Mno , vse smeruje k tomu , ze si koupite hru , dojde vam kod , ten zadate , prijde vam mail o cem hra byla s hudebnim doprovodem , prijede slecna z EA v tricku s motivem dane hry , blafne vam kaspara aby jste meli pocit zadostiucineni a bude dohrano:)

No vubec nejlepsi je kdyz hrajete nejvetsi otiznost a zabijete nejposlednejsiho bose a padne vam z nej nepouzitelna vybava jak z beznejch mobu *1* (schvalne kdo prvni uhodne o jakou jde hru?)

Moderní hry by se měly dělat tak, že nebudou mít vůbec žádnou volbu obtížnosti. Hra by měla být nadesignována, že obsahuje několik vrstev nápověd a zjednodušení, podle toho, jak hráč ve hře tápe, nebo hodně umírá. Některé hry tohle už mají, ale jen částečně. Např. ukazatele, kam jít se objeví jen pokud delší dobu trávíte na jednom místě, nebo bloudíte špatným směrem. Jsem rozhodně pro jednu obtížnost, která by se přizpůsobovala samotným hraním. Špatné podle mě je, když si někdo zvolí třeba vyšší obtížnost a najednou zjistí, že je to moc těžké, nebo naopak, to celkem kazí zážitek ze hry. Dnes už je technicky možné udělat v tomhle směru prakticky cokoli, jen nesmí být vývojáři líní a dělat obtížnosti stylem normal - enámci HP 100, easy - enemáci HP +50, hard - enemáci HP -50.

Na strachu ze smrti Dark Souls stojí, takže jedinej způsob zpracování easy modu, co mě na padá by byl se sníženým počtem nepřátel a pastí, nebo jejich odstranění v těch nejzákeřnějších pasážích (poslední lávka v Sens Fortress nebo římsa v Anor Londo). Rozhodně by ale neměli sahat do zaákladních mechanismů, nebo upravovat následky smrti.

Jinak obecně bych do her spíš přivítal mód realistic. Nevadí mi ve hrách chcípat, když vim, že je fér a je to mojí chybou a ne díky tomu že nepřátelé jsou nesmyslně tuzí.

Což o to, hrát na vyšší nebo nejtěžší obtížnosti i při debutu s daným titulem, není rozhodně žádná špatná věc. osobně ani nijak hry nehraju. Je to větší výzva, člověk se musí víc snažit a dohrání opravdu těší, zvlášť, když třeba chybí možnost uložení... Ovšem, ona ta satisfakce ruku v ruce s obtížnosti dostává do držky v momentě, kdy buď hra umí podat obtížnost jedině ve smyslu super přesných panáků, kteří se dostávají v super hordách na scénu v super koridorovaných lokacích. A nebo hra trpí takovými bugy, že větší obtížnost může rovnou znamenat papíry na hlavu z frustrace, přičemž to nemá nic společnýho s nějakou výzvou.

Takový nedávný příklad z Hidden & Dangerous 2. Mise na nejtěžší obtížnost, nemožnost neuložení, celkem obstojně se chovající oponent - pohoda. Když člověku, jinak pěkná a úspěšná akce v útoku čtyř SAS členů na letiště, podpořená piplačkou v taktické mapě a za dobu něco přes půl hodiny a se srdcem v krku, protože nemůže hráč ukládat, NEJDE dohrát mise, protože dokumenty ke splnění celé operace, jsou ve skříňce, která nejde prorazit ani bazookou a tudíž se k ním hráč nedostane, je opravdu satisfakce hodná k nakopání do řiti. A s podobnými triky v jiných hrách jsem se nesetkal poprvý.

Takže, já říkám, že easy obtížnost by mohla mizet jedině v případě, až se tvůrci naučí ( a je v podstatě jedno, že H&D2 je třeba deset let starou záležitostí, protože on ten problém přetrává )široce pracovat s možnostmi vyšších obtížností a vůbec umět hry dolazovat tak, aby se daly na větší obtížnosti smysluplně hrát a dohrát.

Každá obtížnost má ve hře své místo, protože hráči jsou různí a každý ve hře hledá něco jiného. Ovšem záleží na tom, jak to dokáží autoři do hry zakomponovat. Hezky řešeno to má podle mě první System Shock. Hráč si mohl vybrat obtížnost u 4 složek hry podle své nátury (boj, příběh, hádanky, kyberprostor). Každý si pak mohl postavit vlastní hru - někdo chtěl příběh, hádanky, ale nerad bojuje - tak sníží obtížnost boje. Někdo nesnáší kyberprostor, tak si dá nejlehčí kyberprostor.
System Shock 2 má obížnost řešenou přes zdroje. Na lehkou jsou nákupy levnější, zlepšování postavy stojí míň cybermodulů a hráč má více HP a psi . Jak se zvětšuje obtížnost zlepšování stojí víc peněz a stejně tak nákup vybavení a hráč má na začátku méně HP a psi. HP, síla a rychlost nepřátel se nemění.
PS: lehká obtížnost s sebou nese ještě riziko troubů, kteří to prosviští na easy s prstem v nose a pak hru zdrbnou že je to lehký, žádná výzva a dohráli to za pár hodin.

Tak např. Mafia první díl obtížnost neměla a byla docela lehká. Tam by se obtížnost hodila, ale pořád byla těžší než Mafia 2 na hard.. Tudíž autoři chce to trochu přitvrdit!! :)
Vyjímky se ale i dnes najdou Mass Effect 3 jsem na nejtěžší prostě nedal..
Tím chci říct, že ME3 je pro mě vzorem co se týče rozmezí obtížnosti.

že to zrovna hovorí niekdo od Ubisoftu ktorých hry sa hrajú už skoro samé a skoro všetky staré série ktorých sa chytili dom*dali a obtiažnosť letela prudko nadol.

mě teda jednoduchá obtížnost vyhovuje, protože nehraju hry kvůli výzvě, ale protože se chci pobavit

Nejlepší řešení obtížnosti měla IMHO hra God Hand (PS2 - taková cool bojovka). Fungovalo to tak, že jste měli na obrazovce bar, který se postupně naplňoval s každou úspěšnou ránou do protivníka,po naplnění se vždy zvýšila obtížnost ,ale pokud jste ránu dostali vy, tak se bar zas začal prázdnit a tím se hra stávala jednodušší. Dalším příkladem je samozřejmně Dark Souls ... o kterém je zbytečné něco psát (jen to, že nový kontent je to nejlepší, co kdy člověk v herním průmyslu vyprodukoval lol)