Přesně moje slova. Dobrý recenzent se musí umět z recenze v maximální možné míře "odečíst", aby text byl o hře a ne o něm. Muset si pamatovat, co daný recenzent má a nemá rád, a mít zjištěné z jeho sociálních sítí, jestli náhodou neprochází nějakou životní krizí, je úplně na palici a nikdy to dělat nebudu. Recenzenti jsou řemeslníci, ne superhvězdy.

povinnosť to samozrejme nie je. ale potom by mal konzument recenzie brať ohľad na fakt, že číta recenziu "z neznámeho zdroja" a o to viac pozorne čítať text a neprihliadať k číselnému hodnoteniu, ale k odôvodneniu tohto hodnotenia.

obsiahlo a dobre to popísal nižšie medveddd

Povinnost to určitě není, ale holt platí pravidlo - sto lidí, sto chutí - a když se budeme snažit o maximální objektivitu, vznikne nám akorát nějaký sterilní blob, ze kterého se člověk dozví, jak je hra dlouhá, jestli je v ní všechno, co má být atd., ale ta přidaná hodnota toho recenzenta tam moc není.

Tady si spíš říkám, proč Pavel tento typ her vůbec recenzuje, proč si to dělá - díval jsem se do jeho recenzentské historie, všem hrám od supermassive dává konzistentně míň, než kolik mají na metacriticu, zrovna tak Twin Mirror (sice není horror, ale je to taky taková podobná adventurka s volbami), The Medium jakbysmet, takže mi přijde, že ho tyto hry moc nebaví.

Z hlediska čtenáře na tom ale nic špatného není, stačí vědět, jak Pavel tyto hry hodnotí a vědět, jak se oproti tomu líbí mně. Zrovna tak kdybych věděl, že je Pavel fanboy Supermassive, budu to hodnocení interpretovat jinak. Až vyjde Devil In Me a Pavel tomu dá 6/10, budu vědět, že si nejspíš hru zase moc užiju. Je to pro čtenáře náročnějí na orientaci - znát recenzenty a jejich preference - ale nic jako objektivita neexistuje, pokud se nebavíme o tom, kolik vám hra zabere místa na disku.