Ano, už toho necháme. Máš pravdu, vkládám ti do úst něco, co jsi neřekl, znamená to prostě, že ty sis užíval ten příběh, co tam je. Ok, to je samozřejmě tvoje věc.

Mně prostě celou dobu přišlo, že tohle má být hrdinský příběh o šampiónovi z Kirkwallu (viz ona občasná retrospektiva, kde se o něm tak mluví) a hrozně mi vadilo, že to v téhle hře prostě nevyšlo a naprosto to nefunguje, což se mi u Biowaru stalo poprvý. Plus podle mne nefungovalo ani to, co říkáš ty, přišel jsem si tam jako nikdo a jako nikdo jsem i skončil, jenom bohatý. Dialogy docela dobré, některé zlomy nebo rozhodnutí taky, ale celkově prostě tak nějak o ničem. A o nikom.

Já mluvím mongolsky? Irwine, ty mě pořád nechápeš a já už bych to asi radši nechal být...Naposled: DA2 právě není variací na heroický příběh, z toho plyne, že "hrdina" (v tomto významu postava), není hrdina zachraňující svět (v tomto smyslu HRDINA, který je vyvolený k porážce velkého zla). A to je právě to, co se mi na DA2 líbí. Ta komornost nebo-li intimnost, chápeš?? Co se týče hráče a postavy; v dobrém rpg není primární mít pocit, že jsi hrdina, ale že se dokážeš dobře vžít do své postavy a že máš možnost si ji přizpůsobit, jak chceš. Důležitá je kvalita úkolů, propracovanost postav, možnost rozhodování apod., nikoliv to, zda jde o variaci na městského žoldáka nebo vyvoleného zachránce lidstva. Uzavřel bych to tím, že mě se spíš jedná o obsah, tobě evidentně o formu.

Ale proboha, co je na DA2 heroického?? Intimní to je, to určitě, chvílema velmi :)
Ty nejsi HRDINA v tom příběhu proto, že ti říkají "Šampióne", ty musíš mít takový pocit jako hráč. A toho nedosáhneš jenom tím, že vymlátíš levou rukou jednu armádu a pravou druhou, toho můžeš dosáhnout miliónem způsobů, toho můžeš dosáhnout ideálně tak, že toho hráče necháš fakt něco vykonat a ne že necháš trpaslíka v temné místnosti říct: "A pak se Hawke stal šampiónem Kirkwallu". PROČ jsem šampión? Protože jsem schrastil padesát zlaťáků, zalezl do díry v zemi, tam obešel zabouchnuté dveře a zabil dva Revenanty, co tam stáli? He?? Protože s prominutím jako prostitutka běhám po městě ve stylu "Ahoj Hawku, ztratil se mi syn" "Jasně, už běžím, bude v jeskyni" "Čau, hledám svoje zboží" "Donesu, bude v jeskyni" "Jé, Hawku, nevíš, kam se poděli naši mágové?" "Kouknu se ... Fíha, já jsem šampión!"
Naprosto nechápu, jak můžeš mít dohrané / oblíbené všechny hry od Bioware a příběh DA2 se ti líbit. Buď jsem tam něco OPRAVDU zásadního minul (a neříkám, že konec není pompézní, ale proboha, to je půlhodina a ještě tak nějak zničeho nic a jak rychle to začne, tak rychle to skončí), nebo se ti to líbí prostě proto, že je to od Bioware. Jakákoli vedlejší linie z BG1 nebo BG2 strčí do kapsy celého Hawka i s jeho bandou a nic na tom nezmění, že je fajn namluvenej a animovaný scénky jsou opravdu dobře nasnímaný.