Přejít na výpis diskuzí
Ragnar Tørnquist: Dreamfall Chapters bude dospělá adventura
15.3.2013 | Pavel Dobrovský
49 příspěvků
-
vypada jak bracha od martina bacha :D -
-
i ty poeto:)
-
-
Martin Bach junior *15* *15* *15* *15* *15*
-
no aký romantický severský koniec má tento rozhovor...
-
Tak jsem nevěděl, jestli na mě z tý fotky nekouká nějak vylepšenej Martin Bach *15*
-
-
He never asked for this.
-
-
Parada, ze sa s tymito ludmi da bavit takto neformalne po skype. Rozhovor ma poriadne navnadil, The Longest Journey som skusal nedavno, ale uz sa do toho asi nedostanem, skor ma teraz laka ten Dreamfall. Dik za inspiraciu. -
radši už ať dělá Home :)
-
Poslouchám spíše tohle: http://www.youtube.com/watch?v=UClHAH8nFVY *1* *1* *1* *1* *1* *1*
-
-
Mluvit o dospělém příběhu ve hře, která se z valné části odehrává v pohádkovém světě, no nevim... Ale jinak samo díky za rozhovor. *4* -
-
Ježíši. Robotron si vymyslel vlastní výměr pojmu pohádka, a je z toho zuřivá dsikuze... Robotrone, pro tebe subjekt "pohádka" stojí v rozporu s predikátem "dospělé" (jako např. "mokrý oheň", hehe). Ok, sice mi to připadá uchylné a nesouhlasím s tím, ale respektuju, že pojímáš věci jinak. Ty zase respektuj, že pro jiné lidi (a zdá se, že minimálně zde jich je valná většina) tam žádný rozpor není. Pravdu nemá přirozeně nikdo, resp. všichni, protože pojmy jako pohádka a dospělost se neopírají o žádné skutečné věci ve světě, ani nejsou vymezeny žádnou uzavřenou definicí... Přesto nevidím dost dobře smysl v brojení proti všeobecně zažitému používání nějakého pojmu. Dosáhneš leda tak konfrontace. -
-
V pohádce se vyskytují nadpřirozené postavy a je tam jasně a zjednodušeně dané dobro vs zlo. To jsem si nevymyslel.
-
-
Ne, to je jenom tvoje redukování pojmu pohádka. Je to stejné jako kdybych řekl, že hra je jedině to, kde házíš kostkou a máš figurky. Pojem hra je mnohem širší a taková definice je prostě jen malý výsek. A úplně stejně je to i s tvým chápáním pohádky.
Existují pohádky bez nadpřirozených postav. Existují pohádky bez jednoduchého pojetí dobra a zla. Navíc nevím, kde jsi přišel na tom, že dospělý = absence nadpřirozena. Taková věta se rovná větě: dospělý = jen a pouze realita. To by pak znamenalo, že ani Vetřelec, ani 12 opic atd. nejsou pro dospělé, což je absurdní, jelikož mají 18 explicitně na obalu... Jestli chceš tvrdit, že xenomorf plivající kyselinu není nadpřirozeno, tak stojíš před velmi nelehkým, resp. nemožným úkolem definovat nadpřirozeno, resp. to, co nadpřirozeno není. A ani tak nemáš vyhráno, protože jestliže vytvoříš nějaké své umělé dělení, kde xenomorf bude patřit třeba do nepřirozena (pořád jsi ale ve sporu s realitou), zatímco Rumburak do nadpřirozena, ostatní s tím prostě a jednoduše nemusí souhlasit a jsi v tom zase sám... -
-
Proboha, proč se vždycky všechno musí zvrtnout v definování nějakých slov, místo toho, aby se mi argumentovalo tím, co jsem chtěl říct obsahem. Mě je uplně jedno, jaké existují pohádky, a jestli se někdo dívá, čte, hraje pohádky ve čtyřiceti letech a cítí se dospěle, a co si pod tim kdo představuje. Šlo přece o to, že The Longest Journey má vyloženě pohádkový příběh a tedy nechápu, proč se všichni tak stále upínají na to, že zrovna tahle série má nějaký "dospělý" příběh. Svět budoucnosti, pohádkový svět, April dostane za úkol hledat nějaké artefakty, aby nastolila pořádek a mír mezi světy, a nenastal zlý chaos a všechno nesežral. To jsem jedinej, kdo tohle nepovažuje za vrchol dospělého příběhu ve hrách?
-
-
"O pohádkách panuje zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit. Je však známa celá řada (nejen autorských) pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý či povznášející a vůbec nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech a byly vyprávěny, když šly děti spát." úryvek z wikipedie
-
-
-
Záleží na tom jak rozumíš tomu, co je "pohádka". Já to chápu jako zjednodušený, často naivní, příběh s morálním poselstvím, který pochopí i děti. Např. hloupý Honza přelstí chytráky, zabije draka, dostane princeznu atd. V pohádce hlavní hrdina neřeší osobní dilemata, ale je nositelem toho poselství (aby to pochopili děti musí to být jednoduché). Že se pohádka odehrává ve fantastickém světě je stylizace, nikoliv nutnost (viz výše).
Nicméně, fantastický svět může jako kulisa sloužit i pro jiné druhy příběhů, ne jenom pohádky. Pro mě je TLJ (Dreamfall is už nepamatuji) jasným příkladem použití fantastického světa (pro vyprávění příběhu), ale není to pohádka. Stejně tak Zaklínač a v podstatě většina moderní "fantasy". -
Vždy mne fascinovalo přirovnávání typu "fantaskní svět" = nedospělý, tradiční beletrie či historická fikce = "dospělý" :) Je tak krásně vzdálené realitě...:) -
-
A mě zas fascinuje, že lidi o TLJ a Dreamfall tvrdí, že má nějaký dospělý příběh. Dospělá pohádka, možná, ale pořád pohádka. Dospělý příběhy si představuju trochu jinak. Třeba jako reálné psychologické drama. Svět TLJ je tak na úrovni Arabely. Nemůžu si pomoct. A to neni trolení, jen názor *3*
-
-
http://www.crispygamer.com/the-longest-journey/articles/2011-08-05.aspx -
TLJ jsem odehrál jen kousek, Dreamfall si pamatuju jen částečně, ale vybavuju si, že minimálně téma Azadů spolu s postavou Kiana dost silně navazovalo na dění v našem reálném světě (nebo minimálně na některé obavy lidí z našeho světa) a celé to bylo představeno velmi vkusně a ukazovalo motivace obou stran bez nějakých kategorických soudů. Minimálně v rámci videoher to dospělé rozhodně bylo.
-
-
No a tady to je. Nemějme dvojí metr na hry a na všechno ostatní. Co by jinde byl průměr, to je ve hrách vrchol dospělého příběhu. Když se tak tvrdí, jak jsou hry už součást kultury, tak se taky na ně v kontextu dívejme.
-
-
Viktor_H: Asi jedina kvalitativni latka Oscaru je, ze je nedostanou uplne blby filmy, scenare, herecky vykony, atd. Ale, ze by je dostavaly fakt jedinecny projekty se rict neda. A to hlavne proto, ze kazdej zvlast mame jiny nejlepsi filmy konkretnich let, definovany nasim vkusem a limitovany poctem filmu, ktere jsme videli. A nikdo nemohl videt filmy uplne vsechny, aby se v takovym hodnoceni vubec mela sanci objektivita projevit. -
Kdybych viděl Dreamfall ve filmu, tak bych si určitě neřekl, ty jo, to byl dospělý příběh. Ale v relacích her to lidé říkají. Nemusím mít hranice, stačí srovnání.
-
"Co by jinde byl průměr, to je ve hrách vrchol dospělého příběhu." - A která že objektivní moc je toho kritériem? Ocenění? Např. z Oscarů se mi chce někdy zvracet... Maximálně si tak řekneš, že ten Dostojevskij je fakt geniální a příběhově zaměřené hry jsou proti jeho tvorbě vrcholem povrchnosti a jednoduchosti. A to je tak nějak vše, nejsou žádné pevné hranice, o které by se šlo opřít.
-
Souhlasim, ze sila a potencial her, jako media neni naplno vyuzivana (i kdyz se bavime jen o hrach v ramci dnesnich technologii). Ale umeni taky neni vechno, co se samo umenim nazyva. Kazdopadne si myslim, ze v hernim rybniku uz se zacinaji objevovat zajimavy a odvazny ryby, ktery presne tim smerem miri.
-
V pohodě. Mě ani tak nešlo o přesvědčení někoho, nebo trollení, prostě jen když vidim to věčné vyzdvyhování příběhu v Dreamfallu, který je dobrý na úrovni her, tak chci už víc. Stačí to zamyšlení... Snad to jednou bude :)
-
To už záleží na tom, jakou škálu používáš. Když to srovnáváš s nějakými špičkami světové literatury, máš pravdu. Vím, kam s tím dvojím metrem míříš a taky to nemám rád, ale tady mi zrovna přijde, že by to celkem obstálo i v rámci "běžné" knižní a filmové tvorby (ani brak ani velké světové klasiky). Já se ale do této debaty nechci moc pouštět, protože bych si potřeboval ten Dreamfall zahrát znovu.
-
-
-
Zvláštní. Z Arabely si nevybavuju moc orwellovskejch motivů nebo poutavejch hovorů o povaze reality. -
-
Tak to já si v Arabele pamatuju dost orwellovský motivy, třeba když Xenie chtěla se zbavit všeho nadpřirozenýho a v pohádkovym světě začít stavit továrny. Sranda, a přitom kritika socialistickýho realismu v jeho nesmyslnosti.
-
-
To je možný, že to plně docení až dospělej člověk. V každý dobrý pohádce máš úroveň, kterou děti uplně pochopí až když dospějou. To ale pořád nedělá z pohádky dospělej příběh.
-
No a tady jsi mimo úplně - pohádka jakožto žánr neurčuje věk publika. Zrovna Stardust je knížka, kterou plně docení až dospělej člověk.
-
Neni smutny, ze v tobe nic z ditete, ktery pohadky prece muselo mit rado, uz nic nezustalo? Zkus si vzpomenout .)
-
Stardust. To sou všechno pohádky pro odrostlejší děti. Já proti tomu přece nic nemám, ale to se nedají hry srovnávat ve kvalitě příběhu s ničím víc než s pohádkami? To by bylo smutný.
-
Je pravda, že když tohle píšeš, tak už mi to nepřijde tak automaticky mimo, jak na první pohled. Ale pořád vidím celkem širokou propast mezi "vážným" přístupem Tornquista & spol. a seriálem cíleným primárně na dětský publikum. Což pohádka nutně nemusí být - učebnicovým příkladem budiž třeba Gaimanův Stardust.
-
prostě ne...
-
-
-
-
-
V pohadkovem svete se odehravaji vsechny fantasy hry a knihy. Presto bych treba zrovna o Zaklinaci(hlavne knihach),nerekl ze je to pro deti
-
-
Nejsem si jist, že zrovna o Zaklínači (knihách) bych řekl, že se odehrává v pohádkovém světě. Ale nejspíš to bude tím, že asi každý jinak chápeme pojem "pohádka".
-
-
Elfove,trpaslici(samozrejme na hony vzdaleni podobe z Pana prstenu),cestovani mezi casy a dimenzemi,kouzla,pohadkove bytosti na kazdem kroku,laska,neexistujici svety... co jineho to podle tebe je nez pohadkovy svet? Ano je to drsny svet,ale i mnohe pohadky pro male deti jsou mnohdy hodne,hodne krute. Jen jsou vypraveny tak,ze to mnohym ani nedojde.
-
-
-
Cywe, netroluj :)
-
Proč ne? Co tohle ? http://www.youtube.com/watch?v=DuhnZ6ZUPsg
-
-
Dík za parádní rozhovor a jestli sem to pochopil správně tak Dreamfall Chapters teda budou příběhově ktratší,ale do příběhu mě nikdo nebude nutit a budu moc prozkoumávat okolí světa(jasně že si nepředstavju žádnej volnej svět jako je Skyrim nebo GTA)a setrvvat v něm dlouho jak chci? Jestli ano tak se moje očekávání narostlo ještě víc protože po dohrání TJL a Dreamfallu sem měl chuť se neustále vracet do Arcaidie. -
folklor, do kterého spadá vypravěčství :-D Komici