Nejsem si jist, že zrovna o Zaklínači (knihách) bych řekl, že se odehrává v pohádkovém světě. Ale nejspíš to bude tím, že asi každý jinak chápeme pojem "pohádka".

Po hre Zaklínač 2 mám k hrám označujúcim sa termínom "dospelá hra" skepsu, až nechuť.

no aký romantický severský koniec má tento rozhovor...

Martin Bach junior *15* *15* *15* *15* *15*

Tak jsem nevěděl, jestli na mě z tý fotky nekouká nějak vylepšenej Martin Bach *15*

http://www.crispygamer.com/the-longest-journey/articles/2011-08-05.aspx

Souhlasim, ze sila a potencial her, jako media neni naplno vyuzivana (i kdyz se bavime jen o hrach v ramci dnesnich technologii). Ale umeni taky neni vechno, co se samo umenim nazyva. Kazdopadne si myslim, ze v hernim rybniku uz se zacinaji objevovat zajimavy a odvazny ryby, ktery presne tim smerem miri.

To je možný, že to plně docení až dospělej člověk. V každý dobrý pohádce máš úroveň, kterou děti uplně pochopí až když dospějou. To ale pořád nedělá z pohádky dospělej příběh.

No a tady jsi mimo úplně - pohádka jakožto žánr neurčuje věk publika. Zrovna Stardust je knížka, kterou plně docení až dospělej člověk.

Neni smutny, ze v tobe nic z ditete, ktery pohadky prece muselo mit rado, uz nic nezustalo? Zkus si vzpomenout .)

V pohodě. Mě ani tak nešlo o přesvědčení někoho, nebo trollení, prostě jen když vidim to věčné vyzdvyhování příběhu v Dreamfallu, který je dobrý na úrovni her, tak chci už víc. Stačí to zamyšlení... Snad to jednou bude :)

To už záleží na tom, jakou škálu používáš. Když to srovnáváš s nějakými špičkami světové literatury, máš pravdu. Vím, kam s tím dvojím metrem míříš a taky to nemám rád, ale tady mi zrovna přijde, že by to celkem obstálo i v rámci "běžné" knižní a filmové tvorby (ani brak ani velké světové klasiky). Já se ale do této debaty nechci moc pouštět, protože bych si potřeboval ten Dreamfall zahrát znovu.

Stardust. To sou všechno pohádky pro odrostlejší děti. Já proti tomu přece nic nemám, ale to se nedají hry srovnávat ve kvalitě příběhu s ničím víc než s pohádkami? To by bylo smutný.

Je pravda, že když tohle píšeš, tak už mi to nepřijde tak automaticky mimo, jak na první pohled. Ale pořád vidím celkem širokou propast mezi "vážným" přístupem Tornquista & spol. a seriálem cíleným primárně na dětský publikum. Což pohádka nutně nemusí být - učebnicovým příkladem budiž třeba Gaimanův Stardust.

prostě ne...

No a tady to je. Nemějme dvojí metr na hry a na všechno ostatní. Co by jinde byl průměr, to je ve hrách vrchol dospělého příběhu. Když se tak tvrdí, jak jsou hry už součást kultury, tak se taky na ně v kontextu dívejme.

Tak to já si v Arabele pamatuju dost orwellovský motivy, třeba když Xenie chtěla se zbavit všeho nadpřirozenýho a v pohádkovym světě začít stavit továrny. Sranda, a přitom kritika socialistickýho realismu v jeho nesmyslnosti.

TLJ jsem odehrál jen kousek, Dreamfall si pamatuju jen částečně, ale vybavuju si, že minimálně téma Azadů spolu s postavou Kiana dost silně navazovalo na dění v našem reálném světě (nebo minimálně na některé obavy lidí z našeho světa) a celé to bylo představeno velmi vkusně a ukazovalo motivace obou stran bez nějakých kategorických soudů. Minimálně v rámci videoher to dospělé rozhodně bylo.

Zvláštní. Z Arabely si nevybavuju moc orwellovskejch motivů nebo poutavejch hovorů o povaze reality.

A mě zas fascinuje, že lidi o TLJ a Dreamfall tvrdí, že má nějaký dospělý příběh. Dospělá pohádka, možná, ale pořád pohádka. Dospělý příběhy si představuju trochu jinak. Třeba jako reálné psychologické drama. Svět TLJ je tak na úrovni Arabely. Nemůžu si pomoct. A to neni trolení, jen názor *3*