Diskuze OSOBNOSTI.cz

Boldy chci Čechy v Česku vidět také nejvíce hluboce trpět, podřezat ty český swině a plyvnout si na ně i na celé jejich rodiny. Aby se mě trochu ulevilo. Doufám že je jednou Ruská mafie v Česku za všechny jejich hrubé urážky na cti druhých lidí umlčí jednou provždy. Proč o tom psát když to mužu velice rád udělat. S Českými špinavími podřadnými swiněmi se musí umět radikálně jednat a netolerovat už více jejich nelidskou národní ubohost a velkou špínu. Konečně poslední srozumitelný komentář, jistě židé jsou i Češi, ale nenáleželi nikdy svým zpusobem kulturně ,,Slovansky" právě Polsku.

Takové jsou pocity člověka, kterému Boldy ČSSZ zastoupená státem už od roku 2010 vubec do dnešního dne nevyplácí řádně plný invalidní duchod a je odkázán jen na hmotnou nouzi a na sociální dávky v tomhle státě a na ubytovny, a nemuže si dovolit dustojné bydlení, nemám sociální byt. Je to absurdní že jsou statisíce na platy u politiku, a není vyplácený u mě plný invalidní duchod. Rezignoval jsem Boldy ve společnosti a také přinejmenším hluboce nenávidím tenhle Český stát. V minulosti jsem rád výtržnicky utočil na majetek státu na budovu uřadu práce, měla to být spíše budova ČSSZ. Je mi to moc líto, asi došlo k nedorozumění že :-)

Kým jsem Boldy? Proč mě společnost ráda natolik stigmatizuje i diskriminuje za tu mou nejlepší zkušenost od mého dospívání (od 15 let) s duševním onemocněním paranoidní schizofrenií a se zkušeností s velice těžkým psychickým terrorem s domácím násilím v nikdy nefungující rodině od mého narození a raného dětství jediné nechápu, za tu dnes nejlepší mou zkušenost, kterou jsem si v životě sám nevybral, ale pochopil jsem jí naopak, jen to druhý lidi ve mě bohužel nevidí, protože jim právě tato dobrá zkušenost s duševním onemocněním anebo s psychickým terrorem s domácím násilím nejvíce v životě ke své skutečné vlastní srdečnosti, k osobní laskavosti a ke své osobní velké odvaze, a stejně tak ke své osobní sebeuctě, ke své velké osobní cti, ke své skutečné osobní hrdosti a především nakonec ke své hluboké chápavosti druhých lidí nejvíce chybí, jako kdyby snad druhý lidi už nejlépe znali a věděli svou psychiatrickou diagnozu své vlastní osobnosti, což nikdy s jistotou neznají a nikdy s jistotou neví, protože lidská osobnost je natolik komplikovaná a neustále proměnlivá, neustále se vyvíjí a dozrává plně teprve až se začátkem právě 40 let snad i v krizi středního věku, nesnesu a osobně nejvíce nenávidím lidské ponižování (ponížení) a sebeponížení naši lidskou nedustojností a předsudky druhých lidí a jejich osobní pokrytectví v životě, které vede především jen k ovlivnování a k manipulaci s lidmi, protože lidi už dnes spolu osobně už vubec ani pak dostatečně už spolu osobně nekomunikují, přestávají spolu bohužel uplně osobně komunikovat, protože vliv masových médií je silný a internet, ta anonymní (tolik neznámá i utajená) nepřímá (virtuální) komunikace mezi lidmi je ubohá a ponižující a lidi si to bohužel v nejmenším už vubec neuvědomují, platí o nás už z principu jediné a to především že ponižujem li se před sebou sami k nedustojnému jednání (chování), očekáváme už pak to samé pak i v chování a v jednání druhých lidí kolem nás a na tom rádi vše v hodnotách stavíme, a dusledkem toho všeho je pak i nejvíce to že ruka ruku vždy přece ráda ve společnosti (bohužel) myje. Mužete mě především hluboce nenávidět (už jen nejvíce) za mou osobní hrdost v životě za to že si hluboce vážím sám sebe a své osobní přátelé si vždy v životě velice opatrně vybýrám (přátelé jsou rodina) a že jsem tolik neovlivnitelný a nikdy už nezmanipulovatelný už druhými lidmi kolem sebe, to jediné mě mužete upřímně hluboce závidět, dokud toho nebudete u sebe schopni už vy sami nemáte pak oprávněně mou duvěru, nevěřím vám nikdy více už osobně a pohrdám rád už nenávistně pak vámi. Psáno pro Ladislava Boldyho, MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..

"Chci se Vás Boldy zeptat trpím ted v poslední době velkou duševní bolestí v srdci, samotnou bolestí duše, celím zármutkem duše z události včerejšího večera, ted nakonec jen trpím a trápím se neskutečně dál navzdory už včerejší smrti mého nevlastního otce Petra Matušky, mnohem o to více ted v poslední době snad i právě proto že přestože jsem už nikdy nevěřil na nějaké tělesné, jak fyzické tak i emoční pocítění bolestí duše z jejího odcházení pryč, kdy už tu mezi námi druhý člověk nikdy nebude. Aniž bych byl už jakkoliv sám upřímně ted už paranoidní s jeho smrtí, s jeho odcházením duše odešla hodně i část mé duše sebe sama. Zažil jsem něco takového myslím si jednou v životě tak nepředstavitelně očistnou bolest v srdci, kterou se už srdce pocitem těžkosti svíralo. Včera jsem si to, právě něco takového skutečně zažil a bolestí protrpěl právě už pak po druhé právě už se smrtí mého nevlastního otce Petra Matušky snad právě s odcházením bolestí jeho duše jeho samého jsem zvláštním zpusobem včera svým hlubokým zármutkem tělesně už v srdci pocítil bolestí svou duše nakonec lehkostí na srdci z toho nakolik mě svou nevyslovitelnou bolestí své duše sám možná i prosil o milost a odpuštění v příštím životě muže i být pro mě skutečné aniž bych byl myslím si sám nakonec skutečně jakkoliv už paranoidní. Je myslím si velice zvláštní že jsem to včera podvědomě už intuitivně vycítil takovou samotnou událost, aniž bych to už nakonec sám včera jakkoliv věděl že právě k této samotné jeho smutné události právě jeho včerejší smrti (právě mého nevlastního otce Petry Matušky) vubec už nakonec jakkoliv došlo přepadla mě zvláštní otřesná, zvláštní silná traumatická uzkost z nějakého podvědomého tušení že někdo druhý možná skutečně včera zemřel je pro mě velice stále ještě zvláštní. Mého nevlastního otce Petra Matušku jsem neměl nikdy osobně rád, kterého jsem tolik osobně nenáviděl za vše špatné a musel jsem se za to trestat každým dalším dnem v naší "rodině", která pro mě od dětství nikdy mou rodinou v životě nebyla a nikdy v dětství ani od dětství mím vlastním vysněným domovem. Trestal jsem se právě za to že ho (právě mého nevlastního otce Petra Matušku) má matka nikdy v životě už upřímně nemilovala a přesto už nedokázala od něj nikdy v životě bohužel odejít a stejně právě tak tomu bylo nakonec stejně naopak už i ze strany mého nevlastního otce Petra Matušky k mé vlastní matce, která bolest na duši z toho utápěla raději už alkoholismem - tak proč spolu vubec dál žili dnes pořádně ani sám nevím a užírám se tím do dnešního dne stále nenávistí k sobě z toho všeho nepochopitelného bolestného nedorozumění z té upřímné nekomunikace už pak spolu navzájem mezi námi nakolik jsme se všichni k sobě za zdmi rodinného domu otočili k sobě uplně už svými zády a nekomunikovali už pak spolu vubec- že to ani dnes pořádně nevím proč spolu raději tolik trpěli zbytečným násilím za zdmi našeho domu, domácím násilím v naší rodině, snad aby jim pak s jejich vztahem trpěli za to pak jiní - a muj nevlastní otec Petr Matuška jí to bohužel ze všeho nejvíce neskutečně rád vracel nakonec vedlo k její smrti na rakovinu plic v letech 2008, na které pak právě muj nevlastní otec Petr Matuška ke všemu ještě rád finančně vidělal, zbohatnul z její smrti, a právě s tím jsem se nikdy v životě osobně nevyrovnal stejně jako se smrtí mé matky samotné na rakovinu její plic v roce 2008. Dozvěděl jsem se dnes že muj nevlastní otec Petr Matuška, který mě hodně ublížil, udajně včera zemřel, nevím za jakých okolností, ale ptám se ted z té nenávisti k sobě, který mě dohnal k přemíře žalu, jak vubec dnes ještě sám mužu upřímně už tolik ještě chtít nenávidět někoho kdo se mi tolik osobně už svým velice hrubým a neslušným, svým vulgárním a násilným chováním k mé matce, která na tom nebyla nikdy sama bez viny, sám už tolik nakonec odcizil, že jediné co už zbývalo pak byla právě ta samotná naše nekomunikace, která samotná už bohužel byla nakonec ještě tím větším zlem. Byla tím největším možným (všelidským) zlem. Neměl jsem ho osobně nikdy vubec rád, ale nepřál jsem mu nikdy rozhodně sám smrt, protože na to už přílíš osobně duševně trpím sám dnes reziduální, puvodně už paranoidní schizofrenií a bohužel nevím nakolik si to sám vubec osobně uvědomoval, tou schizofrenií, právě která se netypickým zpusobem u mě v mém dospívání skutečně postupně rozvýjela katatonními příznaky v myšlení i v emočním prožívání, snad právě katatonním myšlením i bohatým a odtažitým snovým, fantazijním vnímáním reality, jsem o tom dnes naopak hodně přesvědčený. Odpustil jsem ti proto Petře.." MARTIN DYNTAR, Hradec Králové ("Přestože jsem možná ničema horší než zvíře cožpak také nemám právo sám na život." -Dostojevskij. Věnováno mému nevlastnímu otci Petrovy Matuškovi)

Nenávidím tenhle stát, není nic horšího než tenhle proamerický swinský hodnotově i morálně hluboce skažený a prohnilý český národ plný samích domácích násilníku!!, těch lidí, kteří se bojí nejvíce PRAVDY!!, že rádi předem očernují a tolik rádi stigmatizují lidi pokaždé vždy s duševním onemocněním, kterých nejvíce dnes už ve společnosti přibývá, nikdo si už ale na druhou stranu nikdy raději osobně nepřizná že a proč vlastně kapacita psychiatrických léčeben a kriminálu v Česku je dnes plně zatížena a je už v naší zemi nedostatečná!! Obětem trestných činu nejen právě domácího násilí se tu v naší zemi příliš už nepomáhá!!, nepomáhá se jim nijak dostatečně!!, a musí se jim pomáhat!!, protože kdy častěji uřady i policie jsou častěji bezradné a bezmocné a připomínám všem že lidi právě s duševním onemocněním jako jsem právě nejen já nepatří nikdy na ubytovny!!, to zvyšuje riziko relapsu jejich duševního onemocnění!! Mnohem více nebezpečnější jsou více mezi námi ty lidi s nezjištěnou a s ještě psychiatricky častěji vubec nediagnostikovanou psychickou či duševní poruchou, a tu má dnes evidentně jak je vidět každý druhý třetí z nás, jinak v kriminálu jsou ve vazbě i lidi s nepříčetností a s poruchou osobnosti, ty psychopati, kteří neprojeví před sebou a před druhými lidmi nikdy svou lítost ani výčitky svého svědomí, svědomí dnes možná lidé ani v samotné politice i mimo ni evidentně vubec žádné nemají, zdravím hodnotově i morálně zkorumpovaného Tomáše Machance z MPSV, díky kterému mě není do dnešního dne vyplácený muj Invalidní Duchod .3 stupně z duvodu prý udajně neodpracovaných let, já skutečně neberu žádné statísícové platy za hovn. a neutahuji už druhým lidem opasky!! Mám nárok na invalidní duchod a dokud nebude státem splněný, nikdu nebudu odvádět poctivě daně právě tomuhle českému hluboce swinskému státu!! Protože Češi jsou pracovitý, ale sami největší swině, a já nejsem už jedno (to pravní) ani druhé!! Nezapomente už na legální držení střelné zbraně jako je tomu v té vaší slavné Americe, kde se každou chvíli do lidí střílí a my dopadneme v tomhle swinském státě všichni možná jednou stejně!! Aby se už člověk oprávněně pak každodenně neustále denodenně bál o svuj vlastní život jako je tomu v té vaší slavné kapitalisticky konzumně už zrudné Americe!! Neléčím si tu tím žádné komplexy své méněcennosti či jak jinak to nazvete, osobní mindráky atd... ne skutečně nikoliv, chyba je tolik v tomhle swinském Českém státě a už právě v systému a v lidech, kteří se na něm rádi přiživují, a nikoliv si myslím už v lidech jako já, který se mu nepodřídí a naopak mu už osobně čestně, statečně a hrdě v tomhle státě tolik rádi vzdorují!! Odvahu právě k tomu dnes nemá každý!! Soucítím častěji s lidmi na okraji naší společnosti ne ovšem vždy uplně ve všem, mám ale pro ně ze své osobní zkušenosti častěji velké pochopení a velké srdce!! Nemužu už sám jinak, píšu to i tolik sám za druhé lidi, na které tu vždy myslím!!, právě za ty lidi s odnětím jejich svobody ve výkonu trestu ve vazbě a v psychiatrických léčebnách!! Nenávidím tuto zem prostě nejvíce hluboce, upřímně a vždy pravdivě, rád nenávistně oprávněně pohrdám lidmi co se v tomhle státě přiživují na špatném systému a budu za to i jednou neskutečně tolik rád pro sebe za druhé jednou i dustojně umírat, protože nejlepší text písně německých Rammstein "Ich Will" je o nenávistném opovržení společnosti za cenu i právě svého umírání!!! MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou!

"To domácí násilí u Janečkových (v rodině mé matky, její otec ji v dětství zneužíval, neustále rád vší silou kopal do psa, týral zvířata a běžně donášel za režimu na STB a policie sama o sobě opakovaně selhávala, od té doby nemám sebemenší duvěru v naši soudní justici v tomhle málem státě) v Tutlekách a u nás v Doudlebách nad Orlicí bylo od mého dětství a dospívání bylo zase o to horší že trvalo příliš dlouho a pro mou matku bylo o to horší že zase probýhalo bez projevu už jakkékoliv osobní lítosti jí samé, už bez projevu slz, tím i skutečně bez jakkýchkoliv výčitek svědomí i u mého nevlastního otce, který strávil život v kriminálu za příživnictví a neplacení alimentu, (ten) který ji opakovaně surově napadal a mlátil a má matka vše kompenzovala patologickým alkoholismem, lépe řečeno svou závislostí na alkoholu. Nebylo to vubec na hraně samotné chladnokrevné psychopatologie, bylo to skutečnou chladnokrevnou psychopatologií, kterou jsem v dětství musel zakusit, a jediné co mě z toho dnes už upřímně nejvíce ve mě zustalo je podezíravost a neustálé obavy, strach a má neduvěra ke druhým lidem - jinými slovy už mé duševní onemocnění mou paranoidní schizofrenií od mého dospívání, a má diagnoza se táke postupně měnila a vyvíjela v post traumatickou stresovou poruchu v panickou poruchu osobnosti a v hraniční poruchu osobnosti, ale naštěstí mé převážně tolik kladné povahové melancholické rysi mé osobnosti k ní (k mé diagnoze) nikdy nepatřili a nikdy patřit nebudou. Za to muj nevlastní otec, který neměl vubec nic, nic mu majetkem nepatřilo z neštastné smrti mé matky na její rakovinu plic v zimě roku 2008 nakonec rád nejvíce finančně vydělal, profitoval nakonec z toho. Já byl plným neprávem označen policií i soudní justicí, soudem za agresora všeho a byl vystěhován na azylový dum, poté jsem byl na ulici a strávil svuj neštastný zklamaný život po ubytovnách. Z duvodu ztráty nedokončeného studia na ZŠ i na SŠ, z duvodu mé ztráty zaměstnání dlouhodobě v evidenci UP jsem nemohl hradit plný nájem za společnou domácnost v rodinném domku, takže začalo to vše a končilo to vše ztrátou komunikace a hlubokou depresí z mé uzavřenosti, a necitelnosti okolí k ní, nikoho nic nezajímalo a nezajímá co se muže dít za zdmi rodinného domku, který měl být fungující rodinnou v životě bezpečným místem, měl bít domovem, ale nikdy nebyl a nebyl ani pocit lidského bezpečí v něm a já přišel v životě uplně o všechno, a dnes jsem naopak rád již plně od roku 2010 tomuhle českému státu vypověděl svou občanskou neposlušnost z duvodu přiznání mého plného ID. (invalidního duchodu) 3.stupně, ale do dnešního dne nevyplácení mého ID.3. stupně již s těžkým pruběhem (dnes při jinak několikrát opakovaných vždy ale dobrovolných hospitalizacích na psychiatrické klinice při FN v Hradci Králové diagnostikované) reziduální schizofrenie s hluboce psychopatologicky depresivními příznaky z dlouhodobé životní apatie. Pokus o sebevraždu u lidí společnost raději hodnotově nepřijímá a nikdy plně nechápe. Tohle hodně oživuje a bolí, nemužu Boldy psát ani pomáhat dnes obětem domácího terroru-násilí jak bych už jediné chtěl se jedinou cestou společensky začlenit a bít jim nápomocný a užitečný, mužu o tom jen doma esejisticky pojednávat a psát a zanechat místo rodiny, kterou ve 37 letech nemám a ani netoužím už ani nikdy mít z duvodu právě dědičných vloh mého duševního onemocnění schizofrenií bít osobně tolik nápomocný, nejvíce chtít pomáhat v životě druhým lidem a chránit je před tím vším špatným co jsem si zažil, nikomu bych to v životě nikdy nepřál, zažít těžký domácí psychický terror, proti kterému se v dětství nijak nelze bránit a zkušenost s duševním onemocněním schizofrenií a právě díky tomu trvalé změny osobnosti po duševním onemocnění k lepšímu v životě, dnes jsem díky tomu smířený v životě Boldy se vším, i se smrtí z nikdy už z nepopsatelně velké vnítřní prázdnoty, ze které zbyde jen už zakoušený a protrpěný největší ten nejsilnější žal a silný stesk, který ve mě lépe usměrnoval a tvaroval Boldy muj několikaletý poslech bohužel německých Rammstein (utýral jsem se jejich poslechem v sobě největším zlem) a dnes západoněmeckých Die Toten Hosen, který miluji pro jejich srdečné upřímné texty písní dalece mnohem více (Andreas Frege zvaný Campino má vyjímečně upřímný hlas, který ve mě dnes neustále silně u srdce duševně rezonuje písněmi "Was Zahlt" a "Deutsch In Willkomen", ty slzy jsou neskutečnou duševní očistou, protože kdo pláče miluje druhé lidi) a má cinefilská vášen při filmech němce Wimma Wenderse, nepotřebuji a ani nechci a nebudu už dál takto žít, potřebuji vše prožité v mém životě jen dobře zrekapitulovat. Proto také na sobě neustále osobnostně tvrdě pracuji za pomocí mého Gestalt terapeuta." (MARTIN DYNTAR,776 778 044)

Pozoruhodný člověk, který si nikdy na nic nestěžoval...na nepřízeň osudu apod...nikdy! Snad jen na současnou politiku a dění kolem ní! Rozhodně to není žádný andílek, což by nebyl absolutně nikdo s takovou minulostí, ale je to člověk, který drží své slovo, je velice upřímný a zároveň přímý, na nic si nehraje a vše řeší velmi svižně a rázně, což je v této době nezbytností! Znám pana Boldyho přes 5 let, tento člověk má moje veliké sympatie, protože na rozdíl od podobných lidí jako je on (myšlena minulost, dětství apod.) se chce neustále vzdělávat, chce být ostatním prospěšný, chce a zároveň musí být zkrátka vždy připraven...Děkuji.

"Je mě hluboce ted skutečně už nesmírně líto že jsem nakonec dotlačil k velice hlubokému morálnímu rozporu druhých lidí právě nakonec i jiné sobě blízké osoby a nevím asi tíhu z toho v sobě nakonec unesu, vím jaké to pro ně je a musí být a svíralo se mě z toho jejich bolestí a nejistotou pláčem z nejistoty, z obav a ze strachu o ně samé mé vlastní srdce. Těžce se člověku Boldy svírá vždy srdce z jeho z ještě nevyřešeného hlubokého morálního rozporu v sobě samém. Cítil jsem osobně tolik hluboký morální rozpor v mé blízké osobě, který mě byl v životě mím duševním onemocněním samotnou schizofrenií natolik už blízký a známí že vykreslil jsem se tu potom možná i právě kvuli tomu více jako paranoik a blázen, ještě lépe jako uplný paranoidní blázen což ve skutečnosti nejsem a ani jsem tu se svým komentářem nebyl vzhledem k tomu o čem jsem tu tolik duvěrně osobně psal a psát vubec nechtěl - o smrti, o zamyšlení se nad konečnou ztrátou, nad smrtí mého nevlastního otce Petra Matušky, něco toho večera se právě se mnou bohužel už otřesně uzkostně s nesmírným pláčem stalo - právě nakonec o celé této samotné události jeho vlastní smrti jsem vubec nevěděl a mohlo by se mi dnes i ulevit, nebyl to nikdy dobrý člověk a bohužel to vše špatné v sobě nedokázal už nikdy odčinit v to lepší a v to dobré svým osobním životem ještě když mohl, mstil se mě jak mohl, přál si abych byl soudně vystěhován z našeho rodinného domu v Doudlebách nad Orlicí už bez jakkékoliv náhrady jiného bydlení někam na azylový dum či na ulici a především vždy rád nejvíce vyvíjel osobní nátlak, rád osobně ovlivnoval a osobně vydíral Odbor Sociálních Věcí v Rychnově nad Kněžnou, zneužíval opakovaně zásahu městské policie vždy ve svuj osobní prospěch a finančně a majetkově pak uspěšně nakonec už sám nejvíce pro sebe zbohatnul na tolik neštastné smrti právě mé matky na rakovinu plic, která na tom všem měla svuj osobní podíl viny, téhdy pod vlivem léku jí dal podepsat poslední vuli abych se tak už vubec právě sám nezučastnil dědického řízení, to mě bylo skutečně nepochopitelně plným neprávem v muj neprospěch stále ještě nepochopitelně odejmuto, nezdědil jsem právě díky svému nevlastnímu otci nakonec už vubec nic, protože matka sama pod vlivem silných medikamentu na rakovinu už nevěděla téhdy sama co právě vubec už sama podepisuje a proč a muj nevlastní otec Petr Matuška toho právě rád využil ve svuj prospěch. Boldy zmýlil jsem se tu snad víceméně i právě proto ve svém komentáři právě k němu samému, protože v ten večer to vše bylo velice zvláštní, nakolik mě nikoliv jen jeho ztráta a smrt osobně zasáhla, ale co vše pro mě nakonec dnes ještě traumatické a osobně vše nakonec ještě skutečně traumatizující to ve mě celé ten večer spustilo a vyvolalo pláčem, kterým se mě tolik těžce svíralo srdce k očistné bolesti na duši snad jako kdyby už tolik jeho konečná životní ztráta a právě jeho konečná smrt měla nakonec ulehčit mému vlastnímu duševnímu onemocnění schizofrenií jsem cítil ten večer těžce očistně bolestnou lehkostí někde hluboko v mém srdci, kdy snad jedna část (samotná polovina) mé nemocné duše s jeho osobní ztrátou a s jeho osobní smrtí po tolika letech odloučení také už konečně odešla bylo možná určitým osobním vysvobozením se z velice otřesného a z neštastného velice těžkého už životního trápení po příliš už intenzivním pláči toho samotného večera. Muj nevlastní otec Petr Matuška si Boldy zasloužil smrt, zasloužil si skutečně zemřít za to jak se nikdy nestaral o své děti, o rodinu, téměř už sám vubec už neplatil alimenty na své děti, fyzicky surově bil mou matku před míma i našima očima a užíval si rád sexuální rozkoš, to je bohužel to jediné v životě na co se zmohl, ne proto Boldy nebyl to rozhodně nikdy dobrý člověk." MARTIN DYNTAR, Hradec Králové.

Když jsem se vrátil z kriminálu, tak jsem si chtěl splnit svůj dětský sen a tím bylo zpívání. Ale stát (politici, veřejná media, úřady a policajti) se rozzuřili, když mě viděli vystupovat na pražském hradě, kde jsem zpíval při slavnostní události v rámci vstupu české republiky do EU. Nikdo z nich nemohl uvěřit vlastním očím, že při tak historické události vystupoval na pražském hradě zločinec a kriminálník. Kvůli vystoupení na pražském hradu a zejména kvůli mému sociálnímu původu, mi stát (politici, úřady, veřejná veřejná media a policajti) zničil celou mojí pěveckou kariéru a nikdo už mi pak neumožnil zpívat ani v rozhlase, ani v televizi. Ani napodruhé jsem nedostal příležitost, integrovat se do civilizované společnosti, byť jsem na sobě hrozně zapracoval, svůj život jsem změnil od základu, nazpíval jsem celé album u universal music (nejlepší vydavatelství na světě), nastoupil jsem na vysokou školu veřejných a mezinárodních vztahů, na Santošce Praha 5, obor ekonomická diplomacie, kterou jsem úspěšně zakončil. Kvůli tomuhle státu, mám od narození totálně z....... život a to jenom proto, že jsem se narodil jako nechtěný a odložený z.... Než se narodit v tomhle státě, bylo by bývalo pro mě lepší se raději nenarodit vůbec, protože pro stát (politiky, úřady, veřejná media a policajty), jsem dodnes něco jako biologický odpad a podřadná rasa .Můj život je tak strašně z........, že už jsem si na to zvykl a štěstí spatřuju ve sportu, ty víš, že nadevše miluju box a šachy, muzice, mé práci (digitalizace politiky - kyberpolitika) a v mých drahých kamarádech na život a na smrt, kterých mám víc, než jsem si kdy mohl přát. Něco ti řeknu Martine. Za mým skutečným životním štěstím (a já jsem dnes opravdu šťastný), nestojí žádné peníze, ani zločiny, ale pouze 3 důležité zásady. POCTIVÁ DŘINA, TRPĚLIVOST A PEVNÁ VŮLE. 20 let jsem na sobě poctivě a tvrdě dřel. Celých 15 let trvala transformace mého chování do režimu bezpečné, pěstoval jsem v sobě trpělivost a morální gramotnost, přestal jsem chlastat, kouřit, fetovat (kokain) a absolvoval jsem vysokou školu veřejných a mezinárodních vztahů a věci, které se mi podařilo vybudovat, mají dnes mezinárodní rozměr. Rozdíl mezi mnohou a tímhle státem je, že já se nakonec změnil (sám sebe jsem po 20 letech dokázal převychovat), ale tenhle stát, nejen že zůstal stejný, dokonce se v něm natolik zhoršily poměry, že lidé, úřady, politici a veřejná media se dnes mezi sebou nenávidí na život a na smrt!!! Ten, kdo za tenhle hrůzostrašný stav nese veškerou odpovědnost, je stát, respektive politici, úřady, orgány státní moci, veřejná media a sociální sítě, neboť ti všichni rozdělují společnost a poštvávají lidi proti sobě. Tenhle stát zaživa pohřbily dezinformační weby, kvůli kterým občané čelí smrtelné, zdravotní, finanční, nebo osobní újmě a to jen proto, že už nejsou schopni rozeznat lež od pravdy. Když jsem před 4 lety varoval vysoké představitele EU, před virtuálními hrozbami, kvůli kterým dnes bezbranní a bezmocní občané čelí smrtelné, zdravotní, finanční, nebo osobní újmě, tak mě politici poslali do p... !!! Tenhle politický systém představuje pro občany vysokou bezpečnostní hrozbu, protože prostřednictvím legitimních voleb, se k moci může dostat kdokoliv, manipulátor, oligarcha, dezinformátor, populista, korupčník, podvodník, extrémista i rasista. Pro obyčejné lidi jsem za těch 20 let vybudoval něco, co jednou ochrání jejich budoucnost, ale tenhle politický systém, nikdy nikomu žádnou budoucnost nezajistí, protože je uzpůsobený tak, aby se v něm dalo jen lhát, krást, podvádět, tunelovat a korumpovat. Když i městský soud ve svém usnesení napíše, že za svojí minulost opravdu nemůžu, tak kdo je potom skutečný zločinec? Já, nebo tenhle stát?

Dobrý den pane Boldi, tohle jsem musel okopírovat a vložit na Váš profil, aby si všichni uvědomili co vše hrozného jste prožil , jak se stát dokáže zachovat k lidem kteří nepoznají rodiče a vyrůstají po ústavech.

SMRTELNOU NENÁVIST K TOMUHLE STÁTU CHOVÁM UŽ OD NAROZENÍ !!!Ten, kdo mi nejvíc v životě ublížil je tenhle stát, který mě od narození trestá za to, že ze mě vychovával zločince a kriminálníka. A ty se mi do pr.... divíš Martine? Přečti si nejprve můj příběh a garantuji ti, že na jeho konci ti spadne sanice, protože ti dokážu, že skutečný zločinec nejsem já, ale tenhle stát. Od narození, až do 19 let, jsem vyrůstal po pasťácích, kde vládl zločin, teror, násilí a bezpráví, pak mě stát vyhnal na ulici, kde jsem strávil část svého života, jako bezdomovec. Po mém propuštění stát zakázal úřadům udělit mi trvalé bydliště a protože jsem kvůli chybějícímu razítku v občanském průkazu nemohl nikde dostat práci ani bydlení, tak jsem z hladu žral prošlé potraviny, vyhozené u popelnic a spal na autobusových zastávkách, nebo ve vyloučených lokalitách. SNB (policie) mě zanedlouho obvinila ze tří trestných činů: potulka, příživnictví a práce na černo, za což mě odsoudili na dva roky podmíněně (za falešnou neschopenku, se kterou jsem se prokazoval místo občanky) a pana Ing Řeháka (ředitele provozovny) podmíněně na 5 měsíců. Lidé se báli mě zaměstnat, když se dozvěděli mojí minulost, za kterou paradoxně nemůžu, ale přesto mě stát nejprve odsoudil za to, že jsem pracoval na černo, pak zase za to, že jsem nepracoval, pak že spal na zastávkách, byť jsem neměl kde bydlet, atd. Stále jsem se ale snažil alespoň nějak přežít a hlavně nechcípnout někde jako zatoulaný a vyhladovělý pes, i když šance na přežití byly rok od roku menší. Po roce 1989 přišel zlom. Konečně jsem si našel práci svých snů, dělal jsem vyhazovače, pak jsem vymáhal (nikoliv vydíral) peníze, což bylo naprosto legální, nelegální byla krvavá pomsta, kterou jsem vykonal, kvůli svému kamarády, který byl, surově zmlácen a navíc oloupen, ale pozor, to byl taky jediný trestný čin v mém životě, za který jsem byl odsouzen. Pokud ale někdo ublíží mě, nebo někomu z blízkých, tak za všechny ty zmr.... půjdu do kriminálu znovu a třeba i na dožití. To však ze mě nedělá zločince, ale ochránce. Martine, tady je konec mého příběhu. Spáchal jsem mnoho špatných věcí a nadělal veliké škody. A ty se ptáš proč? Protože když mě pustili z klece (pasťáku), tak mě nikdo neukázal cestu, nikdo mi nevysvětlil, co se smí a co se nesmí, co je dobré a co je špatné, co je legální a co je nelegální, co je zákonné a co je nezákonné, atd. Zkus žít celé dětství v kleci (v pasťáku) a daleko od civilizace, kde vládne zločin, teror, násilí a bezpráví a pak jít mezi normální lidi? Z pasťáku jsem vylezl jako zvíře z klece. Choval jsem se k lidem jako zvíře a to jen proto, protože stát mě od narození vychovával jako zvíře v kleci