Diskuze OSOBNOSTI.cz

"Boldy má matka nikdy neměla se mnou v mém předškolním dětském věku, když jsem byl ještě malé batole a nelze si vše osobně traumatizující, tolik dnes s ohledem zpět otřesné, tolik lidsky i osobně ponižující a nedustojné zacházení právě se mnou ještě v tomto věku mít bohužel dnes v paměti z té doby bylo možná skutečně tou první rozhodující příčinou, s ohledem zpět právě samotným spouštěčem samotného duševního onemocnění puvodně paranoidní schizofrenií možná nevědomím, možná neuvědomělím pěstováním ve mě pocitu neustálého a každodenního podezírání druhých lidí v atmosféře svých neustálích osobních obav, v atmosféře neustálého svého osobního velkého strachu a vzájemné své velké neduvěry nejen ve vztahu už mezi právě mím otcem Josefem Dyntarem a mou matkou Jaroslavou Janečkovou, to vše nešlo ještě z té doby v paměti uchovat a osobně si zapamatovat, a já tím skutečně nejvíce později trpěl a trápil se později osobně ve svých velkých těžkých depresích -jaké to je když dítě je v depresi a nechce právě z toho už dál žít, když dítě ztrácí smysl života i společenských hodnot a chce raději zemřít. S takovým pocitem jsem Boldy musel žít- právě samotnou velkou a hlubokou svou emoční deprivací, svým velkým a hlubokým emočním strádáním z toho všeho v sobě co vše se mě v té době už hluboce lidsky nedostávalo, právě emočně jsem vše toto svou osobní zkušeností s duševním onemocněním samotným puvodně paranoidní schizofrenií v sobě samém, ve svém nitru a ve své duši hluboko nacházel a zrcadlil. Mou vlastní matku Boldy její bohužel sadistický otec v jejím dětském věku pohlavně už sexuálně rád zneužíval, osobně ponižoval, trýznil a týral a muselo se o tom neustále všude mlčet a má matka se s tím v životě nikdy nedokázala osobně už vyrovnat, proto to vše špatné u sebe, to své osobní trápení a své osobní ponížení a svou osobní bolest, své osobní vzpomínky na to vše špatné a nedustojné zacházení ve své rodině za totality už sama raději utápěla z toho v alkoholu, svým notorickým alkoholismem, protože její otec byl totiž Boldy dobrým udavačem STB, takže mu snad i možná v dusledku toho prošlo za totalitního režimu osobně už uplně vše - mohl vždy blízké osoby ve své rodině a druhé lidi ve svém okolí týrat a ponižovat a mohl jim osobně už pusobit a osobně dopřávat jejich ponížení a bolest a zacházet s nimi vždy natolik hrubě a velice už pro ně nedustojně, tahle nelidská sadistická bestie na to dohlížela aby se o tom nikdy nemluvilo, že pohlavně už sexuálně zneužíval mou vlastní matku, že osobně zanedbával a týral zvířata na svém malém rodinném statku právě v Tutlekách, že rád kopal do psa atd, byla to pro mě skutečná zruda. Nenaviděl jsem ho i celou samotnou ateisticky zrudně nelidsky totalitně prolezlou rodinu mé vlastní matky v Tutlekách, kam jsem s ní tolik odmítal na návštěvu proto i pravidelně jezdit, má matka to vše před námi raději zamlčela a osobně tajila snad aby se to vše špatné z její rodiny z její totalitní doby už nikdy nedostalo ven na veřejnost, protože za režimu byl Boldy její otec vždy dobrý a schopný a odměněný udavač STB, nic v životě pro druhé lidi hodnotově ani lidsky už neznamenal, nikdo ho neměl skutečně lidsky osobně už rád, každý ho téměř osobně na vesnici v Tutlekách nenáviděl za to jak druhým lidem rád osobně ubližoval, ponižoval je a zacházel s nimi osobně velice už za totalitního režimu hrubě a nedustojně, tahle skutečně ateistická a nelidská pracovitá swině naštěstí zemřela v krutých bolestech, které si zasloužila, na zhoubný nádor na mozku, na samotný karcinom mozku, už na rakovinu mozku. Právě má matka musela mít myslím si dle všeho co si osobně pamatuji nakonec Boldy už po celí svuj život bohužel těžké výčitky svého svědomí snad nakonec už právě za to že sama nejspíše litovala že mě ještě mnohem dříve než v mém dětském věku, možná ve věku snad i kojence či batolete, tolik brala ke své rodině do Tutlek daleko pryč od mého otce, daleko pryč od jeho rodiny, jehož tolik laskavá a hodná matka vyrustala v konzervativní v ortodoxní katolické víře, byla věřící, kdy jeho otec za 2. Světové Války udajně bojoval sám s nacisty a padl, zemřel sám někde v tehdejším Polsku. Má matka myslím si že osobně musela později hluboce litovat Boldy později toho všeho, vždy té každodenní a všudepřítomné v její samotné v natolik ateistické rodině zakořeněné atmosféry neustále své vzájemné podezíravosti, svých neustálích největších obav, svého neustálého strachu (Boldy právě toto bylo myslím si už dnes tou samotnou rozhodující prvotní příčinou a prvotním spouštěčem duševního onemocnění u mě samého později v mém osobním dospívání dnes mé samotné právě paranoidní schizofrenie) že jsem to kdy ve svém ještě v předškolním v dětském věku (ještě mnohem dříve v kojeneckém věku později jako batole) vubec kdy osobně zase a opět znovu tolik zakusil už při pravydelné její samotné návštěvě své rodiny v Tutlekách." MARTIN DYNTAR, Hradec Králové s uctou věnováno mé matce, její samotné neštastné smrti na rakovinu plic v zimě roku 2008

Marie Jurčíková myslím stále na tebe jak se ti ted daří, i když nemohu být ted s tebou a možná to po tom všem špatném ani neočekáváš a nechceš, ale stýská se mi příliš moc po tobě a rád bych tě někdy znovu zase viděl. Jsem ted na nějaký čas v Kostelci nad Orlicí. První kdyby jsme se viděli by bylo jediné, to nejkrásnější ze všeho, to neposatelně krásné hluboké upřímné řátelské obejmutí se a možná i polibek, který by nám vše špatné odpustil. Předchozí svuj duvěrný komentář jsem tu psal jen pro tebe co vše jsi o mě vubec nevěděla, i když to možná ani nevíš a nečteš. O to více mě to pak mrzí a bolí. Chýbíš mě. Číslo znáš, pro jistotu 776 778 044. Nedokážu už vubec nějak na vše mezi námi zapomenout a možná ani nechci a snažím se to prostě lépe pochopit. Psal jsem do wordu tu svou esej hlavně díky tobě a pak to vše příliš rychle a náhle pro nás vše skončilo. A ted jsem blízko k tomu abych ji konečně už dopsal, abych ji konečně už dokončil, ale stejně mě to už nějak nudí a nebaví mě to už bez tebe. Martin Dyntar

Ahoj lado, tak co skola, pry jsi uz "Bc" je to pravda? Jestli ano, tak jsi to dokazal. Gratuluji Pepe.

Boldy lidi jsou dnes větší obohý podřadný swině než jsem si myslel, největší hrdina pro celou společnost je dnes nejvíce ten kdo rád druhé lidi jen pomlouvá za jejich zády a řeší si tím nejvíce své vlastní nedostatky a své osobní mindráky (to nejsou lidi, ale spíše hyeny), odsuzuje je rád za jejich pohnutou minulost téhdy kdy nemá už odvahu k tomu si dokázat u sebe zamést nikdy před svým vlastním prahem (svědomím), i tím odsuzováním si každý řeší rád své osobní nedostatky a své osobní mindráky a své vlastní pokrytectví, největší hrdina je dnes bohužel ten kdo se nejvíce rád sebeponižuje a dělá maximum i proto aby toho všemi možnými prostředky už rád dosáhl a docílil i u druhých lidí kolem sebe, aby z toho vytěžil maximum pro celí špatný systém ve společnosti, na kterém se rádi přiživujeme, lidem to dnes takhle v politice i ve společnosti bohužel právě nejvíce vyhovuje. Lidi v přeplněném kriminále a v psychiatrických léčebnách jsou častěji ty ponížení velice špatným tolik zastaralím fašistickým systémem, co tam častěji žijí v nedustojných podmínkách k tomu jak je fašistická společnost ráda vidí a čím je chce převychovat a do společnosti pak znovuzačlenit, ale už si nikdo z nás kromě těch lidí tam ve vězení a v přeplněných psychiatrických léčebnách nikdy osobně neuvědomuje celou tu fašistickou zrudnost celé dnešní společnosti, která není na tom nikdy bez viny a jedinou skutečnou nezodpovězenou otázkou pro druhé lidi je spíše mnohem více to proč jsou dnes pomalu všechny kriminály přeplněné lidmi stejně jako pomalu všechny psychiatrické léčebny v Česku, to vede k velice nedustojným podmínkám těch lidí, v takové fašisticky zrudné společnosti bohužel všichni žijeme Boldy. Četl jsem Boldy tvou osobní zpověd a souhlasím s ní (s tebou) tolik osobně, máš pravdu!! MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..

Nevím bude to pro mě těžké, to poslední na tebe Marie zapomenout, víš proč? Po tom všem tak daleko od sebe a díky tomu po tom všem špatném mnohem blíže k sobě možná jsme si navzájem Marie. To jediné ted upřímně cítím. "AM ENDE" Marie.

Právě to byl Boldy muj celí upřímný stručný životní příběh, který je asi mnohem komplikovanější než u koholiv jiného z nás, tvá osobní životní zpověd mě už velmi oslovila a dojmula, at si to tu druhý přečtou, protože to nikoho nenechá myslím si už nikdy chladným, neutrálním a osobně lhostejným! V to Boldy právě nejvíce doufám! MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou.

By mohl napsat knihu nebo film protože takových příběhů na světě není moc. V Hollywoodu jsou jako diví po takových příbězích. Hodně dobrý. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Boldi

Shlédl jsem všechny vaše videa na youtube "politika bez politiků" a smekám pane.

Zaslouží si lidské uznání, a toho se mu dostává od obyčejných lidí.

Osobně jsem Láďu poznal, když mi přinesl k posouzení písničky, které sám nazpíval a napsal si k nim hudbu i slova. K takové „trojjedinosti“ mám nedůvěru už od základní školy, kdy nás v katechismu učili, že Bůh je jen jeden, ale že v sobě spojuje tři božské osoby. Lživě jsem mu slíbil, že si doma nahrávky určitě poslechnu, ačkoliv jsem to v úmyslu neměl. Nejméně stokrát jsem totiž už zažil zpěváky, kteří si na svoji desku udělali všechno sami, a nakonec si ji taky sami museli kupovat. Leč Láďa - poučen životem – mému slibu nevěřil, posadil mě k sobě do auta a já jsem zažil velké překvapení. Ten chlap totiž umí nejenom velmi dobře zpívat, ale on i skvěle komponuje a píše dobré texty.
Zdálo by se, že americký „hepyend“ ve světě populární hudby Boldiho nemine, jenomže člověk s jeho minulostí má všechno tisíckrát složitější - obzvlášť když do toho vypukne recese. Čekal jsem, že se Láďovi podruhé zhroutí svět, ale mýlil jsem se. S obrovským nasazením se vrhnul na jinou seberealizaci, udělal si maturitu a začal studovat politologii. Současně pracovat webovém projektu, a učit se, když je člověku přes čtyřicet let, to je výkon vskutku úctyhodný. A i když se Láďovi nepovede akademický titul získat, v mých očích navždy zůstane odvážný a silný chlap, který svádí nerovnou bitvu, aby regulérně a poctivě dostal zpátky to, co mu bylo v dětství nespravedlivě odcizeno.
Ladislav Štaidl hudební skladatel.

Zaslechla jsem jeho novou písničku, "zlatá mince" a je výborná, smekám.