Samozrejme mas i ty pravdu. Ale v tom pripade je Zaklinac ''dospela'' hra se vsim vsudy. Politikareni,''plany v planech planu''(jak vystizne napsal Herbert Frank v Dune *2* ) asi mnoho deti neoslovi. Takovi si ze hry pak odnesou asi skutecne jen ty sprosta slova a ingame sceny s prostitutkami(leckdy to hraji jen kvuli tomu,dej je nezajima). A v pletkach Zaklinace se myslim lehce ztrati lecktery hrac co hru nehraje najedno zahrati.
btw. ono to plati i naopak-vulgarismy a sex jeste ze hry nedelaji pripad ,pro nadrzene teenagery. Mozna bych reagoval stejne jako ty,neznat knizky. V psane podobe se da mnohym vecem vyhnout(napr misto vypisovani x vulgarit ve hre spisovatel jen jednou vetou oznami,ze ''trpaslik Geralta pul hodiny castoval nejoplzlejsimi vyrazy''- nebo neco podobneho *7* )

No a hodně dospělých lidí jí čokoládu. To ještě neznamená, že hra, která bude o čokoládě, bude dospělá.

Ten pojem "dospělosti" je celkově takový trochu nešťastný, každý si to vykládá trochu jinak a jde spíš o dospělost myšlenek a témat ve smyslu jejich hloubky a relevance než o tom, co zajímá nějaké statistické dítě/puberťáka/dospělého. Existuje hodně dospělých děl, které jsou vhodné i pro děti a tuny nedospělých děl pro dospělé.

Nevim o tom,ze by v Zaklinaci byly nadavky a sex vsude,jak proklamujes. Navic CD Projekt ten svet nevytvoril,pouze ho prevzal z knizek. Takze pokud chteli byt verni predloze...
A ano. Dospely clovek mysli na sex velmi casto a nadavky jsou zcela bezne i dnesnim svete. A je jedno na jake urovni delas/prebyvas(delnik ci politik,je to jedno). Nevim kde zijes ty,ale mozna mas jen stesti na lidi kolem sebe a klapky na usich,kdyz prochazis mestem *2*

Parada, ze sa s tymito ludmi da bavit takto neformalne po skype. Rozhovor ma poriadne navnadil, The Longest Journey som skusal nedavno, ale uz sa do toho asi nedostanem, skor ma teraz laka ten Dreamfall. Dik za inspiraciu.

i ty poeto:)

Myslím to tak, že tvorcovia hier si pod pojmom dospelá hra predstavujú hru, ktorá je temná(niekedy tenejšia ako vypnutý monitor), prevládajú v nej sprosté slová nad tými slušnými a sexu je tam ako v péčku. Zalkínač 2 v tomto nastavil laťku vysoko. Kým v jednotke boli nadávky použité s mierou a tvorili vtipné hlášky(rozhovor s Beraninou či Zoltan), v dvojke je f*ck použité ako každé druhé slovo vo vete. Ako keby si CDProjekt RED myslel, že dospeláci myslia len na sex a vedia len nadávať. Čo ma ako dospelého človeka vcelku uráža. Ja si pod pojmom dospelá hra predstavujem niečo s obsahom ktorý deti(nemyslím teenagerov) môžu mať problém pochopiť, napr. rôzne narážky či druhy humoru(KnightShift). Samozrejme ma potešia aj rozvinuté postavy(Ezio; Geralt tiež, ale toho zobrali z knihy, takže tam už mali postavu hotovú) a prepracovaný dej(Gothic). Alebo filozofické rozhovory ako napr. v prvom AC medzi Altairom a Al Mualimom.
Jedna kampaň v COH: Tales of Valor ukázala, že vojna nie je len akcia a dobrodružstvo, ale že neustály tlak a stres pôsobiaci na vojakov má na nich vplyv(väčšinou bohužial negatívny). Aspoň na mňa urobila dojem scéna, keď Amíci priviazali nemca k stoličke a nechali mu tam granát(nepamätám si presne, ako to už bolo). Proste jednému z nich už z tej vojny preplo. Už len tie žalostné ýkriky vo vysielačkách...
Alebo mi nechajte sandbox hru, nech sa hrám na kráľa a dobyjem celý svet(R:TW).
Nadávky a sex ma lákali keď som mal 15. To je vek, keď si človek myslí, že je dospelý, že vie všetko. Niekedy si myslím, že vývojári chcú "dospelou hrou" zaujať skôr túto vekovú skupinu.
Môžte ma nazývať puritánom, ja si len myslím, že dospelých už nezaujmete len sexom a nadávkami.

folklor, do kterého spadá vypravěčství :-D Komici

Elfove,trpaslici(samozrejme na hony vzdaleni podobe z Pana prstenu),cestovani mezi casy a dimenzemi,kouzla,pohadkove bytosti na kazdem kroku,laska,neexistujici svety... co jineho to podle tebe je nez pohadkovy svet? Ano je to drsny svet,ale i mnohe pohadky pro male deti jsou mnohdy hodne,hodne krute. Jen jsou vypraveny tak,ze to mnohym ani nedojde.

Proboha, proč se vždycky všechno musí zvrtnout v definování nějakých slov, místo toho, aby se mi argumentovalo tím, co jsem chtěl říct obsahem. Mě je uplně jedno, jaké existují pohádky, a jestli se někdo dívá, čte, hraje pohádky ve čtyřiceti letech a cítí se dospěle, a co si pod tim kdo představuje. Šlo přece o to, že The Longest Journey má vyloženě pohádkový příběh a tedy nechápu, proč se všichni tak stále upínají na to, že zrovna tahle série má nějaký "dospělý" příběh. Svět budoucnosti, pohádkový svět, April dostane za úkol hledat nějaké artefakty, aby nastolila pořádek a mír mezi světy, a nenastal zlý chaos a všechno nesežral. To jsem jedinej, kdo tohle nepovažuje za vrchol dospělého příběhu ve hrách?

Ne, to je jenom tvoje redukování pojmu pohádka. Je to stejné jako kdybych řekl, že hra je jedině to, kde házíš kostkou a máš figurky. Pojem hra je mnohem širší a taková definice je prostě jen malý výsek. A úplně stejně je to i s tvým chápáním pohádky.

Existují pohádky bez nadpřirozených postav. Existují pohádky bez jednoduchého pojetí dobra a zla. Navíc nevím, kde jsi přišel na tom, že dospělý = absence nadpřirozena. Taková věta se rovná větě: dospělý = jen a pouze realita. To by pak znamenalo, že ani Vetřelec, ani 12 opic atd. nejsou pro dospělé, což je absurdní, jelikož mají 18 explicitně na obalu... Jestli chceš tvrdit, že xenomorf plivající kyselinu není nadpřirozeno, tak stojíš před velmi nelehkým, resp. nemožným úkolem definovat nadpřirozeno, resp. to, co nadpřirozeno není. A ani tak nemáš vyhráno, protože jestliže vytvoříš nějaké své umělé dělení, kde xenomorf bude patřit třeba do nepřirozena (pořád jsi ale ve sporu s realitou), zatímco Rumburak do nadpřirozena, ostatní s tím prostě a jednoduše nemusí souhlasit a jsi v tom zase sám...

Viktor_H: Asi jedina kvalitativni latka Oscaru je, ze je nedostanou uplne blby filmy, scenare, herecky vykony, atd. Ale, ze by je dostavaly fakt jedinecny projekty se rict neda. A to hlavne proto, ze kazdej zvlast mame jiny nejlepsi filmy konkretnich let, definovany nasim vkusem a limitovany poctem filmu, ktere jsme videli. A nikdo nemohl videt filmy uplne vsechny, aby se v takovym hodnoceni vubec mela sanci objektivita projevit.

hmmm, kdyz uz jste se dotkli metalu v rozhovoru. ja si ho k rozhovoru pustil a naschval jsem si vybral extra prirodni norsky a sedlo to k tomu perfektne :). enslaved mi prijdou takovi idealni (burzum taky dobra volba).

backer sem a jako backer se tesim. rozhovor to byl fajn, rozhodne nezabihal do uz probranych veci a to se hodne ceni.

"O pohádkách panuje zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit. Je však známa celá řada (nejen autorských) pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý či povznášející a vůbec nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech a byly vyprávěny, když šly děti spát." úryvek z wikipedie

pokud to myslíš tak, že se Ti příběh Zaklínače líbil, jsem s Tebou za jedno. Ti mínuskáři to snad pochopili špatně.

Kdybych viděl Dreamfall ve filmu, tak bych si určitě neřekl, ty jo, to byl dospělý příběh. Ale v relacích her to lidé říkají. Nemusím mít hranice, stačí srovnání.

V pohádce se vyskytují nadpřirozené postavy a je tam jasně a zjednodušeně dané dobro vs zlo. To jsem si nevymyslel.

"Co by jinde byl průměr, to je ve hrách vrchol dospělého příběhu." - A která že objektivní moc je toho kritériem? Ocenění? Např. z Oscarů se mi chce někdy zvracet... Maximálně si tak řekneš, že ten Dostojevskij je fakt geniální a příběhově zaměřené hry jsou proti jeho tvorbě vrcholem povrchnosti a jednoduchosti. A to je tak nějak vše, nejsou žádné pevné hranice, o které by se šlo opřít.

Ježíši. Robotron si vymyslel vlastní výměr pojmu pohádka, a je z toho zuřivá dsikuze... Robotrone, pro tebe subjekt "pohádka" stojí v rozporu s predikátem "dospělé" (jako např. "mokrý oheň", hehe). Ok, sice mi to připadá uchylné a nesouhlasím s tím, ale respektuju, že pojímáš věci jinak. Ty zase respektuj, že pro jiné lidi (a zdá se, že minimálně zde jich je valná většina) tam žádný rozpor není. Pravdu nemá přirozeně nikdo, resp. všichni, protože pojmy jako pohádka a dospělost se neopírají o žádné skutečné věci ve světě, ani nejsou vymezeny žádnou uzavřenou definicí... Přesto nevidím dost dobře smysl v brojení proti všeobecně zažitému používání nějakého pojmu. Dosáhneš leda tak konfrontace.

Záleží na tom jak rozumíš tomu, co je "pohádka". Já to chápu jako zjednodušený, často naivní, příběh s morálním poselstvím, který pochopí i děti. Např. hloupý Honza přelstí chytráky, zabije draka, dostane princeznu atd. V pohádce hlavní hrdina neřeší osobní dilemata, ale je nositelem toho poselství (aby to pochopili děti musí to být jednoduché). Že se pohádka odehrává ve fantastickém světě je stylizace, nikoliv nutnost (viz výše).

Nicméně, fantastický svět může jako kulisa sloužit i pro jiné druhy příběhů, ne jenom pohádky. Pro mě je TLJ (Dreamfall is už nepamatuji) jasným příkladem použití fantastického světa (pro vyprávění příběhu), ale není to pohádka. Stejně tak Zaklínač a v podstatě většina moderní "fantasy".

He never asked for this.