Diskuze OSOBNOSTI.cz

Seděl jsem s Láďou Boldim na Bitízu v Příbrami a on mě každý den přesvědčoval, ať nelelkuju válením se na posteli a nosil mi knížky, abych se učil, že to jednou v životě budu potřebovat.
Mně se nechtělo, raději jsem hrál karty, nebo spal.
Ale tenkrát říkal, že by všem v kriminále zvednul mandle, protože nikdo nic nedělá a jen se válí.
On se učil od rána a pak šel cvičit, nebo boxovat s klukama z vedlejšího baráku.
Vždycky říkal, že až ho pustí, tak nastoupí na školu a pak půjde do politiky, že politika je jeho život.
Všichni jsme ho měli za blázna. Láďa Boldi se fakt učil poctivě každý den a nechápal, proč muklouvé kradou, místo aby si našli práci a žili jako normální lidi? To fakt říkal.
No vidíte, a já jsem před osmy lety dokončil vyšší odbornou školu a to díky Láďovi Boldimu, protože jsme se učili spolu, a dneska dělám v marketingovém oddělení u jedné prestižní developerské společnosti. Mám dvě krásné holky, Adélku a Nikolku a už bych se nikdy nevrátil k drogám.
Jsem mu vděčný za všechno, že měl snahu mi pomáhat udělat ze mě člověka. Já vím, jak to měl v životě těžké. Měl jsem to štěstí, že jsem mu byl sympatický, jinak bych se k němu nikdy nesměl přiblížit. On je Laďa Boldi takový, koho nemá rád, dá mu to šeredně najevo.
Kolikrát se rozzuřil i na policajty a řekl jim, že jestli vězeňská zpráva okamžitě nekoupí vězňům pořádné knížky, aby mohli studovat a vzdělávat se, tak každý den, se bude jeden zasranej policajt válet v krvi. Těsně před mým podmínečným propuštěním, Láďa Boldi, zbil dva policajty a pak ho eskortovali do Bělušic. Láďo, přeju ti hodně úspěchů v politice i v životě. Jíra.

Ten típek musí mít obří zkušenosti ze života.

Dobrý večer, máte nádherný hlas a krásné písně!
Přeji Vám hodně štěstí :)

S pozdravem Eva *3*

doslov: "Boldy idealisticky rozmanitý, bohatý uzavřený snový -nikoliv už nikdy pro mě Boldy fantazijní muj vnítřní emočně i idealisticky rozmanitý, natolik bohatý uzavřený snový svět nikdy nebude! Rozhodně nemám a nikdy jsem vubec neměl už skutečně žádný svuj sebemenší smysl pro dětsky tolik ještě najivní fantazii. Osobně už snad dnes také proto vnitřně vydržím, vnitřně unesu a přetrpím tímto svým melancholicky trochu svým živě snovým světem nakonec i tu největší bolest a trápení všech lidí bez rozdílu, mám tím nakonec dobré srdce, ve kterém je už dnes místo bez rozdílu pro všechny lidi - povahově svou velice už vzácnou introvertně melancholickou strukturou své osobnosti nakonec tolik už v životě svým životem unesu, svým životem přetrpím a svým životem nakonec osobně pochopím všechny své osobní uzkosti, těžké deprese blízké a společné i druhým lidem, ze své katatonní i paranoidní z dnes reziduální schizofrenie. Je to Boldy muj vlastní životní uděl, je to muj kříž. Zemřu s tím možná právě v nejbližší době rád. Snažit se proto i velice těžkou depresi, osobní uzkosti i právě duševní onemocnění samotnou paranoidní i katatonní schizofrenií Boldy dnes nakonec je ve společnosti duležité a nezbytné, pochopit to vše Boldy právě i u druhých lidí teprve nakonec jde a vždy muže jít jedině správně a už nakonec objektivně vždy jen skrze sebe samého je už právě tím Boldy mím vlastním křestansky už duchovním udělem v životě, protože právě tolik lidské bolesti a tolik utrpení v lidech se nedá Boldy nikdy osobně už lidštěji unést bez touhy (nechtít) neubližovat a nevracet už pak natolik rád druhým lidem zpět tuto svou osobní bolest s touhou vidět je také už umírat i lidsky (bohužel častěji do té míry už hluboce nelidsky) trpět za vše osobně ještě nepochopené a lidsky morálně i hodnotově špatné co potkalo v životě právě i mě osobně nakonec osobně jaký má a muže mít nakonec svuj duchovní, svuj náboženský svuj křestanský smysl se musíme Boldy sami sebe neustále nepřestat dnes duchovně křestansky ptát ve jménu už křestanství samotného. Jsem Boldy nakonec už tolik osobně přesvědčený o tom že nakonec právě samotná naše bolest, těžké citové strádání (protože naše emoční deprivace je vždy právě u počátku naší samotné deprese), samotné naše kulturně už hystorické, dějinné utrpení našeho národa už Boldy spolu se s našimi politickými zločiny komunismu a nacismu později v naší společnosti vždy bylo Boldy v nás všech bohužel zapříčeněno ve společnosti už našim kulturně tolik bohužel dějinným -hystoricky daným- vzdálením se už od našich křestanských tradic samotných jsme se stali sami k sobě ve společnosti nakonec nelidskými zvířaty, nedustojné nelidské podmínky a samotné nedustojné ponížení, respektive už nedustojné zacházení s druhými lidmi ve společnosti se právě už dá Boldy nakonec pochopit vždy jen s hlubokou křestanskou láskou, nakonec už jedině pak teprve snad nakonec právě jedině ve prospěch právě naší křestanské lásky samotné už všech zemí i národu je Boldy právě dnes tím největším kulturně našim dějinným, je kulturně už hystorickým smyslem našeho osobního života i našeho lidského umírání (kdy právě jedině už křestanství Boldy skutečně už nenásilně kulturně muže nakonec dnes spojit mnohem více lidštěji už konečně bez kulturních válek a bez politických rozdílu snad všechny národy všech zemí), se dá nakonec v nás pochopit jen s dějinným křestanským smyslem. Jsem o tom Boldy dnes už osobně přesvědčený a není to ani žádná má osobní paranoia. Proto samotné křestanství je mě dnes Boldy ze všeho osobně nejblíže. Protože právě pochopit bolest a utrpení už bez rozdílu tolika všech lidí je mě blízké a jde už jen s křestanskou láskou nakonec samotnou bude Boldy vykoupeno mou vlastní smrtí!" MARTIN DYNTAR, Hradec Králové (jsem nakonec byl osobně nucenný už psát z mé osobní bolesti a z mého vnítřního žalu z dnešní z probýhající samotné války na Ukrajině ve jménu už všech těch lidí, kteří sami Ukrajinu a své domovy a rodiny v této zemi nakonec už bránili svou vlastní smrtí. Ty lidé, kteří už nesmyslně v této zemi kvuli zbytečným a kvuli nesmyslným etnickým čistkám uvnitř této země osobně trpěli a umírali s přispěním Ruské agrese politiky zločince Vladimíra Putina je dnes nakonec o de mě věnováno už právě samotnému Ukrajinskému lidu a Ukrajinskému národu jménem všech lidí, kteří v této zemi pro Ukrajinu zemřeli i ve jménu těch lidí, kteří jí byli donuceni opustit. V mém srdci je a navždy zustane Ukrajina navždy jedním národem bez politicky už její dnešní páchané válečné genocidy ve jménu neonacismu a politiky Ruského národa) MARTIN DYNTAR, Hradec Králové.

Líbý se mě nejvíce Michelle Williams, vypotil bych s ní Sibiř!! Právě tolik nakolik si ji rád pamatuji z road-movie němce Wimma Wenderse "Land of Plenty" ("Země Hojnosti"), pomocte nebo propocením se z ní brzo umřu dříve na dehidrataci nebo těžkou emoční deprivaci. Nejsem jen natěšený a naježený, jsem neskutečně už nesnesitelně tolik natěšený a naježený lišák, kterýmu se nechce dívat se dlouze na lišky v Zoo!! Lištičko prosím nestárni, nikdy mě už nezestárni!! Mám tě rád!!! MARTIN DYNTAR

Ahoj kamaráde.

Moc rád bych se vyjádřil k osobě pana Boldyho.Tohoto chlapáka znám velice dobře a jeho texty z prvního alba jsou nezaměnitelné,jsou ze života takového jaký je.Jsou to texty psané životními zkušenostmi.Kdo neví nepochopí!!!Jsem moc rád,že taková muzika je ,protože hřeje na duši a oto navíc když na vlastní kůži víte o co v těch textech jde.Prostě super.Moc rád bych se s Láďou chtěl opět potkat a pokecat o životě.

Katinka

Byl vymahač pohledávek a co dělají dnešní vymahači Čezu? Posílají své gorily a nutí odběratele k zaplacení pohledávek. Jasně jen se všichni plivejte na někoho, kdo se narodil a už se vezl.
Rodiče dali od něj ruce pryč když už se narodil a nakonec i celá společnost. Já jsem oroti Vám četla důkladně jeho autobiografii a bylo mi do pláče. On nežil v normálním civilizovaném prostředí. Od malička vyrůstal po ústavech a v 19 letech ho vykopli bez občanky, bez možnosti pracovního poměru, bez zázemí. Tak a teď chci slyšet co by jste dělali Vy na jeho místě?

Problém je vždy nejvíce v lidech, kteří se tolik rádi přiživují na špatném systému, na velice špatném systému, nepřestanu se ptát a hledat pravdu proč, všichni víme ale jak to druhý lidé dělají!!... jak je to snadné vše druhým už ze svého strachu o sebe, který se nás nejvíce zmocnuje a který nás častěji ovládá stejně jako ze své hluboké finanční anebo morální a hodnotové zkorumpovanosti pak odkývat a odsouhlasit dokáže každý, ale jednat jen sám za sebe a dokázat říct druhým lidem už také své NE a neodsouhlasit jim nikdy vše, vše druhým lidem neodkývat je právě ze všeho v životě uplně to nejtěžší!! Tak se nad tím zamysleme, odezpívám vždy rád celí text písně "Hadr", "Defenestrace", "Hráz" aj. Tomáše Ortela a i text písně "Armáda Bratru", "Dom", "Prijde Čas", "Nemám Rád" aj. Ondreje Durici, právě proto že texty písně o nás hodně pravdy namluví, když upřímnost už v sobě dnes častěji nemáme. Všechno je to o svém vlastním vysokém sebevědomí, ano jsem rád už těžký tvrdohlavý a umíněný egocentrik, se kterým nikdo nehne, od svého raného dětství jsem si prošel až do svého dospívání zkušeností s domácím násilím, kdy právě nejvíce uřády i policie už uplně pochybili a selhali!! Byl jsem od dětsví obětí domácího násilí a v dospívání mám za sebou zkušenost s duševním onemocněním nejen paranoidní schizofrenií, obě dvě věci jsou ve společnosti dnes velkým neznámem a velkým tajemnem ve společnosti, a to představuje mnohem větší zlo pro lidi a společnost, protože za sebe vím že každá zkušenost je měnitelná a je dobrá, není to nic definitivního, je to něco na čem se dá vždy i tvrdě pracovat a je to něco co se dá vždy změnit. To si nikdo neuvědomuje a nikdo mě nebude stigmatizovat za něco co jsem si sám v životě nevybral, ani od dětství svou dysfukční rodinu ani zkušenost s domácím násilím ani už své duševní onemocnění nejen paranoidní schizofrenií od mého dospívání, a stále je to především velká ZKUŠENOST a každá zkušenost, která druhým lidem chybí, je vždy v životě dobrá!! Na tom jediném trvám!! Uvědomte si co se kolem nás všechno špatného dnes tolik děje ve společnosti i ve vysoké politice, sledujte události z domova a ze zahraničí a pak vám snad dojde že psychicky nemocný je dnes každý druhý z nás ve společnosti, a častěji to nikomu nemusí být ani psychiatricky diagnostikované a všechno ostatní je už pak jen pokrytecké, pokrytectví v nás živí naše osobní předsudky, zamysleme se proč tomu tak je!! Mě mnohem více užírá a trápí má vlastní hluboká sebestigmatizace mého duševního onemocnění, a druhý lidi mě to svým osobním pokrytectvím a svými osobními předsudky bohužel sami častěji už nikdy neusnadní!! Bolí to vnitřně u srdce a trpím a emočně strádám tím neporozuměním nejvíce i pak duševně. Ale dnes souhlasím nejvíce s tím že "Zlo není v lidech, ale vždy nejvíce ve vzdálenosti mezi nimi, v nepřítomnosti a v nedostatku jejich komunikace mezi sebou" jak tvrdí nejvíce právě němec Wim Wenders. Jsem přesvědčený ateista a proto právě KOMUNIKACE je v mích životních hodnotách a v mích prioritách ze všeho už to nejvíce co je uplně nejvíce nade vše!!! Co je pro mě nad Bohem samotným!! MARTIN DYNTAR, věnováno všem!

Je agresivní, ale poctivý.

Já Láďu znám od 19 let, a dnes je mi 45, ale že by pomáhal jenom za prachy není pravda. Láďa to měl hodně těžké v životě. On byl odstrčenej od civilizovaného světa a celé dětství prožil po pasťácích. A to kam až se dostal, to jak se vypracoval, je neuvěřitelné. Z pouličního rváče až na Vysokou školu politologie, to chce hodně velkou vůli.
A to je pro mě důkaz odvahy a cílevodomosti. Nic jiného za co ho tady peskujete, není postatné. Bránil ty slabší, protože takhle to dělal i v pasťácích. A pak si za ochranu nechával i platit, což je sice pravda, ale kolikrát pomohl i bez nároků na finanční odměnu. V jeho blízkosti musí být člověk velmi opatrný, ale co nesnáší k smrti, jsou leváci, podrazáci, podvodníci, zlodějové, a houmlesáci. Přeju ti hodně štěstí Láďo.

Můj otec byl vychovatelem v pasťáku, kde Boldi vyrůstal

Sice už od svých 19 let žiju v Německu a do Čech jen občas jezdívám za mámou, protože táta už zemřel, ale moc dobře si pamatuju na jeho vyprávění, co se dělo v pasťáku v Liběchově, kde léta dělal vychovatele. Párkrát jsem tam za ním dokonce i byl. Od něj a z toho, co jsem při návštěvách sám viděl, dobře vím, v jakých podmínkách ti kluci žili. A můžu jen potvrdit, že všechno, co tu někteří píšou o tom, čím si Boldi prošel, je svatá pravda.
Táta byl jednou i svědkem vzpoury, při které se přes 40 chovanců vzbouřilo a navzájem se těžce pobili tyčemi i kudlami, doslova na život a na smrt. Spousta jich při tom byla i zmrzačenejch. Boldi se postavil na stranu těch slabších a dokonce proti samotnýmu řediteli, kterej celý to svinstvo dopustil. Táta za to pak musel Láďu potrestat pendrekem, i když sám dobře věděl, jak to bylo. Boldi stál a prostě se nechal mlátit. Jenom mu tekly slzy, protože měl tátu rád a věděl, že mu nic jinýho nezbejvá. Táta na tuhle nespravedlnost nikdy nemoh zapomenout a nakonec kvůli ní odešel ze zaměstnání.
Vůbec byl z tý práce tak špatnej, že na to doplácela i naše rodina, a máma proto taky chtěla, aby tam skončil.
Jak se v Německu říká: Kinder, welche so bestraft werden, sind nichts anderes als Schuldlose Opfer" ("Takhle trestané děti nejsou nic jinýho než nevinné oběti"). Dodnes poslouchám Boldiho cédéčko a společně s mámou vzpomínáme na zlou dobu, kdy táta v Liběchově dělal.
Přeji Ti, Láďo, hodně štěstí a daleko lepší život, než jakej jsi měl ve svým dětství.