vypadá to, že si dám i plnou verzi, zvlášť když k ní jsou 2 další minihry.
Hra zajímavá, člověk by nečekal že ho tak nudná práce může bavit, akorát ta grafika... neříkám že by musela být jako v GTA V, a chápu že i ta slabá grafika je součástí atmosféry, ale kdyby se hra odehrávala na víc než 2 obrazovkách v trochu lepším vzhledu byla by pak imho pestřejší. A to jsem ten poslední kdo by upřednostňoval grafiku před hratelností *3* -
-
Tak je zažaluj. -
-
Vypadá to, že moc lidí nesleduje Simpsonovy, nebo neznají postavičku Lionela Hutze.
-
-
Hmm, tak to vypadá, že spíš ty by sis měl osvěžit paměť. Lionel Hutz je právník, a od 1 do 20 série sem neviděl, že by ON někoho žaloval *7*
-
-
Tak to si můžeš osvěžit paměť se mnou, podívej se na díl Bártova srážka s autem v druhé sérii. *7*
-
-
-
-
-
For Kolechia! *16*