Když jsem instaloval DA2, šel jsem do toho s tím, že se bude jednat o jiný žánr z jiného pohledu a budu se na to muset povznést. K mému překvapení mě to docela bavilo a dokonce jsem to dohrál (musím každopádně říct, že kdyby to neneslo tu značku, nedostal bych se k tomu, kvalitní tituly v tomhle stylu budou asi jinde). DA1 jsem si jako zarytý fanoušek koupil sběratelskou edici a musím říct, že tady byl nakonec větší problém. Příběh se mi líbil a ty ingame videa byl pro mě subjektivně krásná vložka, žil jsem si takový menší film a užíval scenérie. Co mě tam přestalo bavit jako první byl souboj, ochuzených pár schopností a pár kouzel, který ani často nezafungovali, jak měly . V porovnání s rozmanitostí v BG1,2 nebo neverwinter night I, byl ten souboj jednoduše řečeno mizerný. Každopádně jsem to dohrál, protože mě ty postavy a děj bavil. Stálo to za to.

jenže právě ta hratelnost je velmi subjektivní. Je to o tom, jak mně která hra a její svět dokáže pohltit, a podle toho pak rozdávám hodnotící procenta. Mně DA2 dokázal pohltit opravdu solidně a hru si opravdu užívám, i vedlejší questy mně baví. Čtu si všechny Codex entries.
Naproti tomu mně moc nedokázalo pohltit třeba Divinity: Original Sin. Přestože ta hra měla kvalitní herní mechaniky, dobré souboje atd, tak ten její svět mi nepřišel tak zajímavý a příběh byl slabší. To samé platí pro Skyrim, který mne dost rychle začal nudit (až jsem se stal šéfem thief gildy a válečnické gildy a magické gildy a byl tak neporazitelný, tak už jsem ani neměl sílu dohrát hlavní příběh, protože mně to prostě nebavilo)
Bioware umí vyprávě příběhy ve hrách jako nikdo jiný. Její díla jsou fantasy literatura převedená do interaktivní herní podoby.