Přejít na výpis diskuzí

Ladislav Boldy

OSOBNOST 24.5.2007 
95 příspěvků

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • MartinDyntar

    Češi jsou pěkné vždy "poctivě už pracovité" swwině, Češi jsou něco už národně a kulturně pro ostatní země EU něco tolik méněceného, co nestojí už ani politicky ani společensky raději za řeč. Češi jsou největší národní hyeny všech dob, kterým je vždy málo si své peníze poctivě vydělat, ještě k tomu musí rádi okrádat i ty, co mají méně a co nemají už vubec nic. Je mě lépe bez takových pěkných národních swiní, které bych nechal schnít raději už někde v kriminálu než beztrestně si běhat na svobodě že mužou uplně vše, nepřekvapuje mě už vubec že naše země na ně raději už politicky uplně sere a chce tu namísto nich raději kulturně už mnohem demokraticky lepší Ukrajince. Češi jsou svou národní povahou někde vždy mezi pilnou včeličkou a nenažraným prasetem, a kdo jím není nemuže nikdy s nimi už slušně a rozumně po dobrém vycházet a musí být raději už ve společnosti sám, aby si tolik nepřidělával zbytečně s druhými lidmi své zbytečné problémy.. Chce se mě z nich osobně jen zvracet a střílet do nich, protože je mě líp bez takových hlupáku, který májí stejně jednou nohou vždy napul vykročeno pěkně do kriminálu, každý pomalu už třetí nebo čtvrtý Čech je statisticky dnes největším a beztrestným domácím násilníkem, kterému vše projde ve statisticky už v počtu ohlášených případu soudem policií a těch neregistrovaných, častěji už nenahlášených případu právě obětí domácího násilí je ve společnosti vždy už mnohem více, kde policie častěji i selže a nic agresorum už neprokáže, je dosud statisticky ještě stále nejvíce ze všech zemí EU tolik na svém prvním místě. Jediným řešením je žít raději už sám v okruhu svých několika málo dobrých přátel, protože kde nikdy osobně nepřehlížím problémy celé naší společnosti, už neignoruji problémy naší společnosti a netoleruji uplně vše u druhých lidí tam jsou vždy velké, neřešitelné problémy, kdybych předem tolik věděl že rodina na výchovu svých dětí dnes už uplně ráda sere, proč se starat, mají partu, ve které mužou rádi fetovat a šikanovat druhé lidi, které to u nich vidí, co mají sami největší strach o tom otevřeně mluvit. A pak strávit čas nepřímou domluvou už hodnotově častěji o ničem vždy ve virtuálním iluzorním světě s druhými lidmi na sociálních sítích, kde jsou dnes všichni už za sebe právě velice snáze, snadno největší hrdinové, co vám už nemají v sobě nikdy odvahu ani potřebu vám to vše sdělit a říct vždy raději už osobně nikdy tváří v tvář do očí, to je nejvíce oblíbená nepřímá komunikace ve společnosti sama o sobě uplně na hovn.. Vědět to tak bych dnes sdělil samotným němcum že v politice jejich Adolfa Hitlera sami udělali svou největší historickou chybu, že do koncentračních táboru a plynových komor nepatřili nikdy židé, ale mnohem více kulturně podřadně už právě samotní Český prasata, ubohý k sobě tolik ve společnosti závistivý český swwině, které nikomuuž kolem sebe už častěji nepřejí skutečně raději nic dobrého, to je nejvíce smutné. Takže závěrem: Češi jsou dnes národně nic, nic jim národně nepatří a kulturně tolik méněcenný podřadný český národ, který měl Adolf Hitler raději svým holokaustem uplně vyhladit, uplně už český podřadný národ zlikvidovat, na každou českou swwini se vždy někde někým vaří voda." MARTIN DYNTAR

  • MartinDyntar

    Nevím bude to pro mě těžké, to poslední na tebe Marie zapomenout, víš proč? Po tom všem tak daleko od sebe a díky tomu po tom všem špatném mnohem blíže k sobě možná jsme si navzájem Marie. To jediné ted upřímně cítím. "AM ENDE" Marie.

  • MartinDyntar

    Marie Jurčíková myslím stále na tebe jak se ti ted daří, i když nemohu být ted s tebou a možná to po tom všem špatném ani neočekáváš a nechceš, ale stýská se mi příliš moc po tobě a rád bych tě někdy znovu zase viděl. Jsem ted na nějaký čas v Kostelci nad Orlicí. První kdyby jsme se viděli by bylo jediné, to nejkrásnější ze všeho, to neposatelně krásné hluboké upřímné řátelské obejmutí se a možná i polibek, který by nám vše špatné odpustil. Předchozí svuj duvěrný komentář jsem tu psal jen pro tebe co vše jsi o mě vubec nevěděla, i když to možná ani nevíš a nečteš. O to více mě to pak mrzí a bolí. Chýbíš mě. Číslo znáš, pro jistotu 776 778 044. Nedokážu už vubec nějak na vše mezi námi zapomenout a možná ani nechci a snažím se to prostě lépe pochopit. Psal jsem do wordu tu svou esej hlavně díky tobě a pak to vše příliš rychle a náhle pro nás vše skončilo. A ted jsem blízko k tomu abych ji konečně už dopsal, abych ji konečně už dokončil, ale stejně mě to už nějak nudí a nebaví mě to už bez tebe. Martin Dyntar

  • MartinDyntar

    "To domácí násilí u Janečkových (v rodině mé matky, její otec ji v dětství zneužíval, neustále rád vší silou kopal do psa, týral zvířata a běžně donášel za režimu na STB a policie sama o sobě opakovaně selhávala, od té doby nemám sebemenší duvěru v naši soudní justici v tomhle málem státě) v Tutlekách a u nás v Doudlebách nad Orlicí bylo od mého dětství a dospívání bylo zase o to horší že trvalo příliš dlouho a pro mou matku bylo o to horší že zase probýhalo bez projevu už jakkékoliv osobní lítosti jí samé, už bez projevu slz, tím i skutečně bez jakkýchkoliv výčitek svědomí i u mého nevlastního otce, který strávil život v kriminálu za příživnictví a neplacení alimentu, (ten) který ji opakovaně surově napadal a mlátil a má matka vše kompenzovala patologickým alkoholismem, lépe řečeno svou závislostí na alkoholu. Nebylo to vubec na hraně samotné chladnokrevné psychopatologie, bylo to skutečnou chladnokrevnou psychopatologií, kterou jsem v dětství musel zakusit, a jediné co mě z toho dnes už upřímně nejvíce ve mě zustalo je podezíravost a neustálé obavy, strach a má neduvěra ke druhým lidem - jinými slovy už mé duševní onemocnění mou paranoidní schizofrenií od mého dospívání, a má diagnoza se táke postupně měnila a vyvíjela v post traumatickou stresovou poruchu v panickou poruchu osobnosti a v hraniční poruchu osobnosti, ale naštěstí mé převážně tolik kladné povahové melancholické rysi mé osobnosti k ní (k mé diagnoze) nikdy nepatřili a nikdy patřit nebudou. Za to muj nevlastní otec, který neměl vubec nic, nic mu majetkem nepatřilo z neštastné smrti mé matky na její rakovinu plic v zimě roku 2008 nakonec rád nejvíce finančně vydělal, profitoval nakonec z toho. Já byl plným neprávem označen policií i soudní justicí, soudem za agresora všeho a byl vystěhován na azylový dum, poté jsem byl na ulici a strávil svuj neštastný zklamaný život po ubytovnách. Z duvodu ztráty nedokončeného studia na ZŠ i na SŠ, z duvodu mé ztráty zaměstnání dlouhodobě v evidenci UP jsem nemohl hradit plný nájem za společnou domácnost v rodinném domku, takže začalo to vše a končilo to vše ztrátou komunikace a hlubokou depresí z mé uzavřenosti, a necitelnosti okolí k ní, nikoho nic nezajímalo a nezajímá co se muže dít za zdmi rodinného domku, který měl být fungující rodinnou v životě bezpečným místem, měl bít domovem, ale nikdy nebyl a nebyl ani pocit lidského bezpečí v něm a já přišel v životě uplně o všechno, a dnes jsem naopak rád již plně od roku 2010 tomuhle českému státu vypověděl svou občanskou neposlušnost z duvodu přiznání mého plného ID. (invalidního duchodu) 3.stupně, ale do dnešního dne nevyplácení mého ID.3. stupně již s těžkým pruběhem (dnes při jinak několikrát opakovaných vždy ale dobrovolných hospitalizacích na psychiatrické klinice při FN v Hradci Králové diagnostikované) reziduální schizofrenie s hluboce psychopatologicky depresivními příznaky z dlouhodobé životní apatie. Pokus o sebevraždu u lidí společnost raději hodnotově nepřijímá a nikdy plně nechápe. Tohle hodně oživuje a bolí, nemužu Boldy psát ani pomáhat dnes obětem domácího terroru-násilí jak bych už jediné chtěl se jedinou cestou společensky začlenit a bít jim nápomocný a užitečný, mužu o tom jen doma esejisticky pojednávat a psát a zanechat místo rodiny, kterou ve 37 letech nemám a ani netoužím už ani nikdy mít z duvodu právě dědičných vloh mého duševního onemocnění schizofrenií bít osobně tolik nápomocný, nejvíce chtít pomáhat v životě druhým lidem a chránit je před tím vším špatným co jsem si zažil, nikomu bych to v životě nikdy nepřál, zažít těžký domácí psychický terror, proti kterému se v dětství nijak nelze bránit a zkušenost s duševním onemocněním schizofrenií a právě díky tomu trvalé změny osobnosti po duševním onemocnění k lepšímu v životě, dnes jsem díky tomu smířený v životě Boldy se vším, i se smrtí z nikdy už z nepopsatelně velké vnítřní prázdnoty, ze které zbyde jen už zakoušený a protrpěný největší ten nejsilnější žal a silný stesk, který ve mě lépe usměrnoval a tvaroval Boldy muj několikaletý poslech bohužel německých Rammstein (utýral jsem se jejich poslechem v sobě největším zlem) a dnes západoněmeckých Die Toten Hosen, který miluji pro jejich srdečné upřímné texty písní dalece mnohem více (Andreas Frege zvaný Campino má vyjímečně upřímný hlas, který ve mě dnes neustále silně u srdce duševně rezonuje písněmi "Was Zahlt" a "Deutsch In Willkomen", ty slzy jsou neskutečnou duševní očistou, protože kdo pláče miluje druhé lidi) a má cinefilská vášen při filmech němce Wimma Wenderse, nepotřebuji a ani nechci a nebudu už dál takto žít, potřebuji vše prožité v mém životě jen dobře zrekapitulovat. Proto také na sobě neustále osobnostně tvrdě pracuji za pomocí mého Gestalt terapeuta." (MARTIN DYNTAR,776 778 044)

  • Ahoj, na tohle jsem narazila, pane Ladislave, budu moc ráda, když si mě na fcb potvrdíte.

    Děkuji Jana

    https://www.facebook.com/ladislav.boldi.7

  • https://www.facebook.com/ladislav.boldi.7

  • Zásluhou universal music jsem natočil album a díky tomu se mi dostávalo skvělých nabídek, například vystoupit na slavnostním koncertě v roce 2004, konaném u příležitosti vstupu české republiky do EU. Když mě ale státní orgány (politici, státní správa, policie) uviděli v televizi, tak zuřili a moje vystoupení považovali za národní ostudu. Nikdo nemohl uvěřit, že bezdomovec, kriminálník vystupuje na slavnostním koncertě, konaném u příležitosti vstupu české republiky do EU 2004.Aby se mi stát (politici, státní správa a policie) pomstil, za to, že jsem si dovolil vystoupit na slavnostním koncertě, konaném u příležitosti vstupu české republiky do EU, tak o mě prostřednictvím medií začal šířit, že jsem klíčovým podezřelým v Berdychově gangu (novinky.cz - 2004) a tím pohřbil mojí pěveckou kariéru. Media (rozhlas, tisk, televize) odmítala hrát moje písničky a já jsem až po několika letech pochopil, že hlavním důvodem byl můj sociální původ (pasťáky, kriminál, ulice, vyloučené lokality). Nevzdal jsem se a začal jsem se naplno věnovat své druhé lásce, kterou je politika. Nastoupil jsem na vysokou školu, Veřejné a mezinárodní vztahy, na Santošce Praha 5, obor ekonomická diplomacie, kterou jsem úspěšně zakončil, ale stát (politici, státní správa a policie) opět nemohl uvěřit, že já bezdomovec a kriminálník se angažuji v politice. Nabízel jsem politikům spolupráci, že jim pomůžu s digitální transformací státu (digitalizace politiky, digitalizace daní, digitalizace zdravotnictví, digitalizace školství, digitalizace bezpečnostní a integrační politiky, atd...) i se všemi reformami, které nebyly provedeny ani po 30 letech, přitom právě na nich závisí nejen bezpečnostní, sociální, ekonomická a právní stabilita v zemi, ale i budoucnost národa v digitálním století, ale stát se mnou odmítl spolupracovat, kvůli mému sociálnímu původu. Můj život je od na rození totálně zk....... a nezbývá mi nic jiného, než si na to zvyknout a nějak přežít. Já osobně spatřuji štěstí v maličkostech, ve sportu, ty sám víš nejlíp jak moc miluju box a šachy, muziku a mou práci (digitalizace politiky - kyberpolitika). Něco ti řeknu Martine. I když mám zk..... život, tak za mým osobním štěstím nestojí žádné peníze, ani zločiny, ale pouze 3 důležité zásady. POCTIVÁ DŘINA, TRPĚLIVOST A PEVNÁ VŮLE. 20 let jsem na sobě poctivě a tvrdě dřel. Celých 15 let trvala transformace mého chování do režimu bezpečné, pěstoval jsem v sobě trpělivost a morální gramotnost, přestal jsem chlastat, kouřit, fetovat (kokain) a absolvoval jsem vysokou školu veřejných a mezinárodních vztahů a projekty, které se mi podařilo vybudovat, mají dnes mezinárodní rozměr.Stát (politici, státní správa a policie) a media mě kvůli mému sociálnímu původu považují za podřadnou rasu (Untermenschen). Jako kdybych já mohl za to, že jsem se narodil. Prošel jsem si peklem a hrabu se z něj celý život, protože jsem neměl to štěstí jako ty. Buď šťastný za to, že ses narodil milující matce a milujícímu otci. Když i městský soud ve svém usnesení napíše, že za svojí minulost opravdu nemůžu, tak co mi na to řekneš?

  • NENÁVIST K TOMUHLE STÁTU CHOVÁM UŽ OD NAROZENÍ !!!Martine, pokud tvrdíš, že se mi odjakživa daří a že jsem úspěšný, tak se šeredně mýlíš! Přečti si nejprve můj celý příběh a pak pochopíš, proč mám totálně zk...... celej život!Tenhle stát mě hned po mém narození zavřel do klece (pasťák - nápravný ústav), kde vládl krutý režim, teror, strach, zločin, krvavá šikana, násilí a brutální bezpráví. Až do 19 let, jsem vyrůstal v kleci (pasťáky - nápravné ústavy) a pak mě stát vyhnal na ulici, kde jsem žil jako bezdomovec. Bez trvalého bydliště, které mi stát odmítl dát do občanského průkazu, jsem nemohl nikde dostat práci ani střechu nad hlavou a tak mi nezbývalo nic jiného, než že jsem z hladu žral prošlé, nebo shnilé potraviny, spal na mokrém betoně, na autobusových zastávkách, anebo ve vyloučených lokalitách, bez vody, bez tepla a bez elektriky. Policie (SNB) mě následně obvinila ze 3 trestných činů - za příživnictví, pak za to, že jsem nepracoval (bez razítka trvalého bydliště jsem nemohl nikde sehnat práci, ani střechu nad hlavou a i přesto mě odsoudili), poté jsem byl trestně stíhán za to, že jsem pracoval, ale na černo a že jsem se prokazoval falešnou neschopenkou, kterou jsem našel na ulici, jenomže moje občanka byla bez trvalého bydliště de facto neplatná, takže jsem úředně neexistoval. Tenhle stát (funkcionáři, státní správa a policie) se ke mě od narození choval jako k podřadné rase (Untermenschen) a trestal mě nejen za můj sociální původ, ale i za to, že jsem se snažil přežít a nechcípnout někde jako zatoulanej a vyhladovělej pes, i když šance na přežití byly rok od roku menší. Víš co mi zachránilo život? Rok 1989. Konečně jsem mohl začít žít podle vlastních představ a dělat práci svých snů, která byla sice extrémně riskantní, ale zato výdělečná. Nejprve jsem pracoval jako vyhazovač a pak jsem vymáhal (nikoliv vydíral) peníze, což byla naprosto legální živnost, nelegální byl způsob mé pomsty, kterou jsem vykonal, kvůli mému kamarádovi, který byl brutálně zmlácen čtyřmi mimořádně agresivními lidmi a navíc sprostě oloupen, ale pozor, to byl taky jediný trestný čin v mém životě, za který jsem byl odsouzen na 5 let. Pokud ale někdo ublíží mě, nebo někomu z blízkých, tak půjdu do kriminálu klidně znovu a třeba i na dožití. To však ze mě nedělá zločince, ale ochránce. Od narození mě provází neštěstí na každém kroku a to jen proto, že jsem se blbě narodil a teď se to se mnou táhne celý život. Víš proč jsem spáchal mnoho špatných věcí? Protože když mě stát po 19 letech pustil z klece (pasťáku - nápravného ústavu), tak mi nikdo v ničem nepomohl, nikdo mi neukázal cestu, nikdo mi nevysvětlil, co se smí a co se nesmí, nikdo mi neřekl co je dobré a co je špatné, co je legální a co je nelegální, co je zákonné a co je nezákonné.

    Když jsem se po pěti letech vrátil z kriminálu, tak jsem si chtěl splnit svůj dětský sen a tím bylo zpívání.

  • MartinDyntar

    Boldy lidi jsou dnes větší obohý podřadný swině než jsem si myslel, největší hrdina pro celou společnost je dnes nejvíce ten kdo rád druhé lidi jen pomlouvá za jejich zády a řeší si tím nejvíce své vlastní nedostatky a své osobní mindráky (to nejsou lidi, ale spíše hyeny), odsuzuje je rád za jejich pohnutou minulost téhdy kdy nemá už odvahu k tomu si dokázat u sebe zamést nikdy před svým vlastním prahem (svědomím), i tím odsuzováním si každý řeší rád své osobní nedostatky a své osobní mindráky a své vlastní pokrytectví, největší hrdina je dnes bohužel ten kdo se nejvíce rád sebeponižuje a dělá maximum i proto aby toho všemi možnými prostředky už rád dosáhl a docílil i u druhých lidí kolem sebe, aby z toho vytěžil maximum pro celí špatný systém ve společnosti, na kterém se rádi přiživujeme, lidem to dnes takhle v politice i ve společnosti bohužel právě nejvíce vyhovuje. Lidi v přeplněném kriminále a v psychiatrických léčebnách jsou častěji ty ponížení velice špatným tolik zastaralím fašistickým systémem, co tam častěji žijí v nedustojných podmínkách k tomu jak je fašistická společnost ráda vidí a čím je chce převychovat a do společnosti pak znovuzačlenit, ale už si nikdo z nás kromě těch lidí tam ve vězení a v přeplněných psychiatrických léčebnách nikdy osobně neuvědomuje celou tu fašistickou zrudnost celé dnešní společnosti, která není na tom nikdy bez viny a jedinou skutečnou nezodpovězenou otázkou pro druhé lidi je spíše mnohem více to proč jsou dnes pomalu všechny kriminály přeplněné lidmi stejně jako pomalu všechny psychiatrické léčebny v Česku, to vede k velice nedustojným podmínkám těch lidí, v takové fašisticky zrudné společnosti bohužel všichni žijeme Boldy. Četl jsem Boldy tvou osobní zpověd a souhlasím s ní (s tebou) tolik osobně, máš pravdu!! MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..

  • MartinDyntar

    Kým jsem Boldy? Proč mě společnost ráda natolik stigmatizuje i diskriminuje za tu mou nejlepší zkušenost od mého dospívání (od 15 let) s duševním onemocněním paranoidní schizofrenií a se zkušeností s velice těžkým psychickým terrorem s domácím násilím v nikdy nefungující rodině od mého narození a raného dětství jediné nechápu, za tu dnes nejlepší mou zkušenost, kterou jsem si v životě sám nevybral, ale pochopil jsem jí naopak, jen to druhý lidi ve mě bohužel nevidí, protože jim právě tato dobrá zkušenost s duševním onemocněním anebo s psychickým terrorem s domácím násilím nejvíce v životě ke své skutečné vlastní srdečnosti, k osobní laskavosti a ke své osobní velké odvaze, a stejně tak ke své osobní sebeuctě, ke své velké osobní cti, ke své skutečné osobní hrdosti a především nakonec ke své hluboké chápavosti druhých lidí nejvíce chybí, jako kdyby snad druhý lidi už nejlépe znali a věděli svou psychiatrickou diagnozu své vlastní osobnosti, což nikdy s jistotou neznají a nikdy s jistotou neví, protože lidská osobnost je natolik komplikovaná a neustále proměnlivá, neustále se vyvíjí a dozrává plně teprve až se začátkem právě 40 let snad i v krizi středního věku, nesnesu a osobně nejvíce nenávidím lidské ponižování (ponížení) a sebeponížení naši lidskou nedustojností a předsudky druhých lidí a jejich osobní pokrytectví v životě, které vede především jen k ovlivnování a k manipulaci s lidmi, protože lidi už dnes spolu osobně už vubec ani pak dostatečně už spolu osobně nekomunikují, přestávají spolu bohužel uplně osobně komunikovat, protože vliv masových médií je silný a internet, ta anonymní (tolik neznámá i utajená) nepřímá (virtuální) komunikace mezi lidmi je ubohá a ponižující a lidi si to bohužel v nejmenším už vubec neuvědomují, platí o nás už z principu jediné a to především že ponižujem li se před sebou sami k nedustojnému jednání (chování), očekáváme už pak to samé pak i v chování a v jednání druhých lidí kolem nás a na tom rádi vše v hodnotách stavíme, a dusledkem toho všeho je pak i nejvíce to že ruka ruku vždy přece ráda ve společnosti (bohužel) myje. Mužete mě především hluboce nenávidět (už jen nejvíce) za mou osobní hrdost v životě za to že si hluboce vážím sám sebe a své osobní přátelé si vždy v životě velice opatrně vybýrám (přátelé jsou rodina) a že jsem tolik neovlivnitelný a nikdy už nezmanipulovatelný už druhými lidmi kolem sebe, to jediné mě mužete upřímně hluboce závidět, dokud toho nebudete u sebe schopni už vy sami nemáte pak oprávněně mou duvěru, nevěřím vám nikdy více už osobně a pohrdám rád už nenávistně pak vámi. Psáno pro Ladislava Boldyho, MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit