ZvacA

"Neměl bych chuť" je přesně to, proč má smysl podobné věci dělat. Hry nemusejí být jenom o zábavě, stejně jako literatura a film nejsou jenom o zábavě. Už od antiky máme komedii, ale i tragedii. A myslím, že hry mohou právě k tragedii přistupovat nejenom tím, že v cutscéně ukážou, že protagonista brečí, aby pak v hratelné části tak jako tak šel střílet do panáků. Prezentovat názor na něco tíživého, to taky může být jejich smysl - ale nemusejí to dělat jenom cutscénama, nýbrž i svou formou. Hráč vlastně hraje, skoro úplně mechanicky. Když ti pustím FPS, víš, jak se to ovládá, zabiješ automaticky pár panáků; máš zkušenost s jinými hrami podobných žánrů, takže víš, co se od tebe čeká - a až když ti za půl hodinu hraní ukážu, že vlastně střílíš do (převlečených) poldů a jsi záporák, tak se nad tím zamyslíš. Tohle konkrétně by krásně demaskovalo podstatu násilí u mnoha jedinců, kteří se taky nezamýšlení nad tím, jestli někoho sejmou nebo ne. Samozřejmě by to muselo být trochu složitější, než jen hrát za SS - to by bylo samo o sobě strašně prvoplánové. Ale já tu taky jen tak nahlas ("psaně") uvažuju, nekonstruuju celou fiktivní hru :-) Jistě můžeš zcela nekonfliktně podat story vojáka wermachtu, co byl prostě naverbován, ale to ignoruje to, co Třetí říše dělala za války. Je to ploché.

Herní smysl to skutečně nemá žádný, ale o tom to je. Příběh/svět hry nemusí vůbec (nebo skoro vůbec) souviset s hratelností/pravidly dané hry. Právě to je celé stopování toho, co hra vlastně svou story říká.

Ladislav_Loukota

A vlastně k čemu? Jistě, možnost vidět daný konflikt nebo situaci u druhé strany je fajn, dokud to má ale nějaký smysl a umí se to podat s logikou. Představa, že bych se angažoval s německým charakterem při obraně koncentračního táboru je absurdní už sama o sobě. Jednak bych neměl buď chuť hrát za SS týlové skupiny, kde bych normálního vojcla pohledal ( přičemž angažovanost běžných jednotek z Wehrmachtu do toho těžko zasahovala ) a navíc se z těch míst stahovalo dřív, než k nim Rusové a později Američané vůbec přifrčeli. Takové podání příběhu Němce, který skončil na frontové linii ať už na východní nebo západní frontě, včetně jihu, je přece jen zajímavější a místo tu má i problematika válečných zločinů, ať té či oné strany a mohla by se tu dále rozvíjet i ta psychologie postavy, která stojí na druhé straně barikády. Ale výše popsaná myšlenka je dle mého už přepal, protože v tom chybí pochopení " Proč? ". To samé mučení z druhé strany nebo řízení demoličních vozidel do příslušných zón v podání hráče? Mě uniká totiž ta logika, proč bych to měl jako hráč chtít? Abych si udělal dobře, že jsem to pro změnu nandal někomu ze západu? Šílený, na to nepotřebuju hru a nebo to mohou zařídit cutsceny. Tedy taky fandím nečernobílé prezentaci událostí, historie a jiných, ale zrovna tohle jsou věci, ve kterých v nich nevidím herní význam.

Nemůžu než souhlasit. A když už na něco takového dojde - jako třeba v jednom z datadisků Company of Heroes s kampaní za Němce - tak se ignoruje možné využití jistých temnějších motivů. Jak by se hráč cítil, kdyby odrážel útok spojenců na koncentrační tábor? Nemusíme vlastně ani jít do WW2 - jak by se hráč v MW sérii cítil, kdyby mučil někoho v letu CIA? A, ať jsme postmoderní, v MW3 jim zase unikla možnost řídit ty výbušná auta s plynem. Určitě by to bylo kontroverzní a klouzalo by to povrchu, ale sním svůj kloubouk a řeknu, že při správném provedení by si hráč až do chvíle detonace snad ani neuvědomil, že hraje za teroristy. Prostě hra ti dá kontrolu, a jede se. Nejspíše by se někdo ozval s tím, že tyhle hry bohužel neobsahují možnost volby (jako se dalo číst v recenzích na Spec Ops: The Line), ale zjevně by to nikomu nevadilo, dokud hrál za US Marine dobývající "nějaké hadrácké město". I linearita může být kvalitou.

Každopádně ano, už jsme se dostali trochu mimo téma. Nicméně volba postav, příběhu a formy určitě souvisí s tím, co chtějí autoři říct (i když to sami nemusejí nutně takto vnímat), což je celý smysl Ztraceno v procesu. Vývoj tvorby díla nejjednodušeji ukazuje, s čím vlastně máme tu čest.