Čau Honzo a díky za komentář. Něco podobného jsme tu v komentářích již řešili s Gregorem. Věřím, že to může vhodně doplnit tvoji oponenturu. *3*

Úžasná hra. I když chápu, že pro někoho, kdo nemá sourozence to asi neni takovej zážitek. Pro mě je to ale 10/10, skvělá hudba i lokace.

zdar, viz druha odpoved. jenom k tomu tvemu. clanku se neda moc vytknout. fajn prace.

ja vim, mas svym zpusobem pravdu, ale tady jde podle me opravdu potreba to hodit uz od zacatku. znam spoustu lidi co hned scrolluji, aby zhruba zjistitli o co v clanku jde. nerikej, ze to taky nedelas ;). me osobne to nastesti nic nevyspoilovalo, protoze uz mam hru za sebou, ale ostatni na tom budou podle me hure. hlavne, kdyz ta prvni pulka clanku je trochu o nicem bez te druhe. ja osobne jsem se v dobe vydani, potom co jsem to odehralm zminoval o tom momentu jen velmi obezretne, a stvalo me, ze v podstate nemuzu naznacit ani tuk, abych nezkazil ten mraz po zadech, ktery se v ten spravny moment spusti.

navic, "Předem ale buďte varováni, že v textu rozebírám i dějové zvraty a konec hry, takže pokud jste titul ještě nehráli, oči pryč!" s trochou tucneho textu je podle me malo. hodit to do kurzivy a oddelit od zbytku textu, by mozna fungovalo lepe.

Dovolím si oponovat tvrzení "hráč (...) potřebuje bezpodmínečně ke hraní ovladač". Není to pravda. Na PC jsme bez problémů hráli s mladším bratrem (jak příhodné) na klávesnici a bylo to tak mnohem lepší, než aby jsme se přetahovali o jeden gamepad. Prostě jako za starých dobrých časů splitscreenu u jedné klávesnice. Hru jsme si neskutečně užili, jenom ten konec jsme vnímali asi odlišně (nebo jej plně nepochopili), ale moc jsme nad tím nepřemýšleli, neboť jsme měli oba slzy na krajíčku...

spoilery? je to článek zaměřující se na určité téma. není to recenze, preview nebo prostě pouhá zpráva. svým způsobem je to studie ke hře a ta prostě nehraje na nějaké spoilery nebo neznalost čtenáře. naopak tyto spoilery analyzuje a sleduje jejich vliv a dopad na hráče.

Hra to byla skvělá, to určitě, ale ten dabing bratrů mě neskutečně vytáčel. Jinak mně osobně příběh nepřišel jako něco úžasného, byl strašně předvídatelný. Scénérie rozhodně na jedničku, údolí mrtvých obrů se mi rozhodně zarylo do paměti, ze začátku jsem si říkal, co se lidem na této hře tak líbí a level od levelu se to víc a víc zamlouvali i mně. A ani s ovládáním na klávesnici, až na pár drobností, nebyl problém. Rozhodně pro mě Brothers byli příjemné překvapení.

Ta hra je úžasná, určitě největší emoční dopad ve hře, jaký jsem zažil. Nicméně fakt, že je to určené na gamepad mohl vývojáře donutit, aby používali kromě Xinput rozhraní i starý dobry DirectX rozhraní. Jsem musel snad hodinu nastavovat gamepad přes emulátor x360.

To stisknutí vnímám jako něco, co ti během milisekundy, řekne vše podstatné o díle. Možná dávám na něj tak silný akcent, protože jsem v té aktivní roli "objevitele" byl já sám a druhý hráč už jen odevzdaně koukal.

Každopádně skvěle si to rozepsal a čtu rád, že i ve dvou na klávesnici designérský nápad zafungoval, tak jak měl. Ten je de facto ze všechno nejdůležitější. A to, že o něm takhle diskutujeme, nejspíš jen dokazuje, jak skvělý a charakteristický byl.

nejen že spoiluješ v článku ale ješte i v prispevcich *7*

No jo, je to krásné, když hry využívají toho, že jsou hry, a nehrajou si na filmy, jak je to teďka v módě.

Chápu, ale přijde mi, že ten efekt moc úzce spojuješ se samotným aktem stisknutí tlačítka. Ten fígl a smysl pochopí i hráč, který byl smrtí staršího bratra "odstaven", a řekl bych, že v jeho případě může být závěrečná katarze ještě silnější, protože jí předchází jistá frustrace z úmrtí postavy. Alespoň já to tak měl, hrál jsem za staršího brášku, ale vyústění mě dostalo do kolen.

Možná i v tomhle hrají roli specifika ovladače. My hráli na klávesnici, takže tam nebyl tak silný přechod mezi hrou a sledováním, tj. nikdo mi klávesnici nevzal z ruky, pořád jsem měl "svoje" klávesy a počítal s tím, že se třeba do hry nějak vrátím. I závěrečnou hádanku jsme řešili společně, už si ani nevzpomínám, koho napadlo použít akční tlačítko mrtvého bráchy. Je otázka, jestli se pak dá vést nějaká hranice mezi aktivní a pasivní rolí.

Ale je docela zajímavý, jak se ta hra podle počtu hráčů proměňuje. Pro mě je jako co-op unikátní mírou spoluprožití příběhu, nutností spolupracovat a spoléhat jeden na druhého, což je zase zážitek, který asi sotva jiné médium dovede zprostředkovat.

Hru jsem si zahrál a celkem zabavila, ale nesedla mi ta melancholická atmosféra a dost mě iritovala ta jejich řeč-neřeč. A pak tam zabili dítě, protože duh, jasně, že jedno z nich muselo umřít, aby to bylo dost indie a art. A umírání dětí já tuze nerad, v reálu ani v umění. Objektivně vzato to ale dobrá hra je. Fígl s druhým ovladačem mě zaujal.

Spoiler byl před částí, kdy začíná jít do tuhého. Pokud to člověk čte a jenom neskroluje, tak to dá. Jakože, díky za připomínku, každopádně.

Zdar Lunku, jsem rád, že se ti článek líbí. Brothers je fakt unikát... O to jsem více zvědavej, co se bude dít se značkou teď, když ji vlastní 505 Games.

Brothers a tale of two sons je jednou z tých hier, ktoré prejdete raz po kúpe a vraciate sa k nej každý rok s pravidelnosťou, takmer s rovnakou chuťou znova si to prejsť a stále žasnete nad tým ako je tá hra fantastická, je vidieť, že bola robená s láskou a zmyslom pre detail.
Chcel som povedať, že v žiadnom prípade som nečakal od tohto herného štúdia, že vydajú herný skvost akým je príbeh a hra brothers a tale of two sons a práve v tom ovládaní, na ktoré si treba zvyknúť je to čaro hry.
Kvalitný článok, palec hore.

Zdar Black_Hand, chápu tvé obavy. Ve druhé části editor dosadil tučný spoiler alert, který jsem původně vynechal (posílám díky). Jeho umístění je však ke zvážení. Příště vezmu v potaz. Díky.

Facepalme máš pravdu. Nerad bych se zastřešoval do redakce, ale něco jako vzájemná editace textu běžně probíhá i s externisty. *3*

V jaky redakci ? Podelany externisti

Zdar Gregore, a díky za podnětný komentář! Částečně souhlasím. Zpočátku mi nebylo jasný, proč Brothers není CO-OP, a tak jsem to s přítelkyní rozehrál tak, že každý držel jednu polovinu gamepadu = to co píšeš ty. Jasně šlo to, bylo to v pohodě a ne-li lepší než v jednom. Po smrti staršího bratra (já hrál za mladšího) jsme však přirozeně usoudili, že hra pro přítelkyni končí, a tak není důvod, proč bychom furt oba měli držet jeden ovladač. Přebral jsem jej tedy já s tím, že ona se už jen koukala. Věřím, že většina lidí, co to takhle improvizovaně hrála ve dvou, udělala to stejný, pokud hru hráli poprvé.

Ve výsledku hlavní kouzlo hry (= plavání mladšího bratra v závěru) jsem ale pocítil jen já, protože se jednalo o nečekaný stisk tlačítka, a to blbě pochopí ten, co se jen kouká. Z tohoto jediného momentu pramení hlavní poselství Brothers, což je důvod, proč Starbreeze Studio hru prezentuje pouze jako singleplayer, ač existuje cesta, jak to lze obejít (viz my dva *3*).

Původně jsem toto chtěl v článku rozepsat, ale kvůli rozsahu to jsme to s redakcí vynechali.