-
Úctyhodný vzestup z ničeho
Co bych však považoval za nejcennější, je fakt, že dík předchozím zkušenostem zaujal naprosto nesmiřitelný postoj k veškerému bezpráví a vždycky se zastával těch, co jsou nějak slabší. Proto i jezdí po dětských domovech a vězeních, jejichž svěřencům se seč jen může snaží vysvětlovat, jak složitý a nekompromisní je život „venku“. Také svoje bezprostřední okolí ale chce vychovávat k občanské zodpovědnosti, bez níž se ani generace nadcházejících voličů do budoucna neobejde.
Před pár týdny jsem se pana Boldyho zeptal, proč svůj – pro mnohé snad inspirativní a (kdo ví - třeba i mobilizující) příběh – nenapíše sám. Odpověděl mi, že je teprve na začátku a dokud nedosáhne něčeho, s čím by byl spokojen, nemá se čím chlubit. „Chci, aby za mě hovořily autentické činy, a ne jen sebepříkladněji se tvářící blábol, který by jimi nebyl podložen“, uvedl konkrétně.
Mám pocit, že právě tato slova charakterizují jeho přístup nejvýstižněji. A k těm není moc co dodávat. -
Respekt vzbuzující cesta z absolutní nicoty - 1
Jako pedagog, který pana Boldyho od roku 2005 připravoval na nejprve středoškolská a pak i vysokoškolská studia mezinárodních vztahů a diplomacie, musím některé ze zdejších příspěvků rovněž podpořit.
Proč? Řekl bych totiž, že v raném dětství se – nikoli vlastní vinou – dostat do „pasťáku“, kde je domovem šikana mezi chovanci a nepřetržitě všudypřítomné násilí, v němž jste nuceni najít si místo ke svému přežití, v 18 letech pak odtamtud být „vyvržen“ do normálního světa, aniž by vás na něj předem někdo prakticky připravil, a nejen bez sebemenšího zázemí, nýbrž také bez trvalého bydliště, a tudíž i možnosti vůbec dosáhnout na sociální výpomoc nebo získat nějaké zaměstnání, se z této startovní „nicoty“ nakonec vydrápat až k tomu, že si vybudujete existenční zázemí, odmaturujete a stanete se úspěšným vysokoškolákem, to je příběh, k němuž nemohu, než vzhlížet se sympatiemi a obdivem. -
Hele lidičky, pojďte se zamyslet?
Je vůbec možný vcítit se do role člověka, který strávil 19 let po pasťácích, pak 23 let na ulici, A 5 let po kriminálech?
Čím se vlastně provinil, že si tohle musel vytrpět?
Kdyby se narodil laskavým a milujícím rodičům, tak mohl prožít krásné dětství a nemusel prožít tohle peklo.
Vy máte všichni plnou hubu kritiky a posměšků, ale kdo z nás by to ustál, kdo z nás by přežil byť jediný den v jeho životních podmínkách?
Sednout si k počítači a psát o tomhle člověku špínu, je ukázka toho, co jsme zač, jaké jsou naše charakterové vlastnosti, jaká je naše odvaha, a jak se dokážeme poprat se životem my?
A ukazuje se, že jsme tak zbabělí, tak zákeřní a podlí, že svou zbabělost drze nazíváme odvahou, když pošpiníme někoho, kdo od narození trpěl jako zvíře.
Boldy seděl 5 let v base za to, že málem umlátil nějakého šmejda, který, vydíral jeho kamaráda.
Kdo z nás by byl ochoten podstoupit tohle riziko?
Život Boldyho naučil to, co naučí vojáka v džungli, přežít.
A on to dokázal, aniž by musel někoho okrást, oloupit, nebo něno podobného?
Tak kde se v nás bere ta opovážlivost ho ještě za to špinit?
Já jsem si poslechl jeho CD, a je tam celá jeho historie.
A až teprve teď mi dochází, čím vším si ten člověk musel projít.
Tak že za sebe, já osobně smekám. -
Vyhazovač z diskotéky Štvanice
Boldyho si já osobně pamatuji jako vyhazovače ze Štvanice.
V obchodním rejstříku se na jméno Boldi, objevila firma, která vlastní pouze Pizzerii, přímo v centru Prahy.
O žádném klubu tam není ani zmínka? Stačí si ověřit hodnověrné zdroje, a pak se teprve vyjadřovat. Ale i kdyby byl majitelem vesmíru, tak koho to zajímá? -
Všichni moc přeháníte
Já znám Bolďáka velmi dobře, seděl jsem s ním v kriminále v Novém sedle okr.Chomutov 3 roky. Měl jsem celu hned naproti němu. Kolují o něm legendy a kolovaly i když seděl. to,že seděl za to, ze dobil frajera na sračky je pravda. Ten že ten frajer vlítnul do bytu s partou cigošů a mlátil uplně nevinýho člověka a pak mu sebral peníze a všechno co měl v bytě.
Bolďák si toho hajzla našel a pak ho rozbil na kusy. Za to vyfasoval u soudu 5 let. Znám všechny jeho historky, ale některé jsou tu až moc přehnané.
Bolďák umí ochránit koho se Vám zlíbí. V kriminále patřil mezi bosse, ale byl lidský a nikdy si nehrál na nějakýho machra. Prožil větší peklo, než jaké tu píšete. Já ho měl rád protože je neskutečnej bavič, je s ním hrozná sranda, ale dokáže taky udělat člověku ze života peklo. Dokáže čekat věčnost než se pomstí. A v kriminále to dokázal hned třikrát. Ale nikdy jsem neslyšel, že by po něm někdo střílel? to je fakt holej nesmysl. Moc to žerete borci. -
Kdybych si měl vybrat někoho, koho bych sebou vzal sebou do hor, jak zpívá „ O příteli “ Vladimír Vysotskij, byl by tím člověkem můj kamarád a přítel Ladislav Boldi s kterým se znám celou řadu let.
Ačkoliv to na první pohled nevypadá, tak máme mnoho společných zájmů, které nás spojují. Od sportovních vášní v podobě boxu a zájmu o bojová umění až po klasické umění.
Anglický spisovatel Rafael Sabatini kdysi prohlásil: „Kde není poznání minulosti nemůže být vize budoucnosti.“ Láďa si jako jeden z mála prošel peklem a poznal na vlastní kůži odvrácenou stranu života a pochopil to, co mnozí nepochopí za celý svůj život. V nejtěžší době dovedl najít cestu z bezvýchodné situace.
Získal zkušenost, která se mu stala málem osudnou, začal sám o sobě a životě přemýšlet a naplňovat svoji vizi. Jeho osudovou láskou je hudba a jeho smyslem života se stalo pomáhat druhým. Popravdě jeden člověk toho moc nezmůže. Charismatický člověk s vizí a chutí do života však zvládne skoro všechno a takový je Láďa Boldi.
Naše první setkání proběhlo na akademické půdě při přednáškách diplomatického protokolu. Vedle mne se tehdy usadil urostlý muž vyvolávající na první pohled poněkud rozporné pocity. Bylo na něm něco zvláštního, vyvolávající i neklid a pochybnosti. Vše se během přednášky a při dalších sekání rozplynulo a naše společné debaty se rozšířily i do jiných témat než jen diplomatický protokol.
Určité porozuměni a zvláště obdobné názory na konkrétní věci (ne na všechny ) nás sblížily a toto spojení trvá dodnes. Z našich diskusí vyplynulo že důležité je vědět co chcete a jaké máte možnosti. Chopit se šance a nebát se bojovat s osudem.
Láďa udělal tři důležité věci. 1) Porval se z minulostí, a to tím, že o ní začal veřejně mluvit 2) Začal se naplno věnovat své osudové lásce v podobě hudbě a 3) Nebál se vstoupit do politické diskuze.
Vyznačuje se hlubokou logikou myšlení a uvědomělou moudrostí. Má proto vizi, která mnohým schází. Dostal obrovskou životní lekci. Jeho písně odrážejí právě jeho životní zkušenosti a pocity. Láďa jako jeden z mála má společnosti co dát! Talentovaný muž s chutí měnit dějiny, který je člověkem neobyčejně energickým, erudovaným a pevné vůle.
Každá mince má však rub a líc. Nikdo z nás není dokonalost sama o sobě a to platí pro všechny. Úspěch je draze vykoupen časem, nervozitou když se věci zastaví a někdy pocitem bezmocnosti věci změnit. Nejhorší na světě je pocit, že nejste schopni zasáhnout do události a jste pouze v jejich vleku - a to ve vás probouzí smutek a apatii.
Láďa se snaží s tímto bojovat prostřednictvím portálu denikpolitika.cz. Dovede přesně vyjádřit své vlastní myšlenky a tím i získat sympatie lidí kolem sebe. Potřebuje ale také nás, především naší podporu a určitě i uznání. Potřebuje motivaci a nové impulsy, které mu otevřou další perspektivy. Myslím, že tento strohý popis vypovídá za vše a dále psát by bylo zbytečné. Nezbývá než popřát slovy Andy Warholem: „ In the future everyone will be Word-famous for 15 minutes.“ Láďo, ať tvá sláva trvá nejen déle, ale ať teprve přijde. -
Respekt vzbuzující cesta z absolutní nicoty - 3
Co bych však považoval za nejcennější, je fakt, že dík předchozím zkušenostem zaujal naprosto nesmiřitelný postoj k veškerému bezpráví a vždycky se zastával těch, co jsou nějak slabší. Proto i jezdí po dětských domovech a vězeních, jejichž svěřencům se seč jen může snaží vysvětlovat, jak složitý a nekompromisní je život „venku“. Také svoje bezprostřední okolí ale chce vychovávat k občanské zodpovědnosti, bez níž se ani generace nadcházejících voličů do budoucna neobejde.
Před pár týdny jsem se pana Boldyho zeptal, proč svůj – pro mnohé snad inspirativní a (kdo ví - třeba i mobilizující) příběh – nenapíše sám. Odpověděl mi, že je teprve na začátku a dokud nedosáhne něčeho, s čím by byl spokojen, nemá se čím chlubit. „Chci, aby za mě hovořily autentické činy, a ne jen sebepříkladněji se tvářící blábol, který by jimi nebyl podložen“, uvedl konkrétně. -
Hodne povedena skladba
http://youtu.be/7f4AyVFBkp8 -
Byll jsem tam!!!!!!!
Já nevím kdo je Boldy, ani neznám jeho písničky, ale já chodím cvičit do World classu, To je fitko na Václavském náměstí, a on tam dnes záchránil nějakého jejich zaměstnace ktereý dostal epileptický záchvat.
Dnes 24. května.
Odtamtud znám Boldyho, ale to jak se zachoval bylo fakt bomba, to jsem fakt nechápal?
Pak mu přiběhla na pomoc ještě jedna recepční a oba toho pána zachránili.
Já jsem mu chtěl pogratulovat, ale nevěděl jsem jak a kam, tak to píšu sem. Všichni jsme tam stáli jako debilové, a on jako jediný mu šel na pomoc.
Pane Boldy, jste dobrej. -
Jo no souhlasím tady s Boldym a odkazuji tu k němu na mou osobní společenskou agitaci, na muj určitý i hrdý společensky politický protest-manifest právě už k mému k tolik už jinak opakovanému komentáři právě k Dostojevskému. Ten muj prozatím poslední komentář právě k Dostojevskému byl pro mě osobně nejduležitější a nejpřínosnější ze všech mích komentářu, byl pro mě už nejupřimnější a nejpravdivější ze všech stejně jako to co tu píše sám Boldy. Doufám a věřím v to že si to všichni tady konečně přečtou a nenechá to nikoho z nás společensky chladným a lhostejným, tzv. neutrálním, je třeba k tomu zaujmout jasné osobní stanovisko! MARTIN DYNTAR
